Violet & Daisy

Obal tohohle lízátka byl mnohem lákavější než jeho obsah. Alexis Bledel a Saoirse Ronan jako dvě teen holky-zabíjačky? Supr. Zakázka na chlapíka kvůli novým šatům? Paráda! Ale pak... akční scény dobré (a někdy i vtipné - železářství, hopsání), ale jinak mě film ničím neokouzlil. Nepochopila jsem postavu Rose a April a příběhy Violet a Daisy mě taky nijak nezasáhly. Škoda přeškoda, mělo to potenciál, který zůstal nevyužit. (14.10.2014)

,,MÁM TĚ RÁDA, DĚVČE. DOKONČETE AKCI, NEBO PONESETE NÁSLEDKY. MÁTE HODINU..…“ /// Namířit a stisknout spoušť zvládne dneska každý děcko. A tyhle dvě cácorky s vizáží patnáctek a chováním dvanáctek nejsou výjimkou. Po úvodní akcičce se mi chce zařvat – TO URČITĚ, ale držím hubu, páč kdyby to jako mělo parádní průběh, tak bych pak mohl vypadat jako kretén. Váj a Dejz, dvě puberťačky, který jsou kurevský zabijačky – jak vám to zní? Odpovím za tebe… – jako píčovina! Předpokládám totiž, že máme stejnej sluch. Nakecaj toho víc než 2 upírky a výsledek je stejnej. Jen prostě svý bolístky schovávaj za assassinství. A tak se tam válej s (budoucí) obětí a kecaj a kecaj, abych pochopil, že cesta do nitra holčičí duše vede přes několik litrů červený barvy a mrtvol. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Když ,,POGO“, tak jedině ,,Tanec krvavejch fontán“. 2.) Zrovna jsem zamilovaná do Barbie Sunday. 3.) Thx za titule ,,Euler“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ne (29.11.2013)

Ačkoli se do kin nejen v ČR, ale i v USA dostal film "Violet & Daisy" až v roce 2013, jedná se o projekt z roku 2011, což byl ne náhodou rok, kdy kina zažila v kontextu předchozí naprosté neexistence přímo nápor akčních filmů pro holky v podobě dvojice "Sucker Punch" a "Hanna". Jestliže "Sucker Punch" byl holčičím ekvivalentem opulentních komiksových blockbusterů a "Hanna" dávala dospívajícím dívkám nezlomnou a současně inteligentní i citlivou akční hrdinku ve stylu Jasona Bournea, pak "Violet & Daisy" přináší holčičí variaci na středně nákladné žánrové filmy neotřele přistupující k tradičním konceptům a schématům. S ohledem na dějové motivy, blouznivou nadsázku, okázalou formální stránku, sebereflexi žánrových pravidel i samotného filmového média a adoraci schematických gest a symbolů vlastně snímek evokuje podvratnou klasiku "Branded to Kill" Seidžuna Suzukiho, jen místo popartové estetiky je zde estetika dívčích budoárů. Zásadní stylový posun, který odlišuje "Violet & Daisy" od předchozích dvou filmů spočívá v přístupu k motivům dětství a dospělosti. V "Hanna" byl útěk hrdinky, kterou byla dívka vychovávaná jako stroj na zabíjení, stylizovala do pohádky, čímž mohla částečně prožít dětství, o které byla připravena, a "Sucker Punch" v zásadě přicházel s emancipačním obloukem, kde hrdinky odhazovaly nevinnost dětství, aby si při podmanění genderových stereotypů vybojovaly svou svobodu. Titulní postavy z "Violet & Daisy" naproti tomu jsou vlastně kariérní ženy, které ale ke své práci i volnému času přistupují s holčičí optikou. Dospělost či dospívání v jejich případě nejsou cílem či probíhajícím procesem, nýbrž něčím nepřítomným. Nelze říct, že by hrdinky nějak dospělost popíraly, přehlížely nebo jí vzdorovaly. Prostě pro ně samotné neexistuje. Vedlejší postavy pak právě tuto vlastnost na hrdinkách obdivují (zabiják č. 1), nebo ji naopak touží nahlodat (gangsteři). Na tomto principu pak film staví nadsazené vyprávění, které se v zásadě točí okolo snahy uchovat si onen dětský přístup. Ovšem jelikož obě hrdinky zastupují jeho dvě odlišné podoby - Daisina zvídavost a Violetina impulzivnost -, nevyhnutelně vše spěje k tomu, že postavy budou muset alespoň na chvíli odhalit svá nitra skrývaná za brněním naivity. (11.07.2013)

Těžko se mě hledají slova, který by tento film nějak definovala. Violet & Daisy je takový malý osobní film, ve kterém je několik mrtvol, spoustu moudrých rad a dvě modrooké dívky se zbraněmi. Režisér Geoffrey Fletcher si chtěl asi natočit gangsterku, nakonec se rozhodl udělat z toho příběh o dvou nájemných vražedkyních. A tady mám s filmem problém. Jelikož film neustále balancuje na hraně, kdy ho můžeme brát vážně a taky nemusíme, a pak kdy je vážný. K tomuto vnímání navíc pomáhá dělení na kapitoly, které se ukázalo jako moc dobrá volba. Alexis Bledel se mě ve své roli líbila. Byla vtipná, uměla pronést dobrou hlášku a navíc jí to v převleku jeptišky slušelo. Saoirse Ronan je mnohem citlivější a taky to dokáže správně prodat, navíc pořád vypadá jako malá holka(v tomto filmu), takže její dilema je uvěřitelné a z jistého pohledu i pochopitelné. James Gandolfini je tady skvělý. Jeho postava je krásně zahraná a je z ní cítit bolest, láska a strach a nakonec si ukradne pro sebe nejlepší scénu filmu. Ve filmu je pár srandovních momentů, kterým vládnou krvavé fontány a snová sekvence. Violet & Daisy je zajímavý film, ve kterém každý dialog má své opodstatnění a vše co vidíte má nějaký význam, i když se to celé moc nebere vážně, jako sami hrdinky. (19.12.2013)

Tak nebudem tvrdiť, že to bolo prudko inteligentné, alebo, že ma gilmorka nejako okúzlila, lebo neokúzlila. Tá druhá, to už je iná káva. Celé to bolo pojaté snovo a tak trochu umelecky, aj keď nie som znalec, myslím, že to malo dosť slabín, napriek tomu tam však bolo pár momentov, ktoré sa mi vyložene veľmi páčili, nehovoriac o premakanej vizuálnej stránke a krásnej muzike. Hodnotím benevolentne, ale som vo veľkorysej nálade. (19.09.2017)