Tým na hraně

Tam kde už to vypadá, jakoby vše skončilo, se většinou najde poslední kapička naděje a malá jiskra něčeho, co dá vzplanout něčemu neuvěřitelnému. Stalo se to nám a to jsme měli tým poskládaný z mladých kluků. Tohle by se dle mého nestalo, kdybychom těch 25 omluvených hráčů v sestavě měli. Vážně... NÁDHERA (09.09.2011)

Úžasný dokument o největším hokejovém zázraku všech dob. Během sledování mi sem tam ukáply slzy štěstí, ale i smutku za Marka a Rachůnka. Jarda Jágr by mohl o hokeji psát knihy a vyučovat ho, jen ukázal proč je nejlepším hokejistou světa. Všichni mluvili rozumně a závěrečná historka o Jirkovi Novotném neměla chybu. Bylo opravdu krásné si znovu připomenout tento okamžik, navždy zapsán zlatým písmem v mé hlavě, i v době kdy hokej prožívá nejčernější dny své historie. Nikdy nezapomenu. (08.09.2011)

Tým složen z hráčů, kteří by se na šampionát v případě účasti našich "velkých hvězd" z NHL z 95% nepodívali. Velké díky tedy patří chlapcům z NHL, že se na to vysrali, velké díky patří Růžovi, kterej prostě umí a velké díky patří J.J., kterej i ve svejch 38 letech si může dovolit ukazovat na mladší hráče dlouhej nos, protože prostě stále válí. Díky těmto třem faktorům ČR vyhrála mistra světa a na základě onoho památného vítězství mohl vzniknout dokument Tým na hraně, kterej mi dopřál 61 minut velice silného zážitku. Nelze jinak než za 5... (25.03.2011)

Pamatuju si, jako by to bylo včera, co náš tým začal hodně špatně mistrovství světa 2010 a většina fanoušků jej předčasně odepsala. Byli to ti samí, co se pak stejně jako my opravdoví fanoušci, radovali, že to dokázali. Proč se já považuju za opravdového fanouška? Protože jsem nepřestal věřit, protože jsem sledoval poctivě každý zápas, protože jsem už v úterý, kdy tým nastoupil proti Kanadě, kterou porazil 3:1 (já vím, že to bylo 3:2, ale ten jejich poslední gól dodnes neuznávám kvůli faulu na Vokouna) říkal, že my to celé vyhrajeme. Cestou do školy jsme se vždycky s jedním kámošem hádali - já tvrdil, že to vyhrajeme, on, že sotva, že se maximálně dostaneme do semifinále, protože Švédsko a hlavně Rusko hrálo téměř bezchybně. Nezapomenu, jak jsem doma začal řvát na celý byt, když dal Rachůnek vyrovnávací gól 7 vteřin před koncem, nezapomenu, jak jsme hráli s Ruskem poslední minuty, kdy proti třem našim stálo šest jejich (hvězdných) hráčů a přesto je Vokoun ještě solidně potrápil a pustil jen jediný gól. Nezapomenu, jak jsem byl právě na finále v jedné hospodě a právě v těch posledních minutách jsme se všichni spontánně postavili na židle či stoly, abychom viděli opravdu vše a byli hokejistům o něco blíž. Zkrátka a dobře, na tohle mistrovství světa nikdy nezapomenu - tým, který měl 25 omluvenek a který se semkl a doslova vydrápal (znovu) na vrchol a zastavil Rusko (28 výher v řadě měli Rusové na mezinárodní úrovni, až my jsme tohle zastavili a navíc jsme jim, stejně jako Kanadě v roce 2005, vzali "zlatý hattrick") a opravdu dokázal, že to není klišé, když potom v kabině kapitán Rolínek řekl, že tohle dokázali proto, že hráli jako opravdový tým, jeden za druhého a ne pro sebe a že o tomhle je hokej. Myslím, že pro naši generaci, která si nepamatuje Nagano (v té době mi bylo 7) je tohle velice podařený ekvivalent. 100 %. (05.01.2013)

Hokejové mistrovství světa je v naší kotlině vždycky pečlivě sledovaná událost, vezmemi li navíc v úvahu všechny okolnosti, kterými jsme se dostávali do cíle, vážnost úspěchu to ještě zdvojnásobuje. A psolouchat hráče jak o tomto velkém vítězství s odstupem mluví a sledovat záběry z ledu i kabiny, to je nádhera. (01.01.2011)