Zůstaň se mnou

Achjo, to se nedalo dokoukat. Vrkání zamilované dvojice jak z pera hospodyňky Meyerové, rodinka k pomilování se díky své "rockovosti" měla vlichotit, bohužel mi to nepřišlo vtipné a reálné, jen nucené. Poletování v astrálním těle postrádalo švih a nebylo o ničem jiným, než že zmatená Moretz mluvila na lidi, kteří ji neslyšeli. Kurva, tak takhle si teda ten život po životě nepředstavuju, zlatý tunely. Nejsympatičtější mi ve finále přišlo to vrzání na čelo. Dál už se mi nechtělo mrhat časem, takže tentokrát bez hodnocení. (19.11.2014)

Nenechte se zmást. Tady skutečně nejde o žádné otázky týkající se života a smrtí, nečekejte žádný přesah. Jde o naprosto tuctový milostný příběh dívky a chlapce, který jsme viděli milionkrát. Od začátku do konce předvídatelný, to, že hlavní hrdinka se ocitá mezi životem a smrtí ve filmu nehraje jakoukoliv roli. Celý film jen čekáte na scény, které víte, že přijdou a tvůrci je stále a stále oddalují. Toto bude rychle zapomenutý film. (01.10.2014)

I ked je to dosť všeobecne smutný príbeh,ktorý ma chytil za srdce,pri jeho sledovaní som toľko neplakala ako pri Me Before You.Páčili sa mi tie rozdielne názory hl.postáv,spojenie jej klasickej hudby s jeho rokovou,no totálne šialenstvo :-) ,Miin duch v nemocnici (asi takto nejako si to predstavujem i ja :-) Adamove filozofické úvahy ,,vzťah na diaľku je ako by si chodila s duchom."... Avšak trocha mi vadilo to neustále skákanie medzi prítomnosťou a minulosťou,i napriek tomu film splnil moje očakávania,bol veľmi romantický,na city hrajúci aj dojímavý zároveň.Záverečná scéna si vyžaduje pokračovanie,dúfam,že sa ho dočkám.. (29.10.2016)

Není to tak dávno, co jsme sledovali zamilovanou Shailene Woodley černohumorně mluvit o rakovině a umírání. Směs smrti a velké lásky nyní okusí rovněž talentovaná Chloë Grace Moretz. Tvůrci okolo ní sází na osvědčené postupy, nebojí se slz a dramatických rozhodnutí. Trochu ze standardního aranžmá vyskakují díky vážné autonehodě, kómatu a postupném ztrácení členů rodiny aneb Chloë, kterou nikdo nevidí, bosky pobíhá po nemocnici a retrospektivně vzpomíná, co krásného i méně veselého v posledních týdnech prožila. Za lecčíms (dle očekávání) stojí pohledný kytarista a zpěvák, její violoncello a nad hrnkem kávy plkání nad možnostmi života středoškoláka. Právě v tom vidím trochu problém, protože naši dospívající hrdinové mluví jak ostřílení glosátoři, jejich myšlenky pokaždé korunuje nějaká jazyková perla nebo trefné moudro. Samozřejmě v mezích kvality scénáře. Takhle mluví dospělí s několika zásadními životními zářezy na pažbě a ne náctiletí. A to se nechci nikoho dotknout, ale stačí si na zastávce o půl osmé ráno poslechnout jejich bezobsažné rozhovory. I přes téma je všechno uhlazené, pečlivě střežené, aby se někde nepřešláplo přes čáru. Ona je vždycky nádherně vymóděná a nalíčená, on sice zpívá o životní bolesti, ale hlavně je na podiu proto, aby ho žraly náctileté fanynky. Románek je to nekomplikovaný, líbivý, chybí ostré hrany. Občasný náběh na kýčovitost ale ještě nikomu neublížil. Z Chloë roste pořádná baba, vedlejší postavy nejsou úplně k zahození, potěší i Liana Liberato, hipísáčtí rodiče nebo Stacy Keach. Takže ten solidní průměr berme. (18.11.2014)

Takže chápu správně, že odlišnost této romance od jiných je v tom, že se protagonistka ocitne na prahu smrti a její duše se pohybuje mimo tělo, ale zároveň pro příběh není ničím víc než personifikovaným vševědoucím vypravěčem, který jenom ulehčuje patetičnosti promluv pozůstalých k dívce v bezvědomí a která neudělá vůbec nic, co by nemohla udělat prostě mrtvolně ležíc na lůžku? Říkám to jako člověk, který má pro smutné romance slabost, ale tady jsem neměl důvod se o postavy zajímat, ani když jednu z nich dobře ztvárňuje Chloë Moretz. (18.09.2014)