Pásla kone na betóne

Československý film situovaný do východního Slovenska natočený podle stejnojmenné povídkové knihy od E. Zimkové. Autorka předlohy byla obsazena do hlavní postavy černovlasé Johany Ovšené, svobodné činorodé matky, která díky absenci mužského partnera trpí předsudky od většiny mužských obyvatel zapadlé vesnice někde v Prešovském kraji, zřejmě okres Humenné. Jednoduchý příběh popisuje mentalitu, kulturní prostředí a způsob života v tomto regionu, který je zdůrazněn použitím východoslovenského nářečí, jež je mnohdy pro českého diváka těžko srozumitelné. Hlavní dějová linie spočívá v příběhu Johaniny dospívající dcery Pavlíny (V. Jeníková), která po velmi krátké známosti otěhotní s vojákem z Čech, majícím už závazky s jinou ženou. Její matku ihned zachvátí obava, aby její dceru nepotkal podobný osud jako výsledek mužské bezohlednosti, jaký má ona, a když se nepovede osvědčenými metodami plodu zbavit, pokusí se najít své dceři partnera přes inzerát. Když se objeví vhodný kandidát Štefan (L. Paulovič), který jak se ukáže později, platí alimenty na dvě děti, a chystá se svatba, Pavlína potratí. V dalších rolích tohoto nepříliš dramatického filmu se objevila pohledná M. Logojdová jako Johanina kamarádka Josefka či P. Staník v roli Johaniného občasného milence Bertyho. Zaujala mě hudební melodie zřejmě lidového původu, která se nesla celým snímkem. Dílo, které je pojato spíše jako obraz východoslovenského života, od představitele nové československé filmové vlny Štefana Uhera hodnotím podprůměrně, neboť jsem postrádal jakýkoli dramatičtější moment a tím pádem může film začít nudit a působit nezáživně a zbytečně, obzvláště pokud jednotlivým představitelům není pořádně rozumět. V porovnání s režisérovými staršími a slavnějšími filmy např. Tři dcery spatřuji obrovský kvalitativní rozdíl ve všech směrech. (13.12.2019)

"Kto to bul? Ktory kuň? .... Ta kedz tu dakto kuň, ta ši to ty!!!" To je len jedna zo skvelých hlášok v tomto filme. Najviac sa mi na ňom páčilo to verné zobrazenie života na východoslovenskej dedine komunistickej doby. A keďže tento film rozpráva o mojom rodnom kraji, tak musím dať minimálne 4*. Dobrá oddychovka aj po rokoch. 80 % (10.04.2011)

Film zaujme hezkou kamerou a skutecnymi realiemi ceskoslovenskeho socialismu. Neurazi ani herecke obsazeni. Namet taky neni spatny, ale zpusob, jakym je odvypraveny... Dalsi z rady slovenskych filmu z obdobi normalizace, ktery je pro drtivou vetsinu divaku nestravitelny. A to plati pro divaky dobove, tak dnesni. Tady tak vysoke hodnoceni nechapu. (29.12.2022)

Moje Babicka byla z Kosic a tak doma mluvila vychodnarsky , takze tento dialekt ovladam a je kouzelny. Pripoustim ze pro nekoho to musi byt opravdu tvrdy orisek. Libi se mi ze se ve filmu timto dialektem mluvi, ma to neco do sebe. Milka Zimkova je ve filmu skvela a nedokazu si v te roli predstavit nekoho jineho. Osobne si myslim ze je to jeji zivotni role. Film ma tempo a nechybi tu velice silne emoce. Je to moje srdcovka. Volne pokracovani uz tak dobre neni. (17.06.2009)

Milka Zimková ako spisovateľka, scenáristka a hlavná herečka sa oddala dielu telom aj dušou. Jej výkon je výborný a len ona jedine vie hovoriť správne šarišsky. Sekunduje jej Peter Staník. Zvyšok ansámblu pletie šarištinu so slovenčinou, alebo raz rozpráva po slovensky, raz po šarišsky. Do piksli, ta sebe treba vybrac, bo je to potom zlatanina! Nemôžem sa zbaviť dojmu, že sa veľká časť diela odbila, že v tak rýchlom slede vyrozprávať príbeh matky a potom i dcéry nejde. Sledovanie ich vzťahu je naprosto mizerné. Film ťahá do priemeru ozaj skvelá Zimková a parádne hlášky, topkou je životná múdrosť: "Nemaš chlopa, nemaš pravdy." (30.03.2012)