Hanin kufřík

Je mi celkem jedno jestli Hanin kufřík někomu přijde naivní nebo jako špatně zpracovaný dokument. Já jsem ho zkoukla jedním dechem a se slzami v očích. Ten příběh je neuvěřitelně silný a z představy, že Hana je jedna z mnoha mě jímá nefalšovaná hrůza. Nechápu proč ho ČT dává pozdě v noci, tohle je věc, která se musí pořád připomínat a hlavně Haniným vrstevníkům, kteří svůj postoj k životu a společnosti teprve hledají. Takže ano, dokument se mi hodně líbil, události s ním spojené nikoli... (06.05.2012)

Mimořádně propracované dokudrama. Nejde ukázat celou šíři holocaustu, ale často lze přiblížit jednotlivé příběhy, které těm přemýšlivým napoví, naznačí, vzbudí zamyšlení o jeho zrůdnosti a dopadech na jednotlivce, jejich blízké, nejbližší. Z jednotlivců se ale skládají tisíce i miliony ... Nevášním se zde moc často a ještě méně veřejně, ale nyní musím. I třeba s rizikem, že dostanu BAN, či něco podobného. Jen bych chtěl poprosit adminy, aby si tento pořad nejprve prohlédli a pak případně posuzovali to, co musím napsat. Pokud tu někdo u pořadu, který je věnován památce obětí holocaustu, zadá ODPAD, jako např. Dulda78 a yamk5, tak to snad může mít jen dva důvody. Buď to je nukleární hovado, nebo zatracený zmetek. Možná kříženec obojího. (23.08.2013)

Naivní dokument, který v Japonsku může samozřejmě působit osvětově (objev dětské oběti holokaustu Hany Bradyové vzešel z Japonska - chápu, že tam o evropských dějinách moc nevědí, ale že jsou ze sebe schopni v dospělém věku dělat ještě hlupáčky vydávající se na cestu do Terezína, kde je zachrání historička Ludmila (moje kolegyně z práce Chládková) tím, že ukáže dotyčné Japonce transportní listiny - to je na mě opravdu příliš), ale mě uráží nejen rádobyautenticky se tvářícími dohrávkami (silvestr 1938 určitě nebyl osvícen ohňostrojem, o Křišťálové noci určitě nikdo tehdy nereferoval v rozhlase stylem dnešní "angažované" publicistiky, mimo jiné), ale faktografickými zkresleními (což pozná více odborník), ale spíše svou didaktickou povahou (české i kanadské děti recitují naučené zjednodušující fráze o šoa). Nejpodnějtnější je výběr hudby (vedle výpovědí pamětníků, nejen bratra Jiřího, ale i kamarádek Hany) - nejen terezínský Pavel Haas a Hans Krása, ale i V+W a Martinů ukazují dobrý vkus režisérův, ale i jeho znalost dobového hudebního kontextu. (15.05.2011)

Silný příběh, silné poselství, ale ten film je prostě objektivně špatný. Jak říkal před projekcí Daniel Herman, ten film není určen pro českého diváka. Naučené recitace ze strany dětí působí trapně, celá japonská linka je neskutečně naivní a špatně natočená. Dotočené pohledy do minulosti jsou naprosto zkreslující (ten ohňostroj! panebože...). Absolutně bych si nedovolil zpochybnit utrpení kohokoliv, kdo si prošel koncentračním táborem, ale toto mi nepřipadá jako důstojné uctění památky. (11.03.2019)

Nemohu jinak. V naší rodině je Hana Brady jednou z osob v našem rodokmenu a už z tohoto důvodu dávám tolik kolik dávám. A ano, velice se mi pojetí tohoto dokumentu líbilo. Prvně viděn při speciální projekci v Třeboni při odhalování Stolpersteine. Procentuální hodnocení výjimečně (z výše uvedeného důvodu) neudávám. (05.05.2012)