Nespoutaný Django

Považuji se za racionálního muže, člověka vědy a ctitele přírodních zákonů. Nevěřím na vodníky a hejkaly, usmívám se nad výplody astrologů, krčím rameny nad vírou v proroctví a magii. Výjimečně ale narazím na mystérium, na něco, co zjevně překračuje hranice našeho světa, co nelze vysvětlit logikou, běžnými myšlenkovými postupy. Rozumím tomu, proč se kdysi Tarantino prosadil s Pulp Fiction - historkami z podsvětí. Jeho scénář rafinovaně pracoval s odkazy a popkulturou, byl novátorský a vtipný. Jenže jak přibývaly nové tituly, nápady se vytrácely, snaha být cool přecházela v křeč, citace se měnily v kopírování, snaha vyjít vstříc očekáváním fanoušků vedla ke ztrátě soudnosti. Úspěch ale kupodivu zůstal. Těžko říct, z čeho plynou extatické obdivné komentáře, snad za ně může davová sugesce, neznámé drogy nebo úplatky (ale v tom případě mě Tarantino hanebně vynechal). V celém filmu nacházím snad dvě vtipné scény - je jím představení Christopha Waltze a střetnutí s Ku-Klux-klanem. Zbytek je upocený jako humor cirkusového klauna z toho nejlacinějšího provinčního cirku po pár panácích vodky. Scénář je nenápaditý, opírá se o špatně napsané postavy, se kterými ostatně režisér neumí pracovat. Výsledkem je užvaněný, přestylizovaný a šablonovitý snímek s přetaženou stopáží. Takový Martin McDonagh dnes umí nadhled, hrátky se žánrovým očekáváním a pulpovou estetikou ve snímcích jako V Bruggách či Tři billboardy kousek za Ebbingem používat o několik tříd výš než Tarantino. Můžete si vykládat Nespoutaného Djanga jak chcete, ale pro mě je to případ slušně obsazeného, ale naprosto nezvládnutého filmu. Dlouhou dobu jsem měl tendenci Tarantinovu sebestřednost, nedostatek soudnosti a zjevné přešlapy přehlížet, teď to schytal naplno a možná i za má předchozí zklamání. Celkový dojem: 10 %. (24.10.2018)

Tarantinovsky encyklopedická, peckinpahovsky brutální a celkově hodně stylová westernová (no, spíš southernová, že jo) nálož, kterou si mě Quentin po delší době zase trochu naklonil. Není to už z podstaty nejčistší (tolik oslích můstků jsem nečekal), některé vtipy vyšumí (hodně zabitý Franco) místy se projevuje Tarantinova stará slabina scény kvůli vtipu v kombinaci s grafomanií, ale to nic nemění na faktu, že herci jsou precizní a táhnou tenhle občas přeplácaný dentistův dostavník napříč prérií s takovou chutí, že se vám prostě musí zalíbit. (14.01.2013)

║Rozpočet $100miliónov║Tržby USA $162,805,434║Tržby Celosvetovo $425,373,688▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $30,237,430 //počet predaných kusov 1,200,580║ Tržby za predaj DVD v USA $35,224,535 //počet predaných kusov 1,292,185║ Tak Tarantino fakt vie naservírovať to pravé orechové či v tomto prípade to pravé westernové, fakt ochutnávka gejzírov krvi, veľkolepých prestreliek, skvelých hereckých výstupov hlavne Christoph Waltz to valcuje, skvelých hlodov, vychytávok a prekvapení = Tarantinov výbuch, užil som si to, aj keď to mohlo mať troška prijateľnejšiu minutáž, tam to troška prestrelil, filma je pocta starému zaprášenému spaghetti westernu. /90%/ (27.01.2013)

Až do příchodu Samuela L. Jacksona jsem si myslela, že to bude první Tarantinův film, jehož kvality docením jako ostatní. Jenže to by si musel Tarantino odpustit ty závěrečné, přestylizované orgie nad sebou samým, kdy náhle všichni, kteří do té doby striktně dodržovali zákon ("nemůžeme ukrást koně, za to se věší"), začnou bezhlavě střílet po čemkoliv, co se hýbe. Jistou závěrečnou katarzi bych chápala, ale tohle bylo asi tak nadnesené jako přestřelka ze Scarface, kterou navíc někdo narval do půl hodiny, sebral jí charismatického hlavního hrdinu a zapomněl pro ni napsal jakoukoliv zapamatovatelnou hlášku. A tak zatímco v první polovině tažené charismatickým Christophem Waltzem jsem se bavila, u zakončení tohoto hip-hopového westernu jsem už jen trpěla. Ale asi to bude silně subjektivní pocit, protože já Tarantinovým filmům nikdy na chuť nepřišla. (31.01.2013)