Mistr

Nebojte se, já poznám, když někdo předvádí výkon jako na mistrovství světa. Však proto také ty dva body - pro Philipa a Joaquina. Další není možné udělit, protože stejně tak poznám i to, když mě film nudí a když mně nepřinese nic, co bych nezapomněl po odchodu ze sálu. Jasně, že by bylo fajn vidět to ještě jednou, ale snad si někdo nemyslí, že bych šel s nudnou holkou na druhé rande...? (22.01.2013)

Umění zdánlivě nejednoznačné, nekonečné a morálně zhoubné repetetivnosti. Naprosto výjimečný film v tom, jakým způsobem obtiskl "učení" Scientologie a základní teze Dianetiky do filmové formy a stylu. A není to o hledání podobnostních rysů a nějaké komparaci, mezi filmovou fikcí a scientologickou realitou téměř není rozdíl, jen jména a termíny jsou obměněny - Hubbard nahrazen Doddem, Scientologie/Dianetika Příčinou a auditing procesováním. [==] Anderson jako zkušený (hollywoodský) auteur pochopil principy Scientologie velmi dobře a s kritickým nadhledem a skepticismem je převedl na filmové plátno. Máme tak možnost pocítit podobnou mravní a etickou tíhu, izolaci a nesnesitelnou repetetivnost zdánlivě prospěšných a očišťujících terapií jako jejich přímí aktéři (skrze délku záběrů, rámování, kompozici obrazu, hudbu i způsob vyprávění a časté porušování kauzality - neměl by totiž být život mimo "církev", je jedno, co děláte v soukromém životě, jedinec primárně potřebuje scientologickou léčbu a celkového uzdravení dosáhne pouze skrze totální oddanost a víru v terapii, sezení, ... doplňte cokoli, jediná podmínka je, že to musí mít přimou souvislost s Hubbardovým učením). [==] Anderson záměrně pracuje s tématem a koncipuje film tak, že nechce vyřknout na první pohled jednoznačné soudy. Díky stížené interpretovatelnosti díla se celkem často objevují reakce typu dvojaký, nejasný, nejednoznačný, ambivalentní. Režisér nicméně do filmu umně vkládá vcelku krátké sekvence, kdy učení skrze některé z postav rozporuje a odmítá. !SPOILER! 1) scéna propagačního sezení v NY, kdy je Dodd konfrontován Johnem Morem; 2) poznámka Doddova syna, že si to "celý za pochodu vymýšlí."; 3) komentář Billa Williama o tom, že Doddovy práce nestojí za nic a že je "prvotřídní mystik." !KONEC SPOILERU! Není jich mnoho a na první pohled jsou to jen nepatrné fragmenty, které v rámci díla můžeme vnímat jako méně významné, ale pro trochu znalé jsou dostačující ke zjištění, že Scientologie byla a je jedna velká, nafouknutá bublina. Mimořádný umělecký počin. (28.11.2013)

Kdyby Phoenixova postava nebyla tak plochá, měl by Oscara v kapse. Takhle si ale jeho běsy spíše jen představujeme a kromě pár rvaček tak nemá co zahrát. Ještě dlouho v průběhu sledování jsem věřil, že svou šanci dostane, právě kombinace role veterána a jeho um by k ocenění vedly. Protože i Hoffmanův Master je přes svou robustní postavu dost zploštělý, Mistr je z oscarové hry venku. A k filmu jako dojmu - čekal jsem mnohem víc, podle hodnocení i podle počtu ohlasů, kterých film za necelý měsíc od české premiéry dosáhl. Přiznejme si totiž zásadní - dohromady se tam nic neděje, nepočítám-li pár masturbaček, jednu scénu a la Kubrickovy Eyes Wide Shut a dvoje poprsí. Víc prostoru pro Phoenixe a jeho běsy, lepší scénář. Přestože je to moje oblíbené retro (které už považuji za samostatný žánr), záměrně podhodnotím. (04.02.2013)

dávam 5 aj keď ku koncu (v poslednej tretine) sa našlo pár miest, ktoré síce nemožno označiť za nudné, no treba si pripustiť, že pri nich pozornosť diváka dostáva zabrať... aj tak sa ale jedná o to najlepšie, čo za rok 2012 uzrelo v USA svetlo sveta a aj keď rozumiem tomu, prečo sa pta s týmto majstrovským kúskom neprepracoval do nominácii za film a scenár (hoci by sa - v porovnaní s ostatnými adeptmi - rozhodne mal), nerozumiem, prečo nie je nominovaný aspoň za réžiu, ktorá je brilantná; verme, že ako protiváhu budú (právom) premenené na sošky kategórie herca v hlavnej úlohe, lebo phoenix hrá ako o život (miestami "doslovne") a tiež herečky vo vedľajšej úlohe, lebo amy adams je mrazivá! okrem toho - kamera je úchvatná, to treba vidieť na veľkom plátne a hudba?! škoda reči, pán greenwood - dychberúca; zatiaľ však andersonov najťažší kúsok - čo sa týka porozumenia posolstva a prístupu k téme; (01.02.2013)

Určitě zajímavý a promyšlený sled symbolů a motivů, které nelze brát jako nějakou látku vyskládanou na zlatém podnose. Divák se musí hodně snažit, hodně si domýšlet, utřídit právě viděné. Jednou za čas tak přijde dílo, u kterého je lepší vyzkoušet jej na vlastní kůži. Podchytit jeho podstatu totiž není tak úplně snadné. Diváci ho ale docení asi až časem – sám nevím, zda na mě víc působila soustředěná režie, výborná kamera nebo shrbený Joaquin Phoenix předvádějící Stanislavského metodu až na krev. Intenzivní zážitek se dostavil, ale ono potěšení, které od filmu očekávám, nikoliv. Kdo ví, třeba jednou, za pět deset let.. (06.06.2013)