Slunce v síti

Trvalo dlouho, než jsem se rozhodl na tenhle základní kámen československé nové vlny a údajný klenot slovenských poetických filmů podívat. Musím uznat, že kameru ten film má naprosto brilantní. Díky té dokáže navodit jakousi atmosféru a i poetiku (btw, fakt nechápu, proč tu ten žánr ještě není - ačkoli žádat o jeho přidání bude těžké). Některé obrazy zaujmou a zapůsobí (u mě vedou části na poli či v přírodě), jenže s tím souvisí i hlavní problém Slnka v sieti - on funguje v různých částech, ale ne moc jako celek. Ve finále jsem si z toho moc nevzal, uchvácen jsem taky nebyl a nevím, jestli to byl záměr, chyba režiséra či chyba mojí nepozornosti, ale chyběla mi tam nějaká celková nebo základní myšlenka. Ono se to opře o několik témat, ale ani jedno nedominuje. Ale třeba to měl být čisté lyrický film. Každopádně, své přednosti to má, své kouzlo to taky má, jen nejsem schopný ho úplně docenit. Silné 3* si to ale zaslouží určitě a viděl jsem to rád. (12.08.2020)

Úvodní zatmění se netýká jen Slunce, ale také zraku a mysli. Většina postav je úsporná v dialozích i v myšlení. Nikomu se do ničeho nechce. Zanikají rozdíly mezi mladými, kteří se věci ještě řešit nenaučili a starými, kterým se již nic řešit nechce. Obtížně uchopitelnou výjimku představuje Fajola, možná lyrik, možná „debil, a ne lyrik“, jehož komunikace s fyzicky jakoby nepřítomnými rodiči povzbuzuje podezření ohledně psychické nemoci. S jeho sbírkou fotografií rukou souvisí brigáda na venkově, kde zjišťujeme, že ruce jsou pěkným symbolem, ale ne nutně něčeho ušlechtilého, neboť také zde všichni tak trochu kradou. Polarita města a venkova není založena na rozdílností lidí (stejně jako v případě mladých/starých), ale prostředí. To v jednom případě chátrá (venkov) a ve druhém se vyvíjí k horšímu (město zohyzděné televizními anténami). Neotřelá režie a pozoruhodná vizuální stránka – skvělá kamera Stanislava Szomolányiho! – myšlenkově bohatému dílu navíc brání v tom, aby působilo zastarale. 80% Zajímavé komentáře: Madsbender, Sandiego, tomtomtoma, tuberatanka (05.12.2019)

Medzinárodne asi najvýraznejšie dielo slovenskej kinematografie, po ktorej sú pomenované aj naše výročné filmové ceny. Poetický príbeh o dospievaní sa vyznačuje unikátnou atmosférou a fantastickou kamerou Stanislava Szomolányiho. Štefan Uher si tu postavil pomník a ak aj príliš neholdujete slovenskej tvorbe, toto dielo by ste si rozhodne nemali nechať ujsť. Podobných klenotov tu veľa nemáme. (07.12.2017)

Druhý celovečerní snímek režiséra Štefana Uhera, který svým způsobem přelomově modernizoval filmový styl slovenské kinematografie, inspiroval tvůrce nejen v rámci slovenské linie novovlnných filmů, a který svým formálním zpracováním fascinuje i 60 let po svém vzniku.... Důležitým příběhovým a symbolickým mezníkem je zde zatmění Slunce, které definuje životní změny v osudech mladíka Fajoli (Marián Bielik), jenž je mnohými nepochopen, a jehož postava dodává celému snímku neobyčejně lyrický charakter. Zatímco motiv Fajolova dospívání dodává snímku rozměr kvazi-existenciální, jeho milostný vztah s Belou dodává snímku naopak rozměr romantický. Spíš než film příběhový je však Slunce v síti film pocitový, jelikož operuje s těžko popsatelnou poetikou letní bezstarostnosti, motivem mladické nejistoty, a neobyčejně rozjímavým rytmem, navíc paralelně se odehrávající na pomezí tří různých míst: města, rybářské maringotky plující po Dunaji, a venkovní senové brigádě. Krom toho, že zde Uher pracuje výhradně s neherci, diváky zaujme nejen sofistikovaná práce s kombinací nediegetického zvuku (zejména skrze hudební leitmotiv píšťaly), diegetického zvuku (nejčastěji pak v podobě dobových písniček znějících z rádií či okolních ruchů), a ticha, ale především pak samotné vyprávění obrazem. To vyniká pod taktovkou kameramana Stanislava Szomolányho, čímž dodává neuvěřitelnou sílu estetice mizanscény jako takové, a díky němuž lze Slunce v síti považovat za jeden z nejlepších slovenských filmů z hlediska obrazotvornosti.... (06.10.2022)

Rozuměla jsem. Nacházela jsem symboly, byla mi velmi příjemná nálada filmu, tedy jeho poetické zpracování, herecky taky nemám slov a dokonce ta zmiňovaná roztříštěnost měla svůj smysl. Nakonec se vše spojilo v jeden logický celek. Pokud Slnko v sieti odstartovalo "Novou vlnu" , tedy bylo prvním filmem této řady, pak velká úcta. Ovšem musím hodnotit tak jak hodnotím, protože z uvedené série zatím nejvýše u mne stojí Černý Petr. Tentokrát mne to moc neoslovilo... (08.02.2009)