Poslední mlčení

Plný počet nedávám, protože jsem ve filmu postřehla nějaké chyby. Ale přesto je to vynikající artová kriminálka a zároveň psychologický film. Prostředí pedofilie jsem zatím neznala a i tady mi trvalo dlouho, než jsem pochopila, o co vlastně jde a kdo je kdo. Ale čím se film blížil k závěru, tím víc jsem ho oceňovala a vnímala jeho určitou hloubku. Konec nic nezkazil, naopak. (03.03.2016)

Tak vida, už znám svou první německou detektivku, kterou mohu s klidem vychválit! Po všech těch Kriminálkách Kolín, Stuttgart, komisaři Rexovi a mnoha jiných, na něž se nedá pro plochost postav i děje dívat, a které okupují celá desetiletí televizní schémata všech našich televizních stanic, je to skoro jako zjevení. Nejvíc bych asi vypíchla drobnokresbu líčení chování pozůstalých (většinou to v každé detektivce postrádám a nikdy se tomu nepřestávám divit). Závěr je, pravda, nekonvenční, ale možná o to silnější. A bližší realitě... (05.11.2015)

Zneklidňující drama o pedofilní vraždě a lidech jí ovlivněných stojí zcela na precizně profilovaných postavách a jejich pečlivě vyjádřených motivacích. Právě díky tomu se pojednání o obětech i pachatelích nestává detektivkou, thrillerem či vypjatým melodramatem, nýbrž nestrannou studií osamění, bezmoci a ztráty někoho blízkého. Sice scénář místy příliš polopaticky zdůrazňuje jistá fakta o případu i postavách a u figur policistů sklouzává až ke karikatuře, ale právě díky tomu se může v případě postav pedofilů vyhnout schematické démonizaci a naopak i je představit jako obyčejné a tragické lidi. (03.04.2011)

„Je dobře, že seš zas zpět. Zrovna jsem nakoupil. Najíš se se mnou? Pak si můžeme pustit film, nebo tak něco. Jestli chceš.“ - „Taky se chci dívat na film.“ - „Na to musíš ještě trochu vyrůst…“ Režisér mě zaujal už o 4 roky mladším snímkem Who am I, ale Poslední mlčení je tematicky, žánrově, tempem, cílovou skupinou i vyzněním někde jinde. Už „jetý“ vyšetřovatel (výborný Blomberg), který vstoupí do pokoje mrtvé dívky a přímo před její matkou začne s úsměvem na rtech skládat dceřinu Rubikovu kostku, naznačí, že postavy budou divné, což platí i pro rovněž výtečné zahrané duo viníků v podání Möhringa/Thomsena. Mimo slušné atmosféry, řemeslné kvality, špetky humoru (vyjma vyšetřovatele se o něj stará i těhotná policistka) nechybí též něco k zamyšlení (Jak je to se zlem ukrytým hluboko v nás? Co kromě tužby cítí pedofil?) a povedený, hodně zneklidňující, nehollywoodský konec. Za mě solidní 4*. „Minule byl u vás nějaký pán. Byl to příbuzný?“ - „Ne. Byl to přítel. Dlouho jsem ho neviděl. Proto jsem mu poslal zprávu.“ - „A dostal ji?“ - „Ano.“ (12.04.2020)

Predstavte si ten najteplejší, najplnší obraz, plný svetla. Ako by ste práve sledovali nejakú romantickú komédiu, kde sa dvaja kamaráti vozia autom cez prekrásny vidiek. Ale iba dovtedy kým na poľnej ceste nestretnú maličké dievčatko ktoré sa preháňa na bicykli. Všetko vyzerá byť v poriadku až na to, že ide o dvoch mladých pedofilov a jeden z nich nemá ukojenú túžbu.... A ďalej si to už viete predstaviť. Snímka celou silou udiera na psychiku diváka. Prezentuje sa nemorálne a tak realisticky, že sa v nej prevára myšlienka na to, že svet je nespravodlivý. Keďže sa nevypátral vrah dievčatka. O 23 rokov po tomto incidente sa v ten istý dátum udeje únos malého dievčaťa. V malom mestečku nastane panika a paranoja.. Detektívi si myslia, že pedofil opakuje svoj čin ale keďže telo nedokážu nájsť, je stále šanca, že sa dievča nájde. Rodičia sú zničený. A zničený je dokonca aj jeden z pedofilov ktorý bol pred 23 rokmi komplicom.. Má rodinu, manželku a deti a vnútorne ho to rozkladá, ničí. Polícia si nevie rady, príbuzný si nevedia rady, rovnako ako ani komplic. Pomalé statické zábery sú popretkávané depresiou ktorej nie je pomoci. Mnohým z vás by sa toľká komornosť a pomalosť určite nepáčila a nudila vás ale holt.. Toto sú tie ťažké Nemecké drámy ktoré zbožňujem. (31.07.2016)