Režie:
Michel HazanaviciusScénář:
Michel HazanaviciusKamera:
Guillaume SchiffmanHudba:
Ludovic BourceHrají:
Jean Dujardin, Bérénice Bejo, John Goodman, James Cromwell, Penelope Ann Miller, Missi Pyle, Beth Grant, Ed Lauter, Elizabeth Tulloch, Ken Davitian (více)Obsahy(2)
Hollywood, 1927, George Valentin (Jean Dujardin) patří k největším hvězdám němého filmu. Poznáte ho podle tenkého knírku, typické bílé kravaty a fraku. Jeho účinkování v exotických příbězích o intrikách a hrdinských činech znamenalo velký úspěch pro filmové studio Kinograph, v jehož čele stojí magnát Al Zimmer (John Goodman). Sláva Georgovi vynesla elegantní manželku Doris (Penelope Ann Miller), každý den ho vozí do práce oddaný šofér Clifton (James Cromwell) a vítá ho vlastní usměvavá tvář z plakátů Kinographu. Na filmové premiéře spontánně reaguje na bouřlivé davy fanoušků a reportérů. Jakoby svým postavám z oka vypadl a jeho hvězdná kariéra se zdá neohrozitelná. Hollywood však brzy ovládne nový fenomén: mluvený film. George touto technickou novinkou opovrhuje a označuje ji za nevkusné pobláznění. V roce 1929 chce Kinograph úplně zastavit výrobu němých filmů a George se musí rozhodnout: buď přijme zvuk, jako to udělala mladá vycházející hvězda Peppy Miller, nebo bude riskovat pád do zapomnění. (oficiální text distributora)
(více)Videa (37)
Recenze (799)
[imdb: 8.4/10] | me: Svižné, svieže predstavenie, ktoré má skvelú atmosféru vďaka výbornej kamere, hudbe a "krásnemu" herectvu ... Je to čarovný film, ktorý vyčnieva z radu a poteší oko každého filmového fanúšika hľadajúceho niečo nové a zaujímavé. With pleasure. ()
Umělec je více než co jiného vydařené PR-ko firem jako Microsoft, Google nebo Firefox, kteří skrze něj propagují ovládání počítače hlasovými příkazy. Tato technologie, jejíž možnosti jsou zajisté obrovské, pořád nějak nemůže prorazit mezi širší veřejnost, a ačkoliv jednotlivé společnosti pravidelně oznamují průlom v oblasti rozpoznávání hlasu, definitivní nástup je pořád v nedohlednu. Tudíž je třeba to občas malinko popohnat a zapropagovat. Když se podíváme na Umělce, vidíme, že George Valentin tu hraje hvězdu němých filmů ze staré školy, která má problém se přeorientovat na nástup zvuku, zatímco hvězdička Peppy Miller si jej osvojila a stává se miláčkem davů. Skrze Peppy Miller nám tedy Umělec říká cosi v tom smyslu, že ovládání počítače hlasovými příkazy je nezbytnou budoucností a vlastně i nutností. Ve filmech obvykle není zvykem, aby žena dominovala nad muži, jak si občas postěžovávají feministky. Že je tomu zde naopak, ovšem není žádným překvapením, protože žena-modelka propagující výrobek, kupříkladu nádherná holka postávající u nádherného auta, to přece není nic nového. Rozdíl je akorát v tom, že Peppy Miller tu skrze své sexy křivky nepropaguje nové auto, nýbrž ovládání počítače hlasem. Kdyby snad někdo proti tomuto tvrzení protestoval, nechť vezme na vědomí, že žijeme v době franšíz, merchandisingu, licencí a tie-in produktů, jinými slovy na globálním marketingovém jevišti je vzájemně propojeno všechno se vším, neboť to výrazně zlepšuje prodej a zvyšuje zisky podle známého synergického vzorce 1+1=3. I filmy jsou, jak někteří občas trochu cynicky upozorňují, často jen trailery na tržně mnohem zajímavější produkty, jako jsou videohry, hračky pro děti nebo drahé 3D televizory. Vtip je pouze v tom, že klasický product placement umísťuje své výrobky do děje, kdežto tvůrci Umělce na to šli o poznání fikaněji – pojali jako product placement doslova celý film. ()
Beh ľudských životov a vrátane nich aj to, či môžeme niečo svetu povedať, je závislý na vôli bohatých tučniakov - strážcov mešca peňazí, promenádujúcich sa po svete s hrubánskou cigarou v papuli. Toto poznanie priniesol The Artist v sprievode peknej hudby, milého psíka a skvelej stepovacej scény. Pretože ak sa na jednoduchý dej pozriem ako chcem, všetky peripetie sú len dôsledkom súhlasu alebo odmietnutia žoviálne prísnej mastiguľe, vykreslenej samozrejme s citmi a v zásade sympaticky, pretože tak akosi to má predsa byť. V skratke sa dá dej opísať názvom piesne skupiny Queen "The Show Must Go On". Poznámka: Naštvalo ma, že v úvodných titulkoch bol uvedený Malcolm McDowell div nie ako jedna z hlavných postáv, a jeho miništek trval hádam dve minúty. ()
U tohohle příjemného snímku mám jediný problém s tím, že je skvělý ze svého námětu a principu provedení, ale jinak v něm není žádný režijní nápad, nečekaný zvrat ani překvapivý prvek. Je to film bezesporu půvabný a s kouzlem, ale zároveň je přesně takový, jak jsem si ho představoval. A není to tak trochu chyba? ()
Film přetékající tou nejpěknější formou nostalgie, The Artist je vtipný, milý, zábavný od prvního záběru až do utěšeného happy endu, hravý, zahraný a natočený s chutí, která se dneska už jen tak nevidí a hlavně okénko po okénku krásný na pohled - kompozice záběrů, výprava, kostýmy, detaily tváří, mimika herců - to všechno na člověka v tom tichu promlouvá úplně jinak - stejně zřetelně a mocně jako dialog ve "zvukových" filmech. Jestli jsem se předtím, než jsem Artistu viděl, divil, jak mohl němý francouzský film takhle smést silnou konkurenci na letošních Oscarech, jsem teď za tohle uznání jeho kvalit tuze rád. Mimochodem, tématicky jde o velice podobný film jako Scorseseho Hugo - a když už někdo překoná Martyho v skládání holdu klasické kinematografii, můžete si být jisti, že takový film stojí za hodinu a půl vašeho času... 90% ()
Galerie (86)
Photo © Warner Bros.
Zajímavosti (34)
- Spolucvičitelka teriéra Uggieho Sarah Cliffordová přiblížila jednu historku z natáčení. Prozradila, že ve scéně, kdy si hlavní hrdina v zoufalství přiložil pistoli k hlavě, prý teriér Uggie vyskočil a pokusil se mu ji vyrazit z ruky, čímž mu bránil, aby se zastřelil. Ve scénáři se však taková scéna nenacházela a Uggieho to nikdo neučil. (Lynette)
- Film se měl původně v originále jmenovat Beauty Spot. Až producent Thomas Langmann později přišel s názvem The Artist. (Brousitch)
- Tento němý film měl světovou premiéru na 63. ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Cannes. (Mr.Ocek)
Reklama