Senna

Je to jednoduché. Vždy jsem (ať už se jednalo o sport, či "obyčejný život") dával přednost emocím před "chladným, vykalkulovaným rozumem". Proto jsem např. v tenisu fandil A. Agassimu před P. Samprasem, nyní N. Djokovičovi (popř. R. Nadalovi) před R. Federerem, v lyžování držel palce italskému špageťákovi A. Tombovi, či přál Trautenberkovi (v nerovném boji) proti Krakonošovi, popř. chudákovi vlkovi proti zajícovi. Stejně tomu bylo i v případě živelného a emocemi zmítaného A. Senny před strojovým, přemýšlivým, do posledního okamžiku kalkulujícím A. Prostem. Přiznávám, že (možná) v případě tohoto snímku (dokumentu) A. Kapadii nebudu zcela objektivní, neboť A. Sennu považuju za posledního velkého jezdce F1-ček a vůbec nejlepšího jezdce všech dob (min "na mokru"). (Možná) mohly zaznít (být ukázány) více i temné stránky a negativní vlastnosti Ayrtona, ale co, tohle má být POCTA a nikoliv OBŽALOBA a nutno jedním dechem dodat..., tohle je KURVA Pocta s velkým P. Dokument Senna je vkusně namýchaným mixem (jak ze soukromého, tak převážně sportovního života) jednoho brazilského kluka (chlapa) co si (s)pnil klukovský sen, stal se ikonou, modlou pro svou zemi, ke ke které se vždy hrdě hlásil, propagoval ji a snažil se ji i pomoci (důkazem budiž jeho odkaz(y). Zejména je to potom dokument o jednom (ne)obyčejném chlapíkovi, co jentak mimochodem byl jedním z NEJlepších pilotů historie celé F1. p.s. co se samotného konce týče, (bez mučení přiznávám), slza ukápla. Snad bylo i Ayrtonovým osudem, aby právě jeho smrt byla tím milníkem (hybnou silou) pro mnohem větší zabezpečení pilotů a zejména kokpitů F1-ček. (09.09.2011)

Další zářez do dlouhého seznamu filmů, pro jejichž umístění v TOP 300 na ČSFD nenacházím pochopení. Pro mě osobně toto není ničím víc než nudnou zprávou ze zcela bizarního světa formulí, které mě nikdy nezajímaly. Pro mě za mě si podobný typ emočních dryjáků klidně vynášejte do nebes, ale za sebe nemám problém prohlásit, že mám po krk toho všudypřítomného mediálního kýče - jehož snaživým výhonkem je i tento dokument - který se snaží dojmout masy lidí nad smrtí další veřejně známé osobnosti. Při vědomí toho, jak naše společnost celkově eroduje a lhostejnost vůči bližnímu svému narůstá, si tak lze jen povzdechnout nad tím, v jakém bláznivém světě to dnes vlastně žijeme... (15.12.2012)

|| Scenár: Manish Pandey | Hudba: Antonio Pinto | Produkcia: Tim Bevan, Eric Fellner, James Gay-Rees | Distribúcia: Universal Pictures | Štúdio: Midfield Films, Working Title Films | Tržby: 8,003,957 $ || Všetci, ktorí sú aspoň trochu fanušíkmi autošportu, budú tento film milovať. Ponúka totiž doposial nevídané zábery nielen zo života Ayrtona, ale tiež dovoluje nahliadnuť za oponu F1 - konferencie, politické pozadie a podtext, názory najbližších a najväčších konkurentov. Všetko je to nastríhané s citom a zmyslom pre gradáciu, s štipkou zaujatosti voči Sennovi, čo ho robí o kus nesmrtelnejším. Myslím si, že sa jedná o jeden z najlepších biografických dokumentov o športovcovi vôbec, a niet lepšej voľby, než práve Senna... (10.08.2011)

Každý slovenský športový fanúšik si pri diskvalifikácii Ayrtona pri finále v roku 89 v Japonsku určite spomenie na prípad Martikán vs. Estanguet na LOH v Aténach a francúzsku diplomaciu. Je mi z nich nanič. Pri pohľade na Sennu a Prosta je úplne jasné, kto bol z nich ten sympaťák, milovaný davmi. Bohvie prečo už dnes F1 nie je tým, čím bývala za čias rivality týchto dvoch pretekárov a bohvie prečo nie som schopný pri nej vydržať dlhšie, ako jeden okruh. Dokument o jej najslávnejšom pretekárovi, o jej zákulisí, o tom, ako dokáže byť občas smiešna a ako veľa dokáže znamenať pre národ, pre ktorý je víťazstvo v nej to jediné, čo ju dokáže emocionálne držať nad vodou, je naopak zážitkom neopakovateľným. Argentína mala Maradonu, Brazília Pelého a Sennu. Spoločne mali a majú ešte boha. Bez problémov by som zvládol aj režisérsky zostrih. (14.04.2013)

(1001) Motorismus je jedna vášeň, kterou jsem nikdy nechápala, a toto se nezměnilo ani po tomto dokumentu. Ze všeho nejvíc nerozumím tomu, když mluví o přítomnosti boha. Tím nechci říct, že bych si myslela, že to neříká upřímně, ale zkrátka to nedokážu pochopit. Je to ode mne nespravedlivé, že odpírám duši strojům? Moje vědomí se nemůže, nebo nechce, přenést přes tuto základní překážku. Co jsem ovšem fascinovaně sledovala, to byl ten zrychlený proces totálního zničení lidského individua procesem kariéry. Když říká, že není šťastný člověk, ale doufá, že má ještě dost času to napravit, tak mám jako cestovatel časem problém vyhnat pryč všechny ty existencialistické myšlenky, co se k možnosti být šťastný vztahují. -"He wouldn't have done anything differently." (12.06.2015)