Manglehorn

První, a doufám, že ne poslední, setkání s Davidem Gordonem Greenem (scénář i režie). Takhle nějak to asi chodí, lidé se stávají součástí prostředí a my sami patříme mezi ně. Pak se někdo ztratí (nejspíš proto, že umře) a my zjišťujeme, jak velice se naše životní prostředí změnilo, a jak dlouho trvá, než se na něj znovu adaptujeme. A máme pocit, že až my zmizíme, budou to jiní pociťovat také tak či alespoň podobně. Tedy alespoň někdo.... Nomen omen: "mangle horn" zbitý životem, který mu - jak zjišťuje později (tedy nyní) - příliš neublížil, a pokud zrovna nesní o Kláře, jako Petrarca o Lauře, žije životem běžného pracujícího důchodce (prducha). Nenalézá nic nového, ale začíná si to uvědomovat (nebo si to uvědomoval vždycky?). Pozn.: Domnívám se, že film byl diváky i kritiky zbytečně podceněn. Při jeho finálním střihu byla značná část "akčních" scén vypuštěna, myslím, že v jeho prospěch. (04.08.2019)

On je to smutný příběh a ve svém finále krásný, ale jeho pojetí je tak obyčejné. Ano, tohle je lidský život a takhle může probíhat, ale nebýt Ala Pacina, který opět exceluje a nedává na odiv svou velikost, tak je to snadno zapomenutelný snímek, který jen přehlédnete a ráno už si na něj nevzpomenete. Za to herectví ale dávám hodně. (30.09.2015)

Kdo není indie pozitivní, pro toho Manglehornova odysea nebude. Zasmušilý Pacino se totiž celým filmem jen protoulá a propotácí a s výjimkou občasného záchvatu vzteku si jede ve svém pomalém basetím minimalismu. A čím déle se v něm válí, tím víc mi film sedí, ale na víc než na příjemnou nezvyklou podívanou to nestačí. Některé problémy totiž příliš bagatelizuje a pár maličkostí naopak neúměrně nafukuje. Což je v citlivém tématu osamoceného stáří, kdy jsou partneři pryč, děti příliš dospělé a vnoučata příliš daleko, vyložená škoda. (26.03.2015)

Asi najlepsi film Davida Gordna Zeleneho : Pacino /Kmotr, Serpico/ tentokrat v roli chlapika, ktory sa ludi strani, zije skor sam...... a nema rad spolocnost. Krasne je zobrazena postupna premena jedneho clkoveka, film ma vyborne kludne pomale tempo, kvalitne herecke vykony, vyborne dialogy ...... Holly Hunter bola nadherna, jeden z filmov, ktore pohladili po dusi aj obstarozneho mentalneho invalida ako som ja : 65 % (29.05.2018)

Fascinovala me takova bezduchost Pacina,jak vypada unavene a introvertne.Je stastny,ze jeho kocka sezrala jidlo.Film je charakterova studie,meditace o litovani. Nostalgie.Je to naturalisticke v kombinaci s poetickou predstavivosti.Moc nefunguje dynamika vztahu.Film vyzaduje velkou trpelivost,ale v nasi dobe koronavirove pandemie a karantene se da do Pacinovy postavy snadno vcitit. (18.05.2020)