Nic nás nerozdělí

Dávám plné hodnocení za to, že po shlédnutí tohoto filmu si opravdu umím představit, jak strašné musí být smeten masou vody, více opravdově to snad ani natočit nelze. Po režisérské stránce je film opravdu frajeřina, některé záběry, ať již samotná vlna, ale i z následného putování zdevastovanou pevninou mě občas nutily přemýšlet nad tím, že sleduji opravdu mimořádnou filmařinu. Tomuhle filmu se hodně vyčítá patos, ale já jej neviděl, Nic nás nerozdělí je totiž film o skutečném a dramatickém příběhu rodiny, která měla obrovské štěstí. Kdyby to byla fikce, pak bych tuto kritiku chápal, ale takhle není na místě, proč točit skutečnost depresivněji, než někdy je. (16.09.2013)

Chvílemi pekelně hollywoodské (míjení se o vteřiny, náhodná setkávání), především tedy ke konci. Nicméně i tak režijní kvality značně převyšují průhledný a občas přitažený scénář. Především tedy ze začátku. Kamera a výborná práce se zvukem ostře odlišují Imposible od melodramatického kinoprůměru, emocionálně to funguje skvěle a Tom Holland je boží. (20.12.2013)

No konečně nějaká letošní "oscarovka", která má především srdce a je lidská. Byla jsem připravená na spoustu patosu a klišé, k mému velkému překvapení se však přesně tomuto režisér Juan Antonio Bayona do jisté míry dokázal vyhnout a vsadil spíše na realističtější a hlavně syrovější pojetí. Film, který nám opět připomíná, že na této planetě stále vládne příroda, je smutné, že podobné katastrofy lidstvo potřebuje, aby se alespoň občas dokázalo spojit, najednou nezáleží na barvě pleti, nebo národnosti, ale jde o to, že každý jsme živá bytost. Je jasné, že se na určitých místech musel poupravit scénář ku prospěchu filmu (scéna v nemocnici přece musela mít v sobě nějaké napětí), ale co na tom když mně tekly potoky slz, neměla jsem však pocit, že je někdo ze mě násilně ždíme. Režisér si zaslouží pochvalu za samotné zobrazení tsunami a vynoření Naomi je dokonalá ukázka znázornění okamžiku vítězství jednoho člověka. Celkově Naomi Watts je výborná a právě ona dost snímku přidala na jeho intenzitě. Není to dokonalý film, ale dojmout musí zákonitě každého. (09.01.2013)

"V srdci věci nikdy nekončí." Říká se, že pokud nám něco pronikne hluboko do srdce a dostane se to až do jeho rudých sametových záhybů, pak to tam s námi zůstane po celý život. Může to být místo, osoba, nebo i tahle tragická událost. Zkrátka cokoliv. Všechno se to pak v těch tajných zákoutích propojí, zůstane to tam napořád a přizpůsobí se rytmu vašeho srdce. A já věřím tomu, že pro rodinu, která tuhle tragédii zažila, tyto věci v srdci nikdy neskončí i když by si to určitě velmi přáli. - Jestliže tohle byl pouze film, tak už si vůbec nedovedu představit realitu a myslím, že vlastně ani nechci. I tak mě to citově dost rozhodilo a slz v některých situacích nebylo zrovna málo. Po trikové a herecké stránce nemám jedinou připomínku, jen bych asi vyzdvihla naprosto přesvědčivý výkon neznámého, mladého Toma Hollanda v roli Lucase. Ke konci jsem cítila přece jen trochu větší tlak na naší citovou schránku, než bylo nutné, ale i tak to byl velmi silný zážitek. (17.01.2013)

Hrát si s fakanama na schovku v posttsunamovém Thajsku může být docela kůl zábava, avšak nesmí se toho pak chytit nějaká otylá, životem zklamaná vdova, co z toho udělá močopudného harlekýna o tklivých trampotách vzorové americké rodiny, která před tím hrála v reklamě na Cornflakesy. Divím se, že hamburgeři po Vlně neprohlásili přírodu za mezinárodního teroristu a CIA nemučí koloušky a zajíčky, aby prozradili, kde se skrývá Matka Gaia, jednička na listu nejhledanějších. Poté by se toho mohla ještě chytit ta zpolitizovaná stvůra Katka Bigellow a ukázat nám, jak je třeba takový medvídek koala odolný proti waterboardingu. Nicméně, Eman MekŘehoř byl naštěstí najat jen jako kulisa, a tak to moc neprasil, Vlna je svěží a pěkně udělaná, a když se jeden povznese nad ten scénář Rosamunde Pilcherové a připraví si ke křeslu kýbl na zvracení patosu, dá se to bez větší újmy dokoukat do konce. (19.01.2013)