Dívka na mostě

Pětihvězdičkový francouzský šanson dvou krvácejících srdcí. Ostré bubnování nožů, zasekávajících se do dřevěného kola smrti vs. strach, z mlasknutí čepele při zaseknutí do měkkého těla. Letící nůž ať sviští rychleji, pádící melodie nechť zvláční. Udržujme rovnováhu mezi smutkem a radostí, vyrovnejme hladinu serotoninu v mozku. Nový účes, drahé šatičky, manikúra, parfém a luxusní šperky. Sexy samička radostně vrtí zadečkem, v mozku to zašplouchá a vlny omývají a tiší bolestně obnažené konečky nervových vláken, roztřepené smutkem. V mozku, chlazeném ledově studenými dlaněmi, klidnými prsty muže za zenitem, muže s ocelovými nervy. Dlaně laskají vrhané nože, zatím míjející hladkou kůži na dívčím těle. „Muži mě zajímají jako krásné oblečení. Vždycky je chci vyzkoušet.“ Kráska na mostě za zábradlím, světla auta zhasnutá před zatáčkou, deprese (neza)plašená třpytem a cingrlátky kabaretu, až přílišné tlačení na pilu se štěstím v ruletě. Plus ve finále pitomý a hnusný Istanbul, to město nemám rád. Měli skončit v těch Athénách, tam jsem byl kdysi šťastný. Nevadí. Určitě si spolu s Danielem Auteuilem ostrými noži zase někdy zaházím. A až půjdu u nás v Plzni po mostě, přes některou z našich pěti řek, možná tam uvidím stát dívku, za zábradlím. A přinesou-li mi vlny času, plynoucí zvolna pod mostem, femme fatale od pánaboha Vanessu Paradis, řeknu jen: „Díky, Bože... a teď prosím zvolni noc, nech zaznít líný jazz, aby pomalu unášel letící nůž“. (16.04.2014)

Leconte je režisér lidských duší. Jeho výborně obsazená Dívka na mostě zřejmě sloužila jako inspirace Bessonovi pro Angel-A. A spojuje je nejen černobílé pojetí. Dívka má však nejen mnohem lepší scénář, ale především obsazení. Vanessa hraje, až se z ní kouří. A Daniel? Daniel zkrátka je. A jako obvykle nikdo nepochybuje, že je právě tím, čím zrovna je. Takže dočasně vrhačem nožů, který potřebuje propojit své neštěstí s jiným neštěstím, aby dva zápory společně vytvořily jeden šťastný klad. (04.08.2012)

''Jsi moc mladá, na to abys byla smutná.'' Můj nový filmový objev, který mě doslova okouzlil. Ach, ta Francie. Jeden z nejlepších francouzských herců - Daniel Auteuil je zde naprosto uhraničivý..myslím, že i já bych ho nechala, aby na mě vrhal nože. :) Půvabná Vanessa byla výborná, pánové z ní musí být určitě hotoví :). Je to skvěle obsazená ústřední dvojice. Film má jedinečnou atmosféru..je to jakoby retro francouzské nové vlny, černobíle natočeno a se zajímavým soundtrackem...a některé záběry a scény jsou prostě nádherné....či geniální. :) Tato scéna se mi vryla do paměti (jako asi každému) http://www.youtube.com/watch?v=i5962bYtwKM (03.10.2012)

Popravdě, kdybych před nedávnem nebyla tak uchvácena filmem Monsieur Hire od stejného režiséra, bylo by mé hodnocení ještě vyšší a to zejména kvůli těm skvostným scénám při vrhání nožů, které už tady popsali ostatní. Oba snímky spojuje to, že se soustředí na vztah staršího muže a mladé dívky a zatím co ten první mě více zaujal příběhem a menší "ukecaností", druhý zas vyniká svým černobílým zpracováním i větší rozmanitostí ve výběru hudby. Co mají ovšem společné jsou bezesporu vynikající herci, Vanessa Paradis je krásná, navíc má onu nepojmenovatelnou křehkost, která z ní dělá tu pravou osudovou ženu a obsadit Daniela se vždy rovná výhře v loterii, protože s sebou vždy kromě skvostného herectví, přináší také velký kus charismatu, což už dnes není až taková samozřejmost, jak by se mohlo na první pohled zdát. (21.09.2013)

"šťastie je to, čo nemáme, preto nemôžeme nebyť spolu". Super herecké výkony Auteuila ktorému bravúrne sekundovala Vanessa, to všetko doplnené výberom dobrej hudby a nádherné dialógy, dávajú tomuto skoro až komornému čiernobielemu snímku vysoký punc kvality. Asi som mal aj ja šťastie na výbornú kópiu s kvalitnými titulkami. Ďakujem. (26.02.2014)