Modrý závoj

Modrý závoj nechává vyniknout velkolepou podmanivost naivního romantismu. Okouzlení ideou romantismu zde dostává vkusného zastánce a J. A. Holman opět dokázal, že i laciné melodrama lze podávat strhujícím filmařským způsobem. Čistota stylu obrazu odhaluje romantickou vznešenost, herecké výkony v ideálech zvoleného směru uhranou svou přirozenou aristokratickou urozeností. Již pouhým hereckým přístupem se do děje vdechuje živočišnost zasněných představ, okouzlení klasicismem dává naději a majestátní důstojnost. Vyústění zápletky je předvídatelné, přesto dokáže všechny držet v nejistotě až do úplného konce rozřešení. Hvězdou filmu je Vlasta Matulová v dvojroli sester Hornových. Její křehký nehmatný půvab je souzněním romantismu. Slepá violoncellistka Marta a její starostlivá sestra a sochařka Helena znají přednosti pragmatické romance, přesto obě zasáhne svou tajuplnou mocí ostří sladkého amorova šípu neočekávaně věrného otisku představ do reality všedního dne. Hlavní mužskou postavou je populární charakterní herec Robert Holan (velmi dobrý Karel Höger), jeho konejšivě podbarvený hlas je nejúčinnější zbraní romantismu. S vášní podléhá půvabu, je hračkou v rukách jízlivého osudu. Ovšem pravoslavný romantismus musí slavit konečné vítězství. Důležitou postavou je oční lékař Pavel Průša (dobrý Vladimír Leraus), zástupce pragmatického směru romantismu, s naléháním a odmítáním jiné možnosti. Je jedinou jistotou i oporou, vše ostatní je vlivem mámení proměnlivé. Výraznější postavou je Králíček (příjemný Saša Rašilov st.), dobrosrdečný Helenin sluha a Martin hlas odvahy. Z dalších rolí: uznávaný oční specialista profesor Gallas (sympatický Václav Vydra st.), Pavlova kolegyně a herečka Marie Divecká (Marie Burešová), svědomitý rozhlasový režisér Karel Madran (Ludvík Veverka), či jeho manželka v pokušení (Jarmila Švabíková). Romantické drama je podmaňující ve vzoru trpitelských až mučednických zkušeností s láskou pro široké publikum. Ano, zpracování dodává elegantní podobu a romantické kouzlo má zde své vzepjetí. (25.07.2017)

Vlasta Matulová je ztělesněním elegance, Högr velmi sexy chlap, ale co s tím, když jim scénář klade do úst jen nabubřelé věty, které pak ztvárňují jakoby jim platili extra příplatek za patos? Pro mě to bylo nesnesitelné. To nebyli lidé, ale jakési vílovité bytosti, které žily ve světě exaltovaných halucinací. Normální postavy byly jen ty vedlejší, přičemž u oddaného sluhy Králíčka v zemitě laskavém provedení Saši Rašilova jsem furt čekala, že si své služby slepé mimóze jednou vybere v naturáliích. SHRNUTÍ: Patetická vykopávka. (11.11.2018)

Klady: hra s kamerou, se stíny na zdi (Králíček rulezz - mně takhle někdo vlézt před spaním do pokoje, budu z toho mít osypky), dobré využití veršů, slušné herecké výkony, historický přínos, kdy vidíme, jak probíhalo rozhlasové vysílání v dřevních dobách, slušně provedený trik u dvojrole, kdy si sestry v nemocnici podávají zrcátko. Zápory: předně se film bere moc vážně. Se ženou nás ta strašná serioznost a uvzdychanost tak štvala, že jsme si říkali, že by bylo vtipné, kdyby se smyčcem píchala do oka, kdyby někdo občas zakopl, skočil z okna, dal si jointa, ona otěhotněla z polibku apod., protože všichni jen významně pohazovali hlavou a - vzdychali. Příběh se vleče jak měsíc staré ponožky a člověka překvapuje, proč si vše ti lidé nevyříkali hned. Nejlepší na celé věci, že všechny tři hlavní mužské postavy jsou tady za debily - herec Holan, protože netuší, která bije, a na jeho oprávněné dotazy, o co jako go, je mu odpovědí další bolestné vzdychání; doktor Pavel, protože to celou dobu vlastně hraje na dvě strany a nakonec úlisně jde tam, kde bude mít snazší cestičku; a konečně chudák Králíček, který poctivě pomáhá, kde může, vždy je pomocnou rukou v pozadí, a nakonec mu zůstane jen ta jeho ruka - autoři dokonce jeho postavu raději ani neuzavřeli. Takže si člověk řekne, za dobrotu na žebrotu. Role Saši Rašilova je zde ale žel velmi podobná jeho roli v o rok pozdějším Přijdu hned, takže každou chvíli čekám,. kdy se mu Matulová vysměje: "S Králíčkem, to jako myslíš vážně?" Btw, docela by mě zajímalo, jak by to vypadalo, kdyby Höger hrál Kristiána a svým hlasem řekl: "Zavřete oči, odcházím." (03.11.2018)

Film má dost nepravděpodobný děj, leč to zde nevadí. Scénář byl vypracován kvalitně, ale místy působil dost rozvláčně. Lyrické scény trošku oslabovaly pozornost diváka. Pro mladé divačky válečných filmů však musel být milostný příběh skutečně vzrušující. Jednu z největších filmových příležitostí zde získal Vladimír Leraus, ale, jak jsem naznačil, pochybuji, že by si po úspěšných dvou operacích vzal právě Martu a ve prospěch Holana se vzdal Heleny. To už Holanovo vysvětlení, které předložil Martě, že totiž skutečnou láskou vzplanul až na Petříně - s Helenou - už vypadá pravděpodobněji. Opět jedna z velkých (dvoj)rolí pro Vlastu Matulovou, klasický dobráček Saša Rašilov, moudrý starý nestor divadelnictví Václav Vydra jako letitý profesor... Čtyři hvězdičky pro tu rozvleklost. (23.02.2016)

Tak předně musím říct, že jsem Vlastu Matulovou prakticky neznal. Až tento film ji pro mě objevil. A byl to velký objev. Vlasta Matulová se mi hrozně líbí a z osobníhi hlediska ji okamžitě zařazuji mezi nejkrásnější herečky. Tím pádem nechápu, že nehrála častěji. Její pronikavý pohled, její projev - krása se snoubí s nádherou. K tomu se samozřejmě připojili další herecké výkony především Karel Höger. Myslím, že se jedná o docela povedené romantické drama. Závěrem tak dodám jen to, že mi přišlo zvláštní, že se už v roce čtyřicet jedna dala provést operace navracející zrak. (12.10.2020)