Sykt lykkelig
Happy Happy
Režie:
Anne SewitskyScénář:
Ragnhild TronvollKamera:
Anna MykingHrají:
Agnes Kittelsen, Joachim Rafaelsen, Maibritt Saerens, Henrik Rafaelsen, Oskar Hernæs Brandsø, Nils Christian Fossdal, Heine TotlandObsahy(1)
Pro optimistickou Kaju je rodina tou nejdůležitější věcí na světě - a tak o ni pečuje navzdory všem. Je oddaná manželka, která partnerovi promíjí celonoční výpravy s kamarády i nedostatek sexuálního apetitu. Stejně tak je milující matka synovi, u kterého budí jen výsměch. S úsměvem, občas dosti křečovitým, bere život takový jaký je. Až do okamžiku, kdy se do sousedství přistěhuje „dokonalý manželský pár“. Jsou úspěšní, krásní, vzdělaní, a aby toho nebylo málo: adoptovali sirotka z Afriky! To už je na Kaju trochu moc. Chce se jim vyrovnat - musí se s nimi spřátelit. Dokonalost sousedů však po několika setkáních mizí stejně jako idyla nového přátelství obou rodin. (oficiální text distributora)
(více)Videa (3)
Recenze (61)
Nazvať toto romantickou komédiou môže len riadny cynik:) Je to také "nórske Carnage" (brať s veľkou rezervou, ide skôr o osobnú vzdialenú asociáciu), kde hlavnou témou nie sú ani tak deti ako štyria hlavný hrdinovia a ich osudy, pocity, vzťahy. Príjemná klubovka s poriadnou dávkou severskej poetiky... ()
Rodina kdesi na nórskom vidieku. Potlačené a neriešené problémy akceleruje príchod rodiny druhej, riešiacej vlastné vzťahové výkaly. Deti oboch párov sa nerušene hrajú na otroka a otrokára. Rodičia si nevšimnú nič, lebo sú pohltení sami sebou. Páry sa prepletú, do toho zaspieva skupina vyštafírovaných spevákov zopár songov a príbeh končí. V zásade bolo jedno ako, pretože to nebolo najpodstatnejšie. Film sa sústredil na nedostatočnú komunikáciu a zvládnutie či nezvládnutie manželstva po rokoch. Výsledkom je príjemná, no neprekvapujúca vzťahovka. ()
Divím se že se vůbec někomu chce ještě takovéhle filmy točit. Ani mě to nepřišlo šokující, ani trefné. Jedno klišé vedle sebe, morální hnus který se nedá omluvit a moc se ani nedá se o něm vyprávět příběh - rozhodně tedy ne tímhle způsobem. Co se tím vlastně myslelo? Určitě herečka co hrála Kaju byla hodně šikovná, a vůbec bych řekla že herectví nebylo špatné. Ovšem ten příběh? Postavy? Jednotlivé scény? Běhání nahých ve sněhu? Ty dvě děti? Někdy mám pocit že fakt asi nejsem z téhle planety. Smála jsem se když to mělo být krutě vážný, a ze scén na zasmání mi bylo na nic. Nechutný a svým způsobem hrozně ubohý film. Omlouvající nejhnusnější lidský povahy. Čekala jsem navíc, že když je to Norské, bude to alespoň kruté, nečekané, zvrhlé, nebo jakkoli zábavné. Když už chce někdo dělat tohle otřepané téma, má ho dělat alespoň nově. A ne pitomé klišé alá Hřebejk. ()
Ne každej den je severské posvícení. Musím se přiznat, že námět toho nabízel víc, než přinesl film. Snaha dotáhnout postavy do bodu, kdy divák sepíná ruce a tiše očekává následující děj, se prostě nevydařila. A ačkoli tohle Seveřani umí vcelku poctivě, tady je cítit fušeřina. Kromě této chybky na kráse bych připsala nějakou i nevýrazné postavě Stigveho. Pokud totiž někdo cíleně popisuje rodinný čtyřúhelník a pak tohle odflákne, je to ostuda (stejně jako prostor, který je věnován životu postav, trochu vázne). Dobrá je nenápadná symbolika, která vyvolává alespoň minimální potřebu zamyšlení, tíživý pocit, který je vyvolán díky dokonalé souhře počasí s dějovou linkou, a taky ten odraz severského venkova mě nenechává chladnou ani náhodu. Já jen doufám, že důvod, proč sever tak trpí na ty sebevraždy, nevyplývá právě odtud. ()
Viděno v kině v Janských Lázních. Bylo nás tam dohromady šest + personál, který tvořil: Jedna pokladní, dvě šatnářky a dva trhači lístků, takže 6-5 pro diváctvo. Zachmuřené normalizační kino, že by to mohlo být takový potencionální Sundance po Česku :). Kdekdo s hrabalovským vnímáním světa by záviděl tuhle promrzlou atmošku, při které by mu bylo jedno, že konzumuje již naněkolikrát protřepanou severskou vodku..... ()
Reklama