Orel Eddie

Orol, ktorý bol v podstate nemotorným tučniakom. 3 hviezdy dávam za zopár vtipných situácií, super výkon Hugha Jackmana, ktorý prevýšil celé svoje okolie a hlavnú myšlienku, ktorá mala spropagovať, že Olympiáda má svoje motto, ktorého sa už dávno nedrží. To slávne „nie je dôležité vyhrať, ale zúčastniť sa“ má niečo do seba. Avšak s obdivom niekedy pozeráme skôr na karikatúry športovcov, ako na tých skutočných, ktorí sa dennodenne trápia, aby mohli bojovať o tie najväčie méty. Hlavný hrdina zobrazujúci anglického skokana Edwardsa je znázornením sile vôle niečo dosiahnuť, niečoho sa zúčastniť, zároveň ale nechýbajú momenty, keď si poviete, že tento človek asi nebol celkom v poriadku. Obavy o jeho duševné zdravie potvrdzuje nezmyselnými skokmi bez tréningu s ohrozením vlastného života. Nakoniec dosiahol svoju účasť na Olympiáde, netreba ale zabudnúť, že tento človek skončil tak ďaleko posledný, že by ho predbehol aj Uganďan bez lyží. Hoci vidíme, že na konci Olympijských hier v Calgary si spomenuli v záverečnom príhovore aj na neho, netreba zabudnúť, že pre istotu potom následne Olympijský Výbor zmenil pravidlá kvalifikácie tak, že Edwards sa už nikdy na Olympiádu nekvalifikoval. Takže voči komu je tu ten obdiv, voči človeku, ktorý bol duchom trošku slabší a proste si len zaumienil štartovať tam, kde nikdy nemal mať? Ľudia takéto typy radi obdivujú, netreba ale zabudnúť, že v podobnom duchu sme ešte donedávna obdivovali aj Pistoriusa. (17.06.2016)

Tenhle nádhernej filmík je splněným snem každýho fanouška skoku na lyžích. Já sice orla Eddieho nepamatuji v době olympiády v Calgary mi bylo 5 let, ale přesto mě jeho životní příběh zaujal a jsem rád, že se někdo chopil téhle látky a navíc jí ještě přetavil v tohle parádní dílko. Fakt neskutečně pozitivními emocemi nacpanej spektákl o tom, že když si někdo chce splnit svůj sen a je odhodlaný pro to podstoupit cokoliv, tak ho můžou všichni zrazovat a házet mu klacky pod nohy, ale on se nezastaví. Já vím zní to trochu klišoidně a pateticky, ale na mě prostě takovýhle milý a přijemný filmy fungují dokonale a tenhle mě rozhodně chytnul za srdce a ke konci až neskutečně dojal. Jinak Taron Egerton ukazuje, že by nakonec i mohl mít nějaký ten herecký potenciál a tahle role mu sedla a zhostil se jí se ctí na rozdíl od Kingsmana kde mi jako hlavní hrdina moc sympatický nepřišel asi se holt hodí na jiné než akční úlohy. No a kdo opět exceluje je Jackman podobně jako v Chappie i když tady se jedná o úplně jiný typ role, ale Eddieho trenéra a v podstatě předtím kdysi dávno talentovaného skokana, ale teď ztroskotaného alkoholika, který dostane nový impulz a Eddieho bláznivý sen ho zcela pohltí a donutí přehodnotit životní priority hraje příjemně lidsky a uvěřitelně. sakra ten chlap se mi začíná v poslední době fakt líbit. Hlavně, ale ať už hraje tyhle normální role v normálních filmech a bude to cajk. No a potěšila i čestná rolička pro starého barda Walkena který je pořád herecká extratřída. Jinak k tomu kritizovanému faktu, že ve filmu se skáče V stylem což je pravda historický nesmysl, protože v 80 letech se používalo klasické vedení lyží a véčko se začalo rozvíjet až v 90 letech bych podotknul jenom tolik, že když budu chtít vidět jak to přesně a doslova bylo, tak si můžu pustit dokument. Tohle zkrátka není smyslem tohoto filmu. Navíc dokážu si představit, že když chtěli v dnešní době tenhle film natočit, tak by k nasnímání skoků (předpokládám, že scény točili skokanští profíci) těžko našli někoho kdo tenhle starý dávno neexistující styl ovládá. Jo leda, že by si na natočení všech skokanských scén pozvali skokanského Jágra dnešní doby Noriakiho Kasaie který jako jediný z aktivních skokanů ještě tenhle styl pamatuje. V tomhle se prostě pitvat nehodlám. Jinak humor ve filmu je takový pohodový, nenásilný, ale člověk se příjemně nasměje. Hlavně Jackman sází luxusní hlášky. Takže takhle objektivně to asi na čistých 5* není, ale jak už jsem uvedl tenhle film si našel místo v mém srdci a to není zrovna málo a to pak na nějakou objektivitu kašlu. Fanouškům tohoto sportu můžu snímek vřele doporučit a možná si své diváky najde i jinde. Byl bych za to rád Orel Eddie si to rozhodně zaslouží.100% (18.04.2016)

Přestože se to s realitou ne úplně shoduje (reprezentoval například Velkou Británii už na Turné čtyř můstků 1986/87), je to velmi sympatický a pohodový film/příběh, který mi sedl do nálady. Mimochodem, sekundový záběr ze zahajovacího ceremoniálu OH v Calgary ukazuje square dance - tanec, který dělám a který jsem tehdy v roce 1988 viděl v televizi vůbec poprvé. (28.05.2017)

Takový ten vděčný film co sice spadá do lehký látky až humorný hlouposti, ale umí tak hezky povznést náladu a chytnout, že ho třeba užijete víc než 90% toho na co díváte. Egerton zvládl neústupnýho hňupa přesvědčivě a charismaticky, těší i Jackman a několik vedlejších postav, má to jiskru když je potřeba a silnýho ducha stejně jako hlavní hrdina - díky za každýho takovýho blázna. Rozesměje, dojme, inspiruje, kroutí hlavou. (18.12.2016)

Možno niekoho pobúri moje nízke hodnotenie, a tak sa pokúsim ho odôvodniť. Väčšina ľudí má rada príbehy s hrdinami, ktorí veľa rozumu nepobrali (Forest Gump), ale vďaka šťastným náhodám dokážu závideniahodné veci. Alebo tvrdohlavým, 80 kilovým cvalíkom so silnými dioptrickými okuliarmi a vyhradenými poslednými miestami v pretekoch. Ten je celebritou, ktorej na slávu aplaudujú davy. Niet sa čomu čudovať, veď pohľad na hlúpejšieho, nešikovnejšieho, tlstejšieho atď. dokáže potešiť a povzbudiť. Veď uvedomenie si, že stačí iba trochu šťastia a úspech zažijeme aj my, je veľmi nádejný pocit. To je aj dôvod prečo tomuto filmu nemôžem dať viac ako dve hviezdičky (keď už som Forestovi nadelil celé tri). (15.03.2017)