Čs. spartakiáda 1980
Obsahy(1)
Záznam Celostátní spartakiády v roce 1980. 5. října 1979, v předvečer 35. výročí karpatsko-dukelské operace, bylo po republice zapáleno 2847 ohňů na zahájení příprav ke spartakiádě, ohňové štafety pak putovaly po republice. Na místních, okrskových a okresních spartakiádách vystoupilo přes 1,9 milionu cvičenců a zhlédlo je kolem 4 milionů diváků, na strahovském stadionu pak ve dvou programových odpolednech vystoupilo v 15 skladbách 204 800 cvičenců. Večeru družby v pražské Sportovní hale se účastnili sportovci z 10 zemí a program byl čtyřikrát opakován, takže jej zhlédlo 50 tisíc diváků. V únoru 1979 se konal Spartakiádní pohár talentů v lyžování a sáňkování, v létě se konala Soutěž talentů o pohár předsedy ÚV ČSTV, pod hlavičkou spartakiády se konaly Sportovní hry mládeže, učňovské olympiády, mládežnická zemědělská olympiáda a další akce, jichž se zúčastnily 4 miliony lidí. Ve spartakiádním turistickém stanovém městečku po dobu spartakiády soutěžilo a sportovalo na 11 tisíc turistů. Celý průběh spartakiády byl zachycen předními českými kameramany a dokumentaristy jako Antonín Kutík, Vladimír Lorenc, Jan Malíř, Jiří Pipka,Eduard Singrot, Jan Špáta. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (8)
Živě si to jaro pamatuji. Neviděla jsem film prvně, ale určitě poprvé po převratu. Škoda, že s čistou hlavou: hádám, že se sklenkou portského by tahle "dynamická choreografie pohybu" přeražená propagandistickým komentářem a podepřená nesnesitelnou tendenční hudbou byla teprve hlína. Sokolská myšlenka v režii ideologie. ()
Jediná spartakiáda, na které jsem si zacvičila. I když do Prahy jsme se nedostaly (což byla veliká úleva pro rodiče i vyučující), ale zviditelnily jsme se při okresním vystoupení na Rosničce. ()
NA TÉTO SPARTAKIÁDĚ JSEM CVIČILA. ()
Klasická bezzubá propaganda husákovské éry. Ve snímku se dozvíte, že se zase konala jedna spartakiáda a že byla moc príma. ()
Komentář namluvil Vladimír Ráž. A jedno vám povím, bylo to sice ´´masově´´ organizované a stranou podporované, ale většina národa uměla alespoň takto sportovat. Ne jako dnešní placky u PC, jediné silné svaly mají na prstech od datlování do klávesnice. ()
Pekný dok. film o udalosti na ktorú si pamätám a niektoré vystúpenia boli naozaj pekné..... ()
Takových peněz, času, úsilí a přitom taková blbost. ()
Na spartakiádu v roce 1980 mám ty nejlepší vzpomínky. Nejenom proto, že to byla vítaná alternativa ke školní výuce a vysedávání ve škamnách (byl jsem tenkrát studentem gymnázia), ale zejména proto, že jsme tenkrát postoupili až do kýženého „finále“ (v souladu s oblíbeným sloganem té doby „Finále je na Strahově“, kterým nás masmédia neustále masírovala) a odjeli „reprezentovat školu, město, okres a kraj“ do Prahy. A to byla pro synka z podhůří Beskyd neobyčejná událost! Oficiálního masového kulturního programu jsem se z jistých (určitě snadno pochopitelných) důvodů nezúčastnil; využil jsem naproti tomu výhod „Karty spartakiádního cvičence“ a zdarma navštívil řadu pražských pamětihodností. Vrcholným zážitkem pro mne ovšem bylo zhlédnutí jedné z celkem 559 (!) repríz pamětihodné Krejčíkovy inscenace Penzion pro svobodné pány v Činoherním klubu s Oldřichem Víznerem a Jiřím Menzelem v hlavních pánských rolích. A přestože jsem si i pár dnů poležel se slabou virózou v Nemocnici na Bulovce, hlavní program – cvičení na Strahově – jsem si náležitě užil! Čtyři * už jenom pro tu krásně nostalgickou vzpomínku. ()