Pawn Shop Chronicles: Historky ze zastavárny

Snad s výjimkou přelomového Trainspottingu mě nikdy moc nebaví projekty, ve kterých se věnuje příliš mnoho prostoru smažkám a jejich bludným postřehům. Moje bloky a předsudky mi tady nabourala hlavně Walkerova konverzace v autě. Dialog ohledně zmatku kolem židů a účasti těch dvou zoufalců v árijské konfederaci mě upřímně rozesmál. Zastříhala jsem ušima, že by snad ještě mohla padnout i nějaká další hláška a dala jsem jim šanci. A nelitovala jsem. V kategorii hlášek se na ně dotahuje ještě Vincent v zastavárně a jeho negativní přístup k černochům v pornu, kde trefně přirovnává negří genitál k vlhkým hovnům (omlouvám se, ale to řekl Onorfio, já s ním jen souhlasím!). Když člověk několikrát prudce vyprskne smíchy, nemusí už zbytek až tak úplně zasíťovat, no rozhodně tady ten bešamel mezi hláškami nebyla nuda. Všichni si to ohromně užívali. Matt Dillon ve svém příběhu jede na maximum a Brendan Fraser coby kočovný Elvis je bravurně kýčovitý. Sice mi pak dva dny v palici dokola jela Amazing Grace, ale stálo to za to! (29.08.2013)

Nějakou dobu jsem se rozhodovala mezi čtyřkou a pětkou a nakonec se mé hodnocení vyhouplo směrem nahoru, protože ať už to bylo jakkoliv divné a morbidní, já se zkrátka výborně bavila. Tenhle propletenec navzájem se letmo střetávajících příběhových linií, notně ulítlých postav, násilí, pořádné dávky bizarnosti a výborných, černým humorem prošpikovaných dialogů (mým favoritem je rozhovor dvou feťáků nad tématem rasismu) je prostě natolik originální, že s přehledem nakopává zadky všem letošním komediím, co jsem zatím viděla, i když to asi není podívaná pro každého. A jen tak na okraj, zdá se mi to, nebo si Elijah Wood nějak moc libuje v rolích úchylnejch psychopatů? (22.10.2013)

Postupně to klesá. První povídka je skvělá - nádherné situace a hlášky ("Když bych seděl v restauraci a okolo mě deset židů, ani bych to nepoznal!"), navíc mě hodně překvapil Paul Walker -, druhá s Dilonem je hodně ujetá a taky dobrá, ale třetí, s Frazerem, je naprosto pitomá. Hlavně nechápu, proč je ze všech nejdelší a ještě se prolíná celým příběhem (jasně, i ta má světlé chvilky, např. když se pokouší platit za kafe a chybí mu 8 centů), stejně jako nepochopím am. obsesi Elvisem. Třetí povídku bych klidně o polovinu zkrátil a spíš bych upřednostnil větší prostor pro pawn shop a dva starší pány v podání D'Onofria a McBridea, kteří, trošku rozvinutější, by nemuseli mít daleko k dobré situační komedii. (15.08.2015)

Mezi provinčními gaunery se obvykle necítím nijak zvlášť dobře, ale tentokrát mi s nimi bylo fajn. Patrně proto, že se hláškami ani bizarními situacemi nešetřilo a to mám rád. Kromě toho se mi dostalo poučení z chyb účinkujících, takže dealera přepadnu s lépe nabitým lukem, manželku sesadím z pozice úchylákova sexuálního lídra mnohem opatrněji, při trapné imitaci Elvise si dobře rozmyslím, kde si nechám zarovnat kotlety a nebudu prodávat trpaslíkům baseballové pálky. Navíc by mě určitě bavilo balit nahé krásky do amerických vlajek, ale každou neděli kvůli tomu v kostele zpívat Halulujá určitě nebudu. (03.09.2014)

Mne to prišlo veľmi zábavné, niečo medzi Sin City a filmami od Tarantina. Nie je to nič svetoborné, ale v tomto žánri dobré. Tri grindhousové poviedky, ktoré sa medzi sebou prelínajú, okrajovo pripomínajú tvorbu Quentina Tarantina, ale na jeho dokonalosť nestačia. Jedná sa však o veľmi čierno-humornú zábavu, kde som jednotlivých hercov skoro nepoznal (Thomas Jane, Paul Walker, Vincent D'Onofrio alebo Brendan Fraser), ako boli perfektne namaskovaní. Matt Dillon, to je úplný dvojník Bruce Campbella, tie jeho grimasy, to je neskutočná podoba. Historky majú solídny spád, luxusnú kameru a strihy, ktoré tiež veľmi evokujú Tarantinovu tvorbu. Každý fanúšik bizarných postáv a príbehov musí byť nadšený. (04.11.2019)