Zůstaň se mnou

Životní křižovatka v pravém slova smyslu. Ale jen pro pravověrné sentimentální snílky, kterým nostalgie není cizí. Příběh bloudící duše, která vzpomíná na pusu s klukem z kapely a na večery s volnomyšlenkářskými rodiči, nemůže (a ani nechce) nabídnout hutnou zápletku, šokující pointy, nebo cokoli, co zdejší jednohvězdní pravděpodobně očekávali. Nabízí právě jen onu křižovatku, onu nerozhodnost a pár hřejivých vzpomínek a o to smutnějších důsledků, které vám v sedmnácti přijdou přesně tak velké, že si nedokážete představit, že je ve vašem životě ještě něco může překonat. Kdo si na sebe v tomhle věku umí vzpomenout, pro toho jsou pak některé emocionální otázky tíživé až až. Láska totiž vážně někdy může znamenat Život. (17.08.2015)

Není to tak dávno, co jsme sledovali zamilovanou Shailene Woodley černohumorně mluvit o rakovině a umírání. Směs smrti a velké lásky nyní okusí rovněž talentovaná Chloë Grace Moretz. Tvůrci okolo ní sází na osvědčené postupy, nebojí se slz a dramatických rozhodnutí. Trochu ze standardního aranžmá vyskakují díky vážné autonehodě, kómatu a postupném ztrácení členů rodiny aneb Chloë, kterou nikdo nevidí, bosky pobíhá po nemocnici a retrospektivně vzpomíná, co krásného i méně veselého v posledních týdnech prožila. Za lecčíms (dle očekávání) stojí pohledný kytarista a zpěvák, její violoncello a nad hrnkem kávy plkání nad možnostmi života středoškoláka. Právě v tom vidím trochu problém, protože naši dospívající hrdinové mluví jak ostřílení glosátoři, jejich myšlenky pokaždé korunuje nějaká jazyková perla nebo trefné moudro. Samozřejmě v mezích kvality scénáře. Takhle mluví dospělí s několika zásadními životními zářezy na pažbě a ne náctiletí. A to se nechci nikoho dotknout, ale stačí si na zastávce o půl osmé ráno poslechnout jejich bezobsažné rozhovory. I přes téma je všechno uhlazené, pečlivě střežené, aby se někde nepřešláplo přes čáru. Ona je vždycky nádherně vymóděná a nalíčená, on sice zpívá o životní bolesti, ale hlavně je na podiu proto, aby ho žraly náctileté fanynky. Románek je to nekomplikovaný, líbivý, chybí ostré hrany. Občasný náběh na kýčovitost ale ještě nikomu neublížil. Z Chloë roste pořádná baba, vedlejší postavy nejsou úplně k zahození, potěší i Liana Liberato, hipísáčtí rodiče nebo Stacy Keach. Takže ten solidní průměr berme. (18.11.2014)

If I Stay? You Rather Go! Lacná variácia na The Fault in Our Stars, akurát v tomto prípade s (takmer) mŕtvou Chloȅ Grace Moretz, ktorá sa vracia späť do svojich spomienok. Pomerne zaujímavý námet pre romancu, avšak vo výsledku nie je táto premisa nijako využitá. If I Stay tak skutočne nemá žiaden presah ako sa by na prvý pohľad mohlo zdať, ba čo navyše v tom filme život a smrť nehrá žiadnu úlohu. Je to len tá najobyčajnejšia, ničím zvláštna, teenagerská romanca bez nápadu, bez akéhokoľvek ozvláštnenia. Príbeh je predvídateľný, bez jedinej zaujímavej scény, chýba tomu iskra a je to len sled tých najtuctovejších romantických scén dvoch pubertiakov s nezáživnými dialógmi. Otravné, nudné, zbytočné. Chloȅ je síce v sedemnástich stále veľmi príjemná a neskutočne roztomilá (a jediným dôvodom prečo ten film úplne neodstrelím), ale sama ho nemá šancu utiahnuť. Vo výsledku tak film o „duchovi“, ale tak bezduchý až beda. Vhodný tak maximálne pre sentimentálne trinástky pokiaľ už videli celú Twilight sériu, aj The Fault in Our Stars. A vôbec neosadzujem, že sa im to v tomto veku bude páčiť (len ja nezielam rovnaké pohlavie a už ani vek), no pre ostatných tu nie je absolútne nič. CELKOVO: 1,5* (3/10) (14.11.2014)

Těšil jsem se na film s Chloë Grace Moretz a dostal jsem film s Chloë Grace Mortetz. Nic víc. Je to emotivní příběh o tom, jak je možné ztratit všechno a možná přece jen něco získat. Skutečně dojemná mi přišla scéna s dědou Stacy Keachem, který ukázal, že to v něm pořád je. Jinak je to jen klasický hollywoodský útok na emoce, který mě nebaví. (07.01.2015)

Romantické i osudové rande se smrtí, na které si umírající holčina vzala i "křena", a to rovnou Šestý smysl. Mia ještě před pár osudovými okamžiky autonehody měla svoji milovanou rodinu pohromadě. Teď ji její nejbližší jeden po druhém opouštějí, z ní samotné je neviditelný duch, který bloudí po nemocnici a vidí své tělo v kómatu. Zdlouhavým způsobem se začíná odvíjet to, co prožila krátce před nehodou. A když píši, že je to zdlouhavé, něco na tom bude. Scény mimo nemocnici jsou emočně prázdné, vesměs nezajímavě podané. V nemocnici jde emoční křivka prudce nahoru, a to hlavně, když někdo umře, nebo se objeví nějaký emotivní záblesk z Miina života, konkrétně z jejího dětství. Film dost s emocemi plýtvá na všechny strany, ale jen asi pětina funguje nějakou skutečně silnou rezonancí. Jistě scenáristka Shauna Cross uzná, že asi těžko bude divák plakat nad romancí mladé dívky se začínajícím hudebníkem, od kterého se má odloučit, když ji přijmou na školu. Jen těžko diváka bude bavit to, že je Mia jiná, než dívky v jejím věku. Ukažte mně sedmnáctiletou holku, která se chce profesionálně věnovat hře na cello a Beethoven je její hudební vzor(!). Mia by samozřejmě píchat chtěla, ale je to svatá kunda, takže nejdřív ji píchne včela při pikniku, následně ji opyluje Adam. A to je znázorněno decentně, oba aktéři leží jen pod dekou a povídají si. Film má smůlu v tom, že obdobné náměty koketující s blížící se smrtí, už zde byly zpracovány dávno předtím v jiných, působivějších variacích. Přeji vám ty předlouhé scény, v nichž se řeší láska, přijetí na prestižní uměleckou školu a další kraviny, které řídké zápletce nijak nepomáhají. A to film není zrovna krátký, měl dostatek času, aby si zápletku rozvrstvil a obalil něčím hutným. Činí tak sporadicky, nárazově a ne vždy s potřebnou intenzitou. Film, jenž je mixem dramatu a teen romance s mysteriozními prvky, má obrovskou přednost v obsazení hlavní role. Chloe Grace Moretz dokazuje, že žádná role není pro ní problémem. S ní se tenhle v zásadě obehraný počin nejeví tak natahovaný, z rytmu často vypadávající a režijně televizně fádní. 60% (02.08.2015)