Drahý strýčku Hitlere

Po mnoha dokumentech o druhé světové válce, fašismu a Hitlerovi donekonečna opakujících stále stejné autentické záběry a citáty, opravdu něco obejvného a nového. Především upoutá téměř totožný sloh nadšených fanatiků píšících svým modlám, ať je to Hitlerovi, Stalinovi nebo Gottwaldovi. Zajímavé je také sledovat postupně se měnící vztah národa k vůdci od bezmezné a absolutní adorace před začátkem války a na jejím počátku až po jeho označování za viníka všeho zla, které dopadá na Německo v jejím závěru. Velmi příjemné je, že dokument nic nekomentuje, jen cituje dobové písemnosti, čímž se stává mnohem výmluvnějším. Mohl být i delší, materiál určitě nechybí. (06.03.2011)

Souhlasím s Akym - konečně něco originálního. Dopisy dětí s vymytými hlavičkami, fanatických matek z Krušných hor, které pletou Vůdci ponožky za „osvobození“ Sudet, nebo Židů, kteří obdivují Vůdcovu politiku, až na ten „malý problém“ se vztahem k nim, jsou mnohem působivější než donekonečna omílané výčty událostí typu „1. září - napadení Polska“ anebo fetišistické rozbory válečných operací v Ardenách nebo Tichomoří. (16.05.2011)

Vážený a milý Vůdče, mám nápad jak vyhrát válku. Stačí k tomu prostěradlo a jemný písek, myslím, že je to zrealizovatelné. Mein Führer, zatímco jste osvobodil Sudety, ušila jsem vám ponožky. Hey, Führer, pusťte "fau cvaj" na ta židovská sršní hnízda! Hitlere, Hitlere, chci s tebou mít árijské dítě. Vůdče, jsem sice židovka, ale přísahám, že mé smýšlení je německé. Hitleřisko jedno, naval mi tátu... Přes perly tyto a jiné je to strašně rutinní, nepřekvapivý, uondaný dokument, k němuž běží dobové obrázky, sem tam obarvené jako ty nejkrásnější kartinki z Rus. (22.06.2011)

Trošku jiné zpracování dokumentu, než na které jsem zvyklý. V podstatě je dokument založena na předčítání dopisů adresovaným Hitlerovi s doprovodnými dobovými záběry, které ještě zvýrazňují tehdejší hrůzostrašnou dobu. Můžeme zde sledovat naprosto fanatické německé obyvatelstvo, které ve svém vůdci vidí obrovskou naději a ikonu. Dokument právě díky své vysoké autentičnosti nám naprosto ojediněle odhaluje tehdejší morálku německého obyvatelstva. Mně se to líbilo. Lepší * * * (17.06.2011)

Výborné téma, nenápadité zpracování. 1) 49letý specialista na dokumenty o nacistech (aktuálně přes 20 filmů vč. známých filmů Třetí říše v barvě nebo Televize pod hákovým křížem) Michael Kloft nabízí v tomto ilustrovaném výběru z dopisů Hitlerovi přesně to, co lze očekávat - směs bezbřehé naivity (například dopisy Židů) a fanatismu (žena nabízející se jako matka Hitlerova dítěte nebo muž, který nabízí své oko Ducemu). Až posud je vše v pořádku. 2) Pocit jisté vypočítavosti až falešnosti vyplývá z předčítání dopisů, které je vhodné spíš pro rozhlas (film vznikl na základě knihy Henrika Eberleho "Dopisy Hitlerovi"), než pro film. Z výběru je příliš cítit záměr. Zcela chybí kontrast mezi mluvenou (čtenou) složkou filmu a dokumentárními záběry (filmové šoty, mnohé chronicky známé, slouží jako nepříliš výmluvné ilustrace). Z celého díla na dálku čpí snaha o pedagogické působení, která svou prvoplánovostí a primitivismem znevěrohodňuje vyznění snímku, z něhož tak vznikla jakási pedagogicky průhledná a dosti nudná výpověď. 3) V této souvislosti si vzpomínám na fantastický krátký film o židovských transportech z Terezína (bohužel nevím, jestli se stále v památníku promítá, ani si nepamatuji autory). Film byl vlastně nekomentovaný nacistický propagační snímek o spokojeném životě Židů v terezínském ghettu několikrát proložený čteným seznamem lidí, odeslaných do transportu příslušného čísla s počtem odchozích a počtem přeživších. K tématu jsem dosud neviděl nic působivějšího. (16.05.2011)