Drahý strýčku Hitlere

Po mnoha dokumentech o druhé světové válce, fašismu a Hitlerovi donekonečna opakujících stále stejné autentické záběry a citáty, opravdu něco obejvného a nového. Především upoutá téměř totožný sloh nadšených fanatiků píšících svým modlám, ať je to Hitlerovi, Stalinovi nebo Gottwaldovi. Zajímavé je také sledovat postupně se měnící vztah národa k vůdci od bezmezné a absolutní adorace před začátkem války a na jejím počátku až po jeho označování za viníka všeho zla, které dopadá na Německo v jejím závěru. Velmi příjemné je, že dokument nic nekomentuje, jen cituje dobové písemnosti, čímž se stává mnohem výmluvnějším. Mohl být i delší, materiál určitě nechybí. (06.03.2011)

Tak trochu jiný dokument na velmi žádané téma Adolf Hitler a 2. světová válka. Dokument zaměřený na dopisy oddaných ctitelů a zejména ctitelek, které říšský Vůdce ve velkém množství dostával počínaje rokem 1933. Odtajnění ruských archívů nám přináší pravdivé svědectví o tom, jak blud nacismu zcela dokázal ovládnout myšlení jednotlivců. Víra, že se člověk účastní něčeho velkého, co od základu může posunout jeho život k lepšímu a zapomenout na roky strádání, bídy a útlaku, byla tak silná, že veškerá negativa byla přehlížena a Hitler se místy dostával až do pozice mesiáše, kterého je nutno vždy a za jakýchkoli okolnosí následovat. Člověk věří tomu, čemu věřit chce. Tomu, co si přeje. A kdo by si nepřál pořádek v chaosu meziválečného období, lepší společnost postavenou na národním sjednocení a hrdosti? Předčítané dopisy plné naděje v život jsou konfrontovány se záběry mrtvých na bojištích a obětí genocidy. Stále znovu nám ukazují, jak snadno se člověk může zmýlit. (05.06.2011)

Výborné téma, nenápadité zpracování. 1) 49letý specialista na dokumenty o nacistech (aktuálně přes 20 filmů vč. známých filmů Třetí říše v barvě nebo Televize pod hákovým křížem) Michael Kloft nabízí v tomto ilustrovaném výběru z dopisů Hitlerovi přesně to, co lze očekávat - směs bezbřehé naivity (například dopisy Židů) a fanatismu (žena nabízející se jako matka Hitlerova dítěte nebo muž, který nabízí své oko Ducemu). Až posud je vše v pořádku. 2) Pocit jisté vypočítavosti až falešnosti vyplývá z předčítání dopisů, které je vhodné spíš pro rozhlas (film vznikl na základě knihy Henrika Eberleho "Dopisy Hitlerovi"), než pro film. Z výběru je příliš cítit záměr. Zcela chybí kontrast mezi mluvenou (čtenou) složkou filmu a dokumentárními záběry (filmové šoty, mnohé chronicky známé, slouží jako nepříliš výmluvné ilustrace). Z celého díla na dálku čpí snaha o pedagogické působení, která svou prvoplánovostí a primitivismem znevěrohodňuje vyznění snímku, z něhož tak vznikla jakási pedagogicky průhledná a dosti nudná výpověď. 3) V této souvislosti si vzpomínám na fantastický krátký film o židovských transportech z Terezína (bohužel nevím, jestli se stále v památníku promítá, ani si nepamatuji autory). Film byl vlastně nekomentovaný nacistický propagační snímek o spokojeném životě Židů v terezínském ghettu několikrát proložený čteným seznamem lidí, odeslaných do transportu příslušného čísla s počtem odchozích a počtem přeživších. K tématu jsem dosud neviděl nic působivějšího. (16.05.2011)

Vážený a milý Vůdče, mám nápad jak vyhrát válku. Stačí k tomu prostěradlo a jemný písek, myslím, že je to zrealizovatelné. Mein Führer, zatímco jste osvobodil Sudety, ušila jsem vám ponožky. Hey, Führer, pusťte "fau cvaj" na ta židovská sršní hnízda! Hitlere, Hitlere, chci s tebou mít árijské dítě. Vůdče, jsem sice židovka, ale přísahám, že mé smýšlení je německé. Hitleřisko jedno, naval mi tátu... Přes perly tyto a jiné je to strašně rutinní, nepřekvapivý, uondaný dokument, k němuž běží dobové obrázky, sem tam obarvené jako ty nejkrásnější kartinki z Rus. (22.06.2011)

Dokument dokazující sílu antisemitismu ve třicátých letech nejen v Německu, jak bývá často mylně interpretováno, ale v celé Evropě. Pro mnoho lidí byl Hitler v podstatě nástrojem, který se židy "konečně zatočí" a upínali se k němu milióny lidí. Samozřejmě, že u mnohých lidí šlo o chladný kalkul - lepší místa, zabavený majetek, pěknější domy... Za ušlechtilé "očistné" ideály lidé schovali cokoli a ztvárnili vše v dopisech, které Hitlerovi psali od jeho nástupu k moci. Kromě oslavných dopisů se našli i tací, kteří předvídali, že potlačování a vraždění židů sešle na Německý národ černý mrak a stigma si ponesou ještě mnoho let. Prozíravé, když vezmeme v potaz, že ho napsal Claus Mann ve třicátých letech dvacátého století. Obrázky sice nejsou originální, ale o to celkem nejde. Jde spíše o zachcení nálady lidí v Evropě mezi světovými válkami až do konce té druhé. (28.05.2011)