Nic nás nerozdělí

Chtě nechtě jsem si pokládal dvě otázky. Za prvé, co bych v takové situaci dělal, jestli bych to zvládl nebo se zhroutil a za druhé, jestli se mi to jen zdá nebo mám trochu divnej pocit, když sleduju příběh na pozadí katastrofy (nebo naopak) a tragédie statisíců lidí, mrtvých a pozůstalých, a on je to happy end. Technicky skutečně brilantní, v tom ohlasy nelhaly, navíc všechno poctivé, domy, skutečná voda, skutečnej bordel v ní. V tomhle veškerou digitální produkci ala 2012 Španělé těžce berou o několik délek. I projev emocí je podstatně civilnější, niternější, ne pro okolí, ale pro sebe. Po stránce herecký též nemám co vytknout, zejména Naomi a Tom Holland působí, jako kdyby skutečně prošli takovou drastickou událostí. Líbil se mi i ten moment, kdy Ewan McGregor dvakrát žádá o telefon. Člověk, kterýmu se dohromady nic nestalo, se na něj vysere, zatimco člověk, co zřejmě přišel o rodinu, mu ochotně pomůže. Jen jak říkám, tak trochu nevím, jak to mám vnímat. Jako poctu zemřelým nebo ódu na rodinnou soudržnost a zprdele kliku? Update 6.10.2013: Právě jsem viděl Gravity, která se mi líbila, přesto musím říct, že po stránce vtažení do děje a pocitu "tohle se opravdu děje" je Lo Imposible lepší. Proto dodatečně měním hodnocení na maximum. (06.02.2013)

Nic pro slabší žaludky, zvlášť když se zvrací krev a ještě něco dalšího "výživného", a hlavně, když jsem viděla tu nemocnici, tak jsem se málem pozvracela taky, haha. Netvrdím, že je to nějaký horor, ale docela zajímavě realisticky natočené drama, založené na skutečných osobách a skutečné události. Jinak jsem samozřejmě čekala, že se nakonec budou všichni hledat na jednom místě, budou se "jako naschvál" jenom těsně míjet po sobě v sekundových intervalech. Klasická snaha o vystupňování napětí 4,5* (26.08.2020)

Chvílemi pekelně hollywoodské (míjení se o vteřiny, náhodná setkávání), především tedy ke konci. Nicméně i tak režijní kvality značně převyšují průhledný a občas přitažený scénář. Především tedy ze začátku. Kamera a výborná práce se zvukem ostře odlišují Imposible od melodramatického kinoprůměru, emocionálně to funguje skvěle a Tom Holland je boží. (20.12.2013)

Dokud se sází na civilní rozjezd a následný dokonalý audiovizuální zážitek, boduje Bayona prakticky každým záběrem. Dojemné momenty druhé půle a vzájemné míjení v záchranném centru ale k vlastnímu nemalému překvapení většinou míjely i mě. Tu sílu zkrátka v Impossible vidím a uznávám, jen necítím. Z úžasných hereckých výkonů celé rodinky to ale neubírá vůbec nic. (12.02.2013)

Bayona = ďábel. Po prvních seznamovacích minutách na nás vytasí nejlepší katastrofickou scénu včech dob. Divák je tak odsouzen do role nebohého statisty, kdy musí jen trpně koukat jak Tsunami demoluje nebohou Naomi Watts. Bohužel jsem netušil že to nejhorší teprve příjde.... Nebudu samozřejmě nic více prozrazovat, ke konci jsem si samozřejmě blbec nechal kapesníky bůhvíkde a slzy nešlo zadržet. (15.04.2013)