Nic nás nerozdělí

Působivá filmařská práce po všech stránkách - mocné vlnob(l)ití, zdevastované pobřeží, všude špína, strach, bezmoc, křik, znepokojivá hudba a několik trefně chaotických, či zpomalených záběrů. Excelentní rozjezd je však záhy umořen slzopudnou hrou na schovku mezi členy idylické rodinky bokem si přivydělávající modelingem. Film nedokáže rozehrát opravdový thriller a vrátit se k počáteční atmosféře "hry o přežití" - pocit nejistoty a překvapení je nulový, protože divák má více informací než postavy a předem ví, co se stane. Jen tak sledujeme lidičky s velkými srdíčky a ještě většími slzičkami, kterak se hledají v nehostinném kraji. Nejsem si jist, zda bych, zavalen vlnami této tsunami, kýbloval raději vodu, nebo patos... Brilantní technická stránka filmu včetně hereckých výkonů je zkrátka pošlapána prvoplánovým, povrchním a naivním scénářem. 6/10 (28.01.2013)

No konečně nějaká letošní "oscarovka", která má především srdce a je lidská. Byla jsem připravená na spoustu patosu a klišé, k mému velkému překvapení se však přesně tomuto režisér Juan Antonio Bayona do jisté míry dokázal vyhnout a vsadil spíše na realističtější a hlavně syrovější pojetí. Film, který nám opět připomíná, že na této planetě stále vládne příroda, je smutné, že podobné katastrofy lidstvo potřebuje, aby se alespoň občas dokázalo spojit, najednou nezáleží na barvě pleti, nebo národnosti, ale jde o to, že každý jsme živá bytost. Je jasné, že se na určitých místech musel poupravit scénář ku prospěchu filmu (scéna v nemocnici přece musela mít v sobě nějaké napětí), ale co na tom když mně tekly potoky slz, neměla jsem však pocit, že je někdo ze mě násilně ždíme. Režisér si zaslouží pochvalu za samotné zobrazení tsunami a vynoření Naomi je dokonalá ukázka znázornění okamžiku vítězství jednoho člověka. Celkově Naomi Watts je výborná a právě ona dost snímku přidala na jeho intenzitě. Není to dokonalý film, ale dojmout musí zákonitě každého. (09.01.2013)

Kam se probůh všichni poděli? To jsem si říkal hned ze začátku, když se bezprostředně po tsunami z vody vynořila výhradně Naomi Watts, její syn a další (příhodně anglicky mluvící) dítě, jinak je hrobové ticho a nikde nikdo. Naštěstí se po čase lidi objeví a mohou rozehrát stereotypní film o přežití. Hezky natočený, ale naprosto nezajímavý. (11.02.2013)

Tragický príbeh podľa skutočnosti, založenej na udalosti katastrofických rozmerov, keď počas ničivých vĺn tsunami v roku 2004 prišlo o život vyše štvrť milióna ľudí. Už tento fakt vyvoláva v človeku silný emočný pocit a musím povedať, že nieje ľahké film sledovať práve s tým pocitom. Samozrejme si neviem predstaviť moje rozpoloženie, keby sa ma táto alebo podobná udalosť bytostne týkala. Každopádne sa teda jedná o silný film, po stránke emočnej určite, zároveň však palec hore za umiernenú réžiu, ktorá aj napriek (nechcenej, no potrebnej) dávke sentimentu nevyznieva ako vykalkulovaná, samoúčelná brečka. Herecky na jednotku a aj hlavní protagonisti sa postarali o realistické dojmy, ktoré však skresľuje fakt mnou nepochopeného privilegovania osudov bielych rodín, keď išlo o územie východnej Ázie. 80%. (03.04.2015)

Zhlédnuto v kině. Je to zvláštní. The Impossible je neskutečná citová ždímačka, každá scéna je vyhrocenější než ta druhá a přesto mi film prakticky nikdy nepřišel jako kýč či jen levná hra na city. Každá scéna zde má své opodstatnění, každý dialog těm hercům (krom Ewana a Naomi musím vychválit Toma Hollanda a doufám, že z tohohle kluka jednou bude pan herec) věříte a nezáleží na tom, jak velký jste cynik, přece jen jim přejete nějaký lepší konec. Prakticky vše bylo dokonalé, scéna valící se tsunami byla opravdu dech beroucí a hudba dokonale podtrhovala atmosféru. Myslím, že více nemám co říct, snad jen, že (doufám) tímto si Juan Antonio Bayona otevřel dveře do Hollywoodu a já si pro příště jeho jméno budu pamatovat. Drama roku 2012 a možná nejlepší katastrofický film, jaký jsem kdy viděl. (10.01.2013)