Stud

Odvážné, upřímné, vizuálně úchvatné drama, ve kterém se toho příliš nenamluví, a které má i přesto obrovskou výpovědní hodnotu. Drama, ve kterém ani jednou nepadne slovo 'shame', a přesto vás při jeho popisování okamžitě napadne. Drama, které zobrazuje člověka s nepříliš známou závislostí, a přesto takovou, kterou v mírnější formě zná snad každý dospělý člověk na Zemi. Tak podmanivý, tak komplexní film s tolika zapamatovatelnými scénami jsem už dlouho neviděla. Záleží totiž jen na vás, co si z něj odnesete. Každý z nás si totiž vytváří vlastní realitu a ve filmu, který disponuje tak nejasnými fakty, tak intepretací otevřeným dějem, to platí dvojnásob. Je vaše vlastní vědomí tak může určit, kdy (a zda-li vůbec někdy) přestanete vnímat hlavního hrdinu jako docela normálního člověka a začnete jeho projev považovat za známku nemoci. A mě přesně takové filmy baví, protože filmů, které se vám snaží do hlavy narvat svůj pohled, je více než dost. I proto si nakonec nemůžu odpustit jednu malou, závěrečnou výtku: Ukončit film o tři scény dříve v koupelně nebo zkrátit závěrečný záběr o pět až deset vteřin, vůbec bych se nezlobila. Zrovna tomuto filmu totiž ten jistý náznak uzavřenosti moc nesluší. Nedůležitá poznámka: Čím více se mi líbil film, tím méně jsem byla nadšená ze sekce Q&A, která následovala po jeho promítání. Málokdy se podaří, aby moderátor kladl tak nezajímavé otázky a aby na ně režisér filmu tak nezajímavě odpovídal, že si ze čtyřicetiminutové diskuze neodnesete vlastně vůbec nic. (11.01.2012)

Pokud jde o tenhle film, v první řadě se u něj musím vypořádat se záměnou jmen, která se mi k němu váže. Jednak si pořád nemůžu zvyknout na to, že není Steve McQueen jako Steve McQueen, a že tenhle film vážně nenatočil ten borec ze Skleněného pekla a Motýlka, protože ten byl tou dobou už 31 let po smrti (pořád je pro mě strašnej nezvyk, že tenhle Steve McQueen je zavalitý obrýlený černoch, který s tím starším nemá nic společného). Za druhé mám podobný "problém" s Fassbenderem, jehož jméno mám pro změnu pořád tendenci číst jako Fassbinder, a tedy dávat si ho do souvislosti s mým velkým filmovým oblíbencem - německým režisérem Rainerem Wernerem Fassbinderem, který je též dávno po smrti - tenhle "nový" Fassbender se prostě znenadání kde se vzal tu se vzal, a najednou mám pocit, že hraje ve všem a že to jsou vždy naprosto perfektní fimy. Stud nejinak - pár věcí mě tam sice sralo (nesmyslně dlouhá scéna se zpěvem Carey Mulligan, relativně otevřený a divný závěr, který mi moc jako závěr nepřišel, všechny ty zbytečné záběry Fassbenderova zadku & ocasu, apod.), ale jako celek mě to hodně bavilo a pěkně se na to koukalo (a to hlavně zásluhou delikátní kamery a vynikajícího výběru lokací), rovněž hudební doprovod jsem shledal velmi příjemným. Ve výsledku mám nakonec sice pocit, že umělecká výpověď tohoto filmu zdaleka není tak silná, jak mu někteří přisuzují (proč nenapsat na rovinu, že tenhle film vynáší podle mě do nebes hlavně holky, kterým se prostě líbí Fassbender), a že je to možná mnohem prázdnější film, než by se mohlo na první dojem zdát, ale 4 hvězdy mu za sebe asi dát můžu (5 v žádném případě, na to mám o kvalitách tohoto filmu až příliš mnoho pochybností, nemluvě o mé averzi k přemíře sexuální explicitnosti v současných filmech). (20.09.2015)

Když si tak čtu poslední distributorovu větu, začínám si myslet, že jeho encyklopedickým výkladem bych nepochopil ani pohádku o Sněhurce. A tak dám Studu hned plnou palbu, protože je to intelektuální artovka, která sbírá jednu cenu za druhou? Ne ne, kdepak. Asi nejsem ten správný intelektuál. Ani do zdejšího mistrovství světa v přebíjení druhých počtem cizích slov se asi nezapojím. Patrně byste mě hravě přeargumentovali, že jsem tu analýzu transformace patologické závislosti do cyklických aktivit produktivní generace nepochopil. A měli byste pravdu, nepochopil. Film neustále něco naznačoval, až samým naznačováním ukličkoval sám sebe, to když se pustil do konečného vyúčtování vztahu Brandona s jeho sestrou. A právě tím si u mě podepsal ortel, protože jsem neviděl uzavření kruhu příběhu. Cyklického kruhu, samozřejmě. (29.02.2012)

Přestože film v posledních minutách ztratí na preciznosti, i tak je radost sledovat filmařinu v tak čisté podobě. Dokonalá souhra všech filmařských složek (a to jak těch evidentních, tak těch v druhém plánu - architektury, například), brilantní koncepční uchopení a nakonec také neuvěřitelně silný zážitek. Příjemné koukání to ovšem není... (04.04.2012)

Moje nízké hodnocení nesouvisí s pobouřením ze sexuálně explicitních scén ani s tím, že postrádám byť i minimální ztotožnění s hlavním hrdinou. Vychází z toho, že mi Brandon byl od začátku ukradený a velice záhy jsem měl pocit uměle navozené situace a umělohmotného příběhu. Zkrátka jsem se nudil a film mi přišel odtažitý. Pokud to chcete podrobněji a intelektuálně na výši, vyhledejte si komentář Morien. Celkový dojem: 25 %. (19.02.2018)