Životní šance

Příjemná pohodovka vhodná pro oddech. Sympatičtí herci rozehrávají celkem originální zápletku. Hlavní hrdina je smolař, všem svým ženám v životě přináší jen smůlu, ovšem je to ve skutečnosti opravdu smůla? Ve filmu je řada dobrých písniček, některé scény jsou úsměvné, jiné hraničí možná s trapností, avšak celkově je Životní šance dobře vyváženou podívanou. (21.04.2014)

Nevěřil jsem, že se od Francouzů dočkám decentní situační komedie, navíc s hlavní ženskou rolí. Tohle je kinematografie země galského kohouta v celé své kráse. Jemná, vtipná, pravdivá, maximálně přirozená, a neuvěřitelně poetická a hravá. Lví podíl na dojmu má kouzelná Virginie Efira, ze které sice nikdy žádný ženský Belmondo nebude, ale svou roli osudové slečny stíhané nepřízní osudu zahrála bravurně. Takže netradiční, on je ona, a ona je on, ale ve skutečnosti nostalgická moderní reminiscence na sedmdesátá léta. (24.09.2013)

Velká, obrovská škoda, že jsme tuhle milou záležitost v ČR viděli snad akorát dva - a jenom já v originále (s komentářem pro nevidomý :D). La Chance de ma vie je vlastně takovym pěknym návratem ke kořenům, k elitnim PRovkám. Dělá se tu převážně kvalitní (když ne, tak dětinská) situační komika na námět, kterej ke smíchu vybízí de facto sám. A absence Richarda? Nevadí, tuhle mezeru se tvůrcum podařilo elegantně zahladit potlačenim mužský role a vypíchnutim Virginie Efiry, která je 101 % stopáže k zulíbání a působí maximálně přirozeně. --- Mimochodem "chance" ve francouzštině opravdu neznamená šanci, nýbrž štěstí. Což taky odpovídá ději, že jo. Aneb amatérismus český distibuce v celý svý kráse, zase jednou. :)) (09.05.2013)

Vcelku vtipná komedie z rodu těch oddechových, ale taky neblbých a zábavných. Zápletka není nijak objevná, ale je dostatečně nosná pro celej film a to i přes to, že tvůrci v jejím zdůrazňování zbytečně netlačili na pilu. Herecký obsazení je taky fajn, střídmá stopáž taky není na škodu... Pro mě příjemné překvapení. Každopádně stojí za zhlídnutí. (13.12.2013)

Asi nejslabší film Virginie Efiry, ten scénář je prostě hrozný. Její herecký protějšek, François-Xavier Demaison, mi byl navíc extrémně nesympatický - nechápal jsem, co na něm vidí (tutéž nedůvěru k sobě ostatně vyjadřuje na začátku filmu i on sám, respektive jeho postava - v tomto ohledu nedává smysl, s jakou snadností se Julienovi podaří dostat Johannu do postele na prvním rande. Většina komiky v tom filmu je vyloženě stupidní - věhlasný návrhář vydávající kopii Citroënu DS za vlastní výtvor, čapí trus spadlý z nebe na čelo, návrh auta ve tvaru vibrátoru, chirurg ohmatávající ňadra pacientce v celkové anestezii před operací zánětu apendixu a komentující jejich "přírodnost" před přítomnou zdravotní sestrou, zmatená žena držící v ruce zapnutý (!) vibrátor před skupinou mužů... co scéna, to defilé scenáristické nevtipnosti a trapnosti, vše korunováno příšernými hereckými výkony (a strašlivým českým dabingem, v němž jsem to viděl, dlužno dodat), výskytem celé řady klišé (párový terapeut, který si začne se svou klientkou, vdavekchtivá kamarádka, afektovaný gay...), a dokonale předvídatelným závěrem, kdy se všechno zázračně vyřeší takřka lusknutím prstů. Myslím, že mám obecně alergii na tenhle typ romantických komedií, které jsou totálně odtržené od reality, a navíc v jádru jaksi sexisticky prohnilé. Vydržet těch 87 minut se v tomto případě rovnalo téměř utrpení. (28.03.2020)