Na laně

"Nerozhazuj čestný slova, Karle, stejně ti nevěřím." Rebel s príčinou Janský (dabovaný Abrhámom) to nemá v živote jednoduché, otec opilec, prísna a neprístupná matka, obdivovaný starší brat kariérista, ktorého neznáša a mladšia sestra, ktorú má potrebu ochraňovať. V zamestnaní nikdy dlho nevydrží, ak má peniaze tak ich prefláka, pozitíva v jeho živote tvorí stabilná partia rovesníkov s ktorými chodí čundrovať na chatu, gitara a jedna milfka z kina. Zlom nastane po rodinnej tragédii, kedy nastúpi k lopate, prejdú ho frajeriny a pozvoľna sa stáva platným členom spoločnosti. "Bude mít po chlebíčku, až bude komunizmus a nebude se platit!" Film je zvláštny z viacerých dôvodov, jednak oným zlomom uprostred, kedy prvá polovica už má nábeh na šesťdesiatkové novovlnné postupy a druhá polovica sa zase trochu obzerá naspäť do päťdesiatych. Potom Liškovou hudbou, dirigentskými snovými pasážami a nadmerným počtom neznámych tvárí so známymi hlasmi. Zaujímavý film s dobrou atmosférou, len stopáž je mierne prestrelená. "Tady to neznám, to jsou kasárna?" "Sídliště..."  (02.01.2024)

Snad nejhorší začátek českého filmu. Napjatá rodinná atmosféra dovedená ad absurdum na druhou. Když se děj přesune z rozpadlého činžáku, atmosféra se hned zlepšuje. Famózní hudba Z. Lišky. Mladí sympatičtí herci podávají velmi dobré výkony. Kočka, Bimba, Hynek, Alena a Růža – super postavy. Symbolika: 25:20 – dům č.p. 33; 1:06:33, 1:08:09, 1:08:12 – Steimarová a one eye symbolism par excellence. Hlášky: „Kamaráde, ty seš vopravdu z vopice.“ - evil-luce. „Dostaneme byt. Psali v novinách, že budou všichni bydlet.“, básní naivní holčička s dobráckým úsměvem. To je informace! „Kriste Pane, napiješ se, pak nevíš, co děláš.“ – to myslí bába vážně? Sebevědomý Müller je těžce nad věcí a přitom se hloupě posmívá svému podřízenému, že se modlí. (18.03.2023)

Viděno na 24. FINÁLE v Plzni. Tehdy jsem si poznamenala: "Zaujal také cinemascope Na laně (1963) Ivo Nováka, který je ve své první polovině fascinujícím obrazem života mladého muže přezdívaného Kočka, jeho rodinných problémů (otec alkoholik, bratr, jenž ho v tom podporuje…), krátkodobých prací i výletů s kamarády. Ve druhé polovině, vyobrazující těžkou práci na Kladně, snímek ztrácí svou předchozí uchvacující nekorektnost, rebelství i lehkost vyjádření a trochu zadrhává. Přesto nehrozilo, že by někdo za zhlédnutí snímku s poměrně dlouhou stopáží žádal vrácení vstupného, ačkoli se kameraman snímku Stanislav Milota nabídl, že peníze případným nespokojencům vrátí." (24.02.2014)

Zvláštní film. Výborná kamera, slušná hudba, dobrý zvuk (Škoda že se zvukoví mistři současnosti neučili u těchto - nemusela by v nových filmech hudba řvát pořád a přes dialogy. Zde je hudba, i když často hlasitá, se slovem pěkně sladěna.). Příběh sám by nebyl špatný, ale sníženo hodnocení kvůli naprosto nesmyslné a nepochopitelné pasáži s dirigentem. Atmosféra podobná filmu První den mého syna. Pointa zde ale není zcela jasná. (27.09.2023)

Ze začátku dosti pozoruhodný a neklidný snímek o nepochopeném mladíkovi, který osciluje mezi rebelstvím často zmiňovaného amerického trháku a pasivní hříčkou zlomyslných životních náhod blízkou Truffautovu snímku Nikdo mne nemá rád. Film od začátku zaujme nevšední vizuální stránkou, živými dialogy i režijními nápady (za vrchol považuji němou scénu z holičství, kde se dvojice mladíků snaží zaimponovat ideální dívce, což skončí až formanovským trapasem). Bohužel snímek musí mít i druhou část, v níž si neklidná postava nachází pevné místo v životě, dochází k usmíření s matkou, ke vstupu do pracovního kolektivu a k nalezení kladného vztahu k pracovnímu prostředí a k životní užitečnosti. Snímek tak nabere jasný a jednoduchý směr, pocitová vícerozměrnost se vytrácí, vše je náhle učesané a pozitivní a vše vyvrcholí monumentálním panoramatem kladenských hutí, jichž je zklidněný a fascinovaný mladík již neodmyslitelnou součástí. Nic proti zakončení ve stylu nalezení určitého smyslu v životním bahně, ale tak schematický způsob jeho prosazení a přepjaté zveličení nakonec vedou k myšlence, že ještě v roce 1963 neřekl socialistický realismus své poslední slovo, i když si už naštěstí nepodmanil celý děj. Procházka hold ještě stál před přehodnocením své "služby režimu". (07.06.2013)