2 dny v New Yorku

Plný dům. Taková normální evropská rodinka si přijela jen tak zakousnout do Velkého jablka a hodlá jej "ohlodat" až do morku ohryzku. Všední bližní srší neobyčejnou kadencí temperamentu. Návštěvníci na rozcestí situačního humoru a konverzační přístupnosti řízného švihu, aneb s prodejem duší buďte opatrní. Nikdy nevíte, jaký ďábelský kupec na ni má políčeno. (24.06.2015)

Přirozenost Linklaterových (nebo dokonce Rohmerových?) klábosivých, přísně racionálních filmů byla upozaděna ve prospěch introspekce tak důsledné, že se rozumovému uchopení vzpírá, čím má film blíže některým Allenovým výletům do světa fantasy. Oklikou Delpyová do děje vnáší faustovský motiv se zaprodanou duší a Vincenta Galla, který protentokrát zůstal sám sebou (což neznamená, že byl méně divný než obvykle). Rozporuplný závěr vnímám jako logický posun v protagonistčině vývoji. Navíc jde o posun zohledňující celospolečenskou atmosféru nejistoty. Marion už nespoléhá na podporu, která přijde z vnějšího světa (tedy od partnera). Pochopila, že spásný bod musí objevit sama v sobě. Duchovní rovina filmu nedominuje, jenom jej zajímavě, třebaže ne úplně elegantně, rozšiřuje nad rámec nezávislé konverzační komedie. Motorem druhých 2 dnů jsou stále agresivní dialogové výměny obohacené o prvek jazykového neporozumění. Hyperbolizovaná neomalenost francouzských návštěvníků přivádí humor až na hranu vkusnosti. Nemají zábrany a zůstávají sami sebou, čím jsou sympatičtí i nesnesitelní zároveň. Totéž by se dalo vztáhnout na film jako takový, nikoli však na Chrise Rocka, který překvapivě neexhibuje a z celého toho panoptika nakonec působí nejrozumněji. I když zrovna zaujatě konverzuje s papírovým Obamou. 75% (18.05.2012)

Takové lepší tři hvězdy. Filmy Julie Delpy jsou určeny především milovníkům Paříže a tento i New Yorku. Protože se mezi ně řadím a film byl většinou vtipný, nikoli však nablblým či fekálním humorem, byla jsem spokojena. Ostatně střet americké a francouzské kultury je vděčné téma a málokdy se dá pokazit. (06.06.2012)

Upřímně první díl se mi líbil o něco víc, ale i tak se jedná o kvalitní pokračování. Chris Rock skvěle sekunduje svému protějšku z minulého dílu Adamu Goldbergovi ve stylu stejného smyslu pro humor. Nezklamal ani otec Marion, Jeannot, který byl ještě víc oplzlý a potrhlý než minule. Co je opět perfektně vystiženo jsou francouzská klišé, chování a výrazy. Jedná se vlastně o velice podobný film jako první díl, akorát v jiném městě, takže komu se líbila Paříž, tomu se bude líbit i NY. (19.04.2012)

Pošetilý franzúzky chaos v New Yorku nebol tím pravým orechovým pre mňa. Možno sme s Julie na inej vlne humoru, a toto mi jednoducho nesadlo. Bolo to viac otravné než zábavné, a jediné zaujímavé situácie vyprodukoval Rock v rozhovoroch s Obamou. Veľmi slabý filmík ktorí vážne nestojí za pozornosť. Paríž bol predsa len lepší ... (06.11.2012)