Režie:
Ludvík RážaHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Klára Jerneková, Petr Kostka, Vladimír Šmeral, Zdeněk Štěpánek, Marie Brožová, Ilja Racek, Božena Böhmová, Jan Skopeček, Josef Vinklář, Milan Stehlík, Vlastimil Hašek, Josef Větrovec (více)Obsahy(2)
Král je na mizině, a proto vítá, když si o jeho dceru Pampelišku řekne bohatý hispánský král. Pampeliška ale krále nemiluje a raději z domu prchne. Na útěku se potkává se synem chudé výměnkářky Honzou a vydávají se do světa spolu. Láska je bohužel nezachrání před smutným princezniným osudem. Neboť na podzim pampelišky mění svůj šat v bílé chmýří, které vítr rozfouká... Tentokrát jsme do cyklu Pohádka pro pamětníky vybrali českou klasiku – veršovanou pohádku Jaroslava Kvapila v televizní adaptaci z roku 1967 a v režii Ludvíka Ráži. Jednoduché pojetí scény s náznakovou dekorací, ale i živým psem a ovečkami dává vyniknout hereckým výkonům Kláry Jernekové, Vladimíra Šmerala, Petra Kostky, Ilji Racka a dalších. (Česká televize)
(více)Recenze (20)
Tak ta mluva mne iritovala celou dobu. Škoda, protože herecké obsazení si zaslouží pochvalu. Ale pro mne je veršování v normální mluvě prostě nepřirozené a tím to končí. Navíc pro děti to byl dost zamotané. Už s tím vězením, jak se dostali ven a pak jak se dostali z tábora od prince z Hispánie bylo nedomyšlené. Celé to prostě nestálo za nic a nedávám ani tu dvacítku ze hereckou sestavu. A s tím brekem na konci to pohřbil autor definitivně. ()
Je to vlastně taková starší sestra Manon Lescaut (1970) – jak formou, tak i vývojem... Úvodní pasáž na zámku poněkud nudí, ale od té doby, co se Pampeliška s Honzou potkají, je to jako jízda na horské dráze a do poslední chvíle vlastně nevíte, jak to celé skončí. Skvěle vybraná ústřední dvojice, vybroušené verše, krásně zobrazené city a... píseň o lnu působivě zpívaná bez doprovodu hudby. ()
Mrzí mě, že přidat hodnocení v tomto případě znamená odebrat film z červeně označených, tedy nadprůměrně dobrých. Mrzí mě to kvůli jemnému kouzlu Pampelišky, jež se svým vyjádřením skutečně podobala živoucí květině, i kvůli věrně lásce jejího milého, i ze zvláštní úcty ke stáří tohoto díla. Ale aby se mi to skutečně líbilo, mělo tam být buď více příběhu nebo méně smutku. I tak si člověk i v zimě může odnést hřejivost pampeliščinu. ()
Smutný, nostalgický příběh o zatoulané princezně, kterou studený vítr rozfoukal jak chmýří do všech koutů zahrady. Aspoň ušetřili za obřad s rozptylem, dalo by se říct. Ve zkratce a paundeklových kulisách vidíme všechno, co hýbe světem nejen pohádkovým, ale i tím naším. Politiku velmoci, nátlak, třídní spor, pokus o revoluci, nesmrtelnou logiku města Kocourkova, zastrašování, zvůli moci, lhostejnost, zoufalství, strach, ale taky, a to především, lásku. ()
Baladická Kvapilova pohádka pro dospělé je nesena básníkovou nostalgií za předčasně ukončeným životem Kvapilovy ženy, vynikající české herečky Národního divadla Hanou Kvapilovou-Kubešovou. Rážově režii se tehdy s mimořádným zdarem podařilo propojit básníkovo žalné poselství s pohádkovou atmosférou a řadou skvělých hereckých výkonů, z nichž zejména na sebe upozornila tehdy začínající a mimořádně talentovaná Klára Jerneková. Je velká škoda, že toto mimořádné dílo doposud nebylo vráceno do divácké paměti přenosem na DVD nosiče. ()
Reklama