Býčí šíje

Neviem o tom, že by som niekedy videl belgický film. M. Schoenaerts na seba výrazne upozornil vo filme Na dreň a nepochybujem o tom, že ešte o ňom budeme počuť. Mafiánska dráma o kšeftovaní s hormónmi sa postupne mení na osobnú drámu človeka, ktorý si so sebou nesie silnú traumu i následky z detstva. Scéna z detských čias, v ktorej hlavnému hrdinovi mentálne postihnutý chlapec rozdrví varlata medzi kameňmi mnou prešla ako elektrický rúd. Veľmi nepríjemná scéna, z ktorej bude väčšina chlapov chvíľu vedľa...Celý film stojí hlavne na výkone hlavného predstaviteľa, má vážny tón, pochmúrnu atmosféru a menší úsmev vyvolá iba dvojica blbých automechanikov. 80%. (09.03.2014)

Trochu divný film musím říct. Ono z té Belgie nic normálního asi nevyleze :) Každopádně film o týpkovi, který se nápadně podobá kravám, které s rodinou chovají. Cpe do sebe podobné sračky jako cpou kravám, aby byly takové větší a lepší. Což je záležitost na pomezí mafie. Nicméně našeho hlavního hrdinu trápí jiné trauma, díky kterému se odváží dokonce do parfumérie. Na jedné straně Vám ho musí být líto, na druhé je to hovado. (20.09.2017)

Namiesto väčšej centralizácie sa film zaoberá veľkým množstvom vedľajších postáv a vzťahmi medzi nimi, ktoré je občas ťažké identifikovať. Pridajte k tomu zmätok okolo policajného vyšetrovania prípadu „belgickej hormonálnej mafie", do ktorého je zapletený hlavný protagonista. Čo je naopak zobrazené veľmi živo je jeho detská trauma a jej vplyv na jeho život. Celkovo smutné, realistické a presvedčivé. (08.11.2012)

Debutující režisér si zvolil schéma gangsterky, v níž zdůrazňuje vliv psychologie a probublávající minulosti postav na jejich současné postavení a vnitřní rozpoložení a tím i na celkové zaplétání/rozplétání kriminální zápletky o několika stranách, stojících na různých stranách barikády. Jako debutant tuto vděčnou formulku naplňuje poměrně neotřele a působivě (první setkání je až leoneovsky osudové), flashbacky jsou do celku vřazeny s citem a postavy skutečně mají hloubku (v případě titulní postavy ji lze přičíst na vrub i výtečnému fyzickému herectví Matthiase Schoenaertse). Problémem snímku je, že své postavy nedokáže řádně využít, ani je začlenit do světa zločinu, který je zde nanejvýš plochý. Pokud pak mělo ve výsledku nakonec jít „jen“ o příběh dvou postav a jedné osobní tragédie, doporučoval bych ubrat v postavách a prostředích a jinou formu rozřešení, než onu lacinou paralelu a osudovost v závěru. 7/10 (46. MFF KV - 1.7.11) (10.07.2011)

Neodtažený pokus o kombinaci gangsterky a psychologického filmu, který naráží na své limity zejména vinou režisérovy snahy "vypadat jako někdo jiný". Nedotažený je i scénář, který se topí ve svém vlastnímn potenciálu a chaos se pokouší vyřešit hollywoodsky vyklenutým melodramatickým obloukem, na který ale Michael R. Roskam nemá dostatečné filmařské dovednosti (film se mu občas stylisticky zcela vymkne z ruky). Matthias Schoenaerts v hlavní roli je však báječný a už jen díky jeho testosteronovému závislákovi to stojí za vidění. (04.07.2011)