Do Říma s láskou

Woody Allen není moje krevní skupina, přesto jsem našel odvahu a kouknul na jeho putování, tentokráte, Římem. Bohužel jsem se chvílemi docela povážlivě vrtěl a jednotlivé příběhy, které jsou sice milé, mě zase tolik nezaujaly. Přemýšlím že další jeho snímek raději vynechám, protože si tento velikán světového filmu nezaslouží abych mu snižoval hodnocení. 45% (24.11.2012)

Woody nás tentokrát při svých toulkách evropskými městy vzal do Říma, a po bezmála šesti letech si opět stoupl před kameru. Zatím jeden z jeho slabších snímků. Jako by se snažil zavděčit Evropě, přizpůsobit se, a povídkami vystihnout typické žánry dané země. Např. bizarní scénka s Benignim mě přišla jako vystřižena z pana účetního, naopak scénka s Cruzovou (která se už tedy mohla odhalit) spíš se motala na hranici trapnosti. Každopádně Eisenbergovi, Baldwinovi potažmo i sám sobě vložil do textu své repliky, kterými alespoň něco z toho, nač je divák u Allena zvyklý zachoval. Mimochodem, tenhle film by z fleku mohli používat cestovky na propagaci Italské metropole. (08.04.2013)

Podle mě se to povedlo. Bylo to by to takové obyčejné, kdyby zde nebyla i mezi herci jazyková bariéra. Navíc, tento snímek drží na nohou výběr skvělých a sympatických herců a hereček. Atmosféra je skvělá, už jenom tím, že Řím je město památek a všichni si užívají své životy jako na dovolené. Děj rozhodně není nudný ani neutíká pomalu, jak by se zdálo. Jediné, co mi vadilo, že to nebylo příliš vtipné, ale spíše romantické a vážné, i když lehce to vyrovnával muž zpívající ve sprše - to je opravdu originální a také kecy samotného Woodyho. (10.11.2012)

Průhledná, vyprávěním jen chabě opodstatněná snaha protlačit do filmu maximum záběrů malebných římských uliček a turisticky atraktivních lokací – pokud už je tematizován italský způsob života, pak bez nadhledu, perspektivou člověka nekriticky nadšeného vším italským (jídlem, operou, památkami i jazykem, který spadá mezi pár aspektů činících sledování snímku snesitelnějším). Minimum vtipů, nad kterými je třeba přemýšlet (i nad těmi nemnoha lepšími hláškami, které si Allen nechal pro sebe, je lepší moc nedumat) – častěji někomu něco „legračně“ spadne nebo je s někým přistižen in flagranti a úplně nejčastěji, tj. po většinu filmu, se prostě nic směšného neděje. Rezignace na složitěji vystavěné vyprávění – povídky kromě města a tématu lásky nic nespojuje, nijak se neprolínají, vzhledem k jejich různorodé míře fantastična by více smyslu dávalo, kdyby jedna následovala po ukončení předchozí. Nestydatý sexismus v zacházení s ženskými postavami – plastičtější hrdinky (Greta Gerwig, Judy Davis) dostaly výrazně méně prostoru než náruživá Anna, povrchní Monica a prostinká Milly, pro které představuje intimní sblížení s nedávno poznaným mužem stejně přirozenou náplň dne jako ranní hygiena. Ohrané zápletky i sdělovaná moudra – pakliže budete dost shovívaví, abyste přijali, že nám Allen filmem sděluje něco jiného než „navštívil jsem Řím a bylo mi tam krásně“. Přebytek allenovských neurotiků, nejspíš ve snaze ušetřit čas vymýšlením nových charakterů – tři roztěkané mužské postavy jsou na jeden film příliš. Výsledek? Nejslabší komedie Woodyho Allena (a to jsem viděl i Co je nového, kotě?). 50% (19.07.2012)

Talianska "kultúra" očami Woodyho Allena. Tentokrát nie veľmi vydarený pokus. Súbežné ľudské príbehy sú sami o sebe dobre napísané, no v širšom kontexte a na plátne len dve z nich divácky najviac zaujmú. Plne súhlasím s jojineckom, že pasáž s Beningnim a "sprchovacie scény" bodujú najviac a vravím si pri nich, že takúto perličku může vymyslieť len Woody Allen:) Štýl, ktorým je film tvorený nie je typicky woodyovský, skôr vytvára dojem prvoplánovej grotesky. Tentokrát sa pritrafilo aj pár zbytočností, čo ubralo na celkovej atraktivite. Jasné, že ani tento film sa nezaobišiel bez neurotického pofrflávania nad smrteľnosťou, čo Woodyho zdá sa desí čoraz intenzívnejšie. Fanúšikovia W.A. určite čiastočne pookrejú nad novým "cestovateľským" kúskom a možno aj odpustia, že tentokrát to nieje úplne to, čo sme čakali. (27.11.2012)