Bojovníci duhy

Zhruba po čtyřech hodinách jsem začal lehce halucinovat, asi jako ten renegát během boje v řece. Silný příběh, řemeslně výborné zpracování, dobře vykreslený hlavní hrdina a nezapomenutelný klučík, který kosil Japonce kulometem suverénněji, než by to dokázal kdejaký jeho vrstevník v ruském válečném eposu. K (poněkud natahovanému) konci jsem se jen modlil, aby se tvůrci vyvarovali nějakého kýčovitého trikového záběru na bojovníky kráčející po duze. No, nevyvarovali. (22.08.2013)

Part 1 ~ Dost dlouhé, mající smysl snad jen pro Taiwance. já z toho totiž pochytil jen to, že "opice" daleko v lesích, se pobíjejí navzájem a navíc se do toho připlete ošklivé zlé Japonsko. Mezi "opicemi" jsem měl hokej (CZExFIN 3:2, 3. místo na MS Finsko 2012) a furt nevěděl, kdo je z jakého klanu, kmene nebo jak se tou uskupení přesně říká. Všechno se to navzájem vraždí, protože jsou prostě všichni vopice a lidi byli, jsou a budou věčně hovada. - Měl jsem si z první části této "Planety vopic" odnést nějaké jiné, hlubší zjištění? (20.05.2012)

Rozsiahly narodnobuditelsky epos, ktory viac pozornosti ako svojimi kvalitami budi kontroverziou ohladne dohadov o tom, ci Cina ma byt na zozname "krajin povodu", a to este pred zaradenim na festivale v Benatkach. Povodna 4 a pol hodinova verzia dava vela priestoru na vyvoj situacii a charakterov, ale i napriek tomu, casto zlyhava v dokladnom casopriestorovom ukotveni dielcich sekvencii ako i neochote rozlucit sa s pribehom (natahovanie stopaze). Mohutny kolos ostava zrozumitelny hlavne pre dejinami znaleho, domaceho divaka. Vacsinou neznami herci zvladaju party obstojne, akcne sekvencie su pozeratelne, ovsem emocialne zaangazovanie sa mi nepodarilo nadviazat. 7/10 (09.10.2011)

Hodně zajímavý historický film o zabrání Thaj-wanu japonci a následném soužití japonců s místními domorodci Seediqy. Ti si žili do příchodu japonců životy se svými zvyky, mezi které patřilo i sbírání hlav nepřátel, což mladým lovcům otevíralo brány mezi dospělé a mohli být tetováni. Japonci všechny tyto zvyky domorodcům zakázali, a po desetiletí domorodce vzdělávali k obrazu svému. Za ta léta si japonci vytvořili spousti vesniček, ve kterých měli svoje pošty, policejní stanice a podnikatele, kteří platili domorodcům za těžké práce malou mzdou, a měli je jen za podřadné ožraly. Jenže duch Seesiqů je silný a připravuje se k odplatě...... Viděl jsem pouze tu kratší režisérskou verzi. Ve filmu je spousta akčních pasáží, krásná příroda a zajímavý hudební doprovod. Za mě 75% :) (20.11.2012)

Vskutku úžasná záležitost! Děkuji tímto ještě jednou kamarádovi lioncelovi, že mne na něj upozornil. Kdo mně zná, ví, že válečné filmy z oblasti Tichomoří a Asie mám raději než ty z evropského bojiště. Sám nevím proč to tak je, snad je to těmi exotickými lokacemi, kde se boje a bitvy odehrávaly. Tady jsme v období japonské rozpínavosti, kdy pod maskou ,,osvobozování od kolonialismu'' postupně začala japonská armáda zabírat sousední země s tichým přihlížením celého světa. Postupně to byla i Korea, Čína atd... Že v oněch zemích šlo o prachsprostou okupaci a o nerostné zdroje s levnou pracovní (většinou dokonce otrockou) silou se asi nelze třeba více rozepisovat. Ostrovy Nipponu byly na zdroje chudé a vše se muselo dovážet a draze platit. Kdo spolupracoval, měl se relativně dobře pokud daná oblast neměla být důsledně vyčištěna od místních... Odboj byl tvrdě potlačován se vší brutalitou jakou byla císařská armáda v těch časech schopna. Přiznávám, že o bojích na Tchaj-wanu jsem doteď neměl tušení. O to více jsem zíral na tu nesmírnou odvahu náčelníka Seediků a jeho můžů, kteří byli jakousi novodobou asijskou obdobou Williama Wallace. Opět jsem se přesvědčil, že odvaha, značná dávka naštvanosti, znalost terénu a těžkopřístupný terén sám, mohou dát těžce zabrat mohutně přečíslenému a moderně vybavenému protivníkovi. Zde několik set mužů s lehkými zbraněni a převážně s šípy, luky a mačetami odolávalo v džungli Japoncům s kulomety, minomety, dělostřelectvem a letectvem. O pěchotě s granáty a mnohem lepšími puškami ani nemluvě. Více se dočtete ve vyčarpávajícím komentáři lioncela. Já jen dodám, že ač film měl 276 minut, nenudil ani minutu. Užasle jsem zíral nejen na krvavé boje ztvárněné na jedničku, ale i na všechny ty tance a zpěvy domorodců. Jediné co bylo slabší byly digitální efekty, ale vem to čert! Já statečným bojovníkům pokládám na duhový most za 5 červených květů! * * * * * (27.12.2018)