Bůh masakru

skoro dokonala konverzacka, pri ktorej sa budete usmievat popod fuz takmer celu stopaz. O vkusnych a inteligentnych dialogoch sa ani nemusime bavit, to je u Polanskeho filmoch samozrejmost, ale co mna teda bohovsky zaujalo, bola premena kazdej jednej postavy. To bolo nieco famozne. A kupodivu, zeny sa mi osobne vobec nepacili, podla mna prehravali az az, ale muzske osadenstvo, to je ine kafe. John C.Reilly bol bozsky! "I am a short-tempered son of a bitch!" A Chris s tym jeho "excuse me", no k popukaniu. Inak, lutujem ludi, ktori nevedia po anglicky a budu si tento skvost musiet pozriet bud s titulkami alebo s dabingom. neviem co bude horsie. V jednom aj druhom pripade sa bude musiet hrozne skracovat preklad a to je fakt skoda, pretoze kazde jedno slovicko ma svoj vyznam. (21.12.2011)

V životě na sebe bereme nejrůznější masky a všemožně krotíme své emoce a pudy, abychom zabránili konfrontaci se svým okolím a neohrozili své zájmy a společenské postavení. Jen ve výjimečných případech masky snímáme a odhalujeme své nitro. V Bohu masakru se tak stalo hned čtyřem aktérům schůzky, která měla sloužit k usmíření přítomných. Jenže ješitnost, vztek a alkohol vedly k odhození civilizační slupky a obnažily to, co obvykle před svým okolím skrýváme. Bůh masakru je černá komedie o tom, co se lidem stává, když se nekontrolují a jsou nebezpečně upřímní. Slušela by jí asi víc divadelní prkna, kam konec konců taky patří, ale když se Romanu Polanskimu podařilo shromáždit čtyři špičkové herce na malém prostoru, tak ten divadelní půdorys vlastně ani nevadí. Bavil jsem se skvěle, když o tom tak přemýšlím, tak je vlastně škoda dát původně zamýšlené 4* a přihazuji nakonec i tu pátou. Hlavně s ohledem na obě dámy, které si své hysterky a pozérky náležitě vychutnaly. Celkový dojem: 90 %. (31.10.2016)

Herecké výkony "par excellence" ve filmu Romana Polanského, který nám ukazuje, jak jednoduše se může (ne)povinná "zdvořilostní" návštěva u zcela neznámých lidí zvrtnout. Snad nikdy jsem neviděla film, kde by bylo tak jednoduché a zároveň tolik obtížné odejít z něčího bytu:) Zpočátku nepatrné detaily v rozhovorech obou stran postupně nabývají na intenzitě a postupně gradují do okamžiku, kdy je vyhrocený konflikt nemožné oddálit, či se mu snad vyhnout. Poté nastává pravý opak slušné společenské návštěvy. Skutečný konverzační "masakr", v němž se boří hranice správného jednání, zdvořilého a slušného chování, zásad morálky a společenských konvencí. Ten den každý něco ztratil. Jodie Foster ztratila nervy, Kate Winslet hrdost, Christoph Waltz mobilní přístroj, a John C. Reilly přišel o pár lahví dobrého alkoholu. Snad jen ten křeček z toho vyšel nejlépe:) (01.03.2015)

Bravo, pane Polanski, postupné odhazování společenských masek očistilo nánosy kultury až na samu dřeň zvířecího v nás. Tahle ,,archeologická" metoda pomohla tvůrcům (spolu s Polanského adaptováním divadelní hry sem nutno přičíst autorku předlohy, francouzskou dramatičku Yasminu Rezaovou) pod vrstvami ,,superega" nalézt podstatu všech lidí, ať už se jejich ego dovedně maskuje za liberála, humanistku, příkladnou matku, právníka, či třeba křesťana a charitativce. Všichni jsme jedna tlupa, ta paleolitická... Zajímavé komentáře: Matty :-) (22.03.2012)

Skvěle zahraní maloměstští yntelechtuánové ve vytříbeném verbálním ping-pongu. Nevím, proč tu všichni pochlebujete Romčovi. Ten prostě jen nevěděl, jak zabít čas, než jej zase pustí do Ameriky opíchat nějakou čtrnáctku, a tak jen změnil interiér osvědčené divadelní předlohy a zafilmoval si, aniž by musel opustit svůj obývák a pípal mu GPS lokátor. Herr Waltz mě však opět přewaltzoval natolik, že mě ani moc nesrala ta ohyzdná, pošahaná feministka s fretčím xichtem. (05.01.2012)