Válka, kterou nevidíte

Dokument, o kterém lze říci mnoho, rozhodně však ne to, že by vytvářel nějaké konspirační teorie. Netvrdí, že 11.9.2001 se stalo s pomocí dálkově řízených letadel a výbušnin nebo něco v tom (ne)smyslu. Jednoduše popisuje a shrnuje to, jak funguje "prodávání" války veřejnosti. A prostřednictvím výpovědí osob, které se samy podílely na tomto prodávání, popisuje mechanismy, kterými je toho dosahováno. Efektivní záběry pořízené embeded žurnalisty a exkluzivita výměnou za "žádné otázky". Zaplavení technikou, efektivností, která přebíjí něco tak prostého jako je smrt. Názor prezentovaný bez protinázoru, bez kritického rozboru. Taková je většina médií. Tedy ne že by se ten druhý názor či kritický rozbor nikdy nepublikoval, ale činí se tak ve tři ráno a podobně. Sám si pamatuji, jak jsem na ČT narazil na Taxi to the Dark Side v podobně nočním čase. Každopádně média se vesměs chovají jako obyčejné děvky, o objektivitu dávno nejde. Naše česká nevyjímaje, a to je to ještě posílené vlezdoprdelismem našich politických představitelů "našim spojencům" až ze zámoří, královně a Izraeli. Popravdě to prodávání války je jen jeden okruh, ve kterém se to děje. Volby, církevní restituce, všechno to je děláno stejným způsobem. Kdysi byla doba odvážných novinářů, kteří se nebáli klást otázky a zpochybňovat. Murrow, Woodward, Bernsein a další. To byla opravdová demokracie, když takoví lidé působili v celoplošných médiích. Teď ano, každý může psát blog a tak dále, ale zajímají nás jen kritické a blokované blogy v Číně. Kritizovat ty za hranicemi, to je "demokracie" dneška. (08.07.2013)

Neřekl bych, že se jedná o válku kterou nevidíme, nýbrž spíše o válku, kterou vidět nechceme, protože o naši prdel zatím nejde. Naše prdel totiž stále sedí na té pevnější židličce, pod kterou nevybuchují granáty a není tedy důvod cokoli podnikat. Bojím se však toho, že si jednou budeme muset taky holt přesednout a poté už pravděpodobně nezbude nikdo, kdo by se za nás postavil. Víceméně se mohu pod tento dokument podepsat v plném rozsahu. Takhle z globálního pohledu si nemyslím, že by říkal něco šokujícího či nového, ale poodkrývá nejrůznější konkrétní detaily, nad kterými zůstává mnohdy rozum stát a mnohokrát jsem se neubránil takovému tomu WTF úsměvu. Líbilo se mi to. Práci Johna Pilgera oceňuji. S jeho názory souhlasím a zpracován je dokument také celkem chytlavě. (29.08.2015)

"Někteří novináři získávají přístup (na místa konfliktů, ke zdroji informací apod. a samozřejmě i k financím) za to, že jsou loajální k výkladu událostí..." - - - Tahle praxe není nic nového, táhne se přes zpravodajství o svržení bomb na japonská města Hirošimu a Nagasaki až k první světové válce a ještě dál. Pojmy mediokracie, embedded žurnalistika se objevují stále častěji a my jsme nuceni se ptát po morální zodpovědnosti těch, kteří vládnou veřejným míněním? Milióny civilních obětí žalují do nebe a eufemistická pojmenování v médiích jako "strategické bombardování", "humanitární bombardování", "vedlejší škody" vinu zodpovědných nemohou zmírnit, ani umýt ruce novinářům tak servilním k mocným tohoto světa! Zástupkyně BBC se pěkně snaží vyvlíknout ze zodpovědnosti: "Není na nás, abychom vynášeli soudy!" (Tento postoj je v poslední době nějak oblíbený!) Ano, soudy by zpravodajství vynášet nemuselo, stačilo by, kdyby novináři nevydávali lež za objektivní pravdu a nabídli divákovi pohled z více hledisek. Pak by si divák mohl úsudek udělat sám. https://www.youtube.com/watch?v=u6tNXk9aB6k (24.11.2015)

Vynikající a zároveň děsivý film o tom, jak se dnes "dělá" válka. Jak politici ruku v ruce s médii získávají podporu pro "jejich" válku u běžných občanů. Propaganda, manipulace, lži, které rozesílají do éteru znamenají, že novináři (kromě hrstky skutečně nezávislých) mají na rukou krev stejně jako tvůrci válek a vražd stovek tisíců nevinných - politici. Nejvíce mě vyděsilo konstatování, že I. světová válka znamenala 10% civilních obětí, II. světová válka 50%, válka ve Vietnamu 70% a válka v Iráku už 90% zavražděných civilistů. Kdo si dnes myslí, že se ho válka netýká a že je z obliga, krutě se mýlí. (04.04.2014)

Jak se říká "Na každém šprochu pravdy trochu." ovšem Dokument, který se silně strefuje a ukazuje předpokládanou dlouhodobou rafinovanost ze strany nejmocnější země světa o "Správnou válečnou propagandu proti nepříteli", kde si vláda USA a UK prosazují své zájmy, mystifikují občany svých zemí, podáváním "vyhovujících a zkreslených" informací novinářům a jejich záměrného zastrašování, donutí diváka zamyslet se nad danou problematikou v širším spektru a funguje to opravdu dobře. Dokumentem nás po celou dobu provází pan John Richard Pilger, který působí v UK jako žurnalista a válečný zpravodaj, v dokumentu je mnoho známých osobností (Julian Assang zakladatel serveru Wikileaks, zástupci vlády US atd.) a i když je pan Pilger "charakterizován jako Levičák" musím říct, že s jeho názory do značné míry souhlasím a zdají se být smysluplné a opodstatněné, a i když si tyto informace ověřit nemůžu, fakta a čísla hovoří jasně. (26.11.2011)