Fleurs du mal
Flowers of Evil
Obsahy(1)
Toto ambiciózní experimentální drama inovativním a strhujícím způsobem využívá syrovou energii internetu a sociálních médií, když do křehkého příběhu pařížské lásky organicky začleňuje autentické záběry z YouTube, dokumentující kruté potlačování povolebních demonstrací v Íránu v roce 2009... On: nezakořeněný mladík, zaměstnanec pařížského hotelu. Ona: vysokoškolačka z Teheránu, již úzkostliví rodiče v obavách před možným zapletením do bouřlivých událostí v zemi poslali do dalekého „města světel“. Když se Gecko a Anahita poznají, ihned to mezi nimi zajiskří. Jenže Anahitě stále cosi brání, aby se vztahu plně oddala: znepokojují ji zprávy o překotně se vyvíjející situaci v rodné zemi, jež s obsesí sleduje přes počítač a smartphone. Režisér a spoluautor scénáře David Dusa brilantním způsobem využil potenciál internetu coby narativního, strukturálního a emocionálního prostředku k výstavbě svého filmu. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (9)
Květy zla jsou zajímavým propojením filmového média a internetových trendů. Šlo by o celkem neoriginální nápad, kdyby se neobjevila analogie v propojení dvou rozdílných životů. Iránské dívky a francouzského kluka. Vše na sebe zvláštním způsobem naráží (v rozdílnosti kvalit jednotlivých záběrů-používání videa z youtube, v rozdílné úrovni vzdělání obou postav, chápání světa, víry, tradic..atd.)Pojítkem je nakonec jak jinak láska a vzájemné porozumění./MFF ()
Hnus. Nesouhlasím s obsahem, já viděl jen flakáče jak kouří trávu, kradou, mlátěj lidi a dělaj hovno a ve finále hážou na poldy vše co maj po ruce. Ten příběh dostane smysl až v poslední fázi, kdy si myslím, že zcela otec nikoli policie, ale obecně to, že se určitě čtvrti zemí v Evropy mění v místa kde už dávno neplatí zákony je dost smutná věc a házet všechno na policii, je to nejjednodušší co může být. Škoda, že se někdo nezabývá taky tím, jak je asi obětem lidskýho póvlu, který pro krádež chlastu je schopen někoho málem umlátit k smrti, ale pomalu se nesmí ani potrestat, kvůli jeho právům. Skvělá kamera dodala depresi ve velkým. ()
Francouzi mají svého Charlese Baudelaira, v Íránu Omara Chajjáma. Oba jsou géniové, jiný společný rys mezi nimi ale nenajdete. Stejně tak vzdálené jsou i světy mladého pařížana, který miluje parkour a tiché nenápadné Anahity z Teheránu. On miluje volnost, chce si plně užívat život a lásku, ona má strach o svou rodinu, přátele i vlast. Jejich rozdílné reality se začínají navzájem střetávat, staví mezi sebou vysokou barikádu, která se stává den ode dne neproniknutelnější. Život hlavních hrdinů se odehrává z velké části na internetu, do romantických chvil vstupují drsné záběry íránských demonstrací z youtube, momenty strachu protínají statusy z twitteru. David Dusa všechny tyhle 'moderní technologie' začleňuje do snímku, záběry z iphonu dokumentují Paříž, youtube zastává informační funkci a facebooková videa zase koníčky Gecka. Pouze chvílemi přestávají videa plnit svůj účel a dodávají pouze pocit snahy o levné zpestření filmu, čímž bohužel ničí atmosféru poezie příběhu o hledání identit, rozdílech kultur, vazbách k rodině a novému prostředí. ()
Zdánlivě banální romance mezi muslimským mladíkem, v jehož podání je i cesta do práce parkourovou podívanou, a íránskou studentkou, kterou rodina poslala do bezpečí v době demonstrací v ulicích Teheránu. Jejich pařížská romance je zcela současná, takže v jejich životech hrají značnou roli i služby jako YouTube, Twitter, FaceBook, Google, Wikipedia a další. A právě zařazení desítek YouTube videí do samotného filmu, dává snímku hloubku. Hlavně proto, že pocházejí od demonstrantů z Íránu. Režisér občas stírá kvalitativní hranice a některé záběry z Paříže vypadají také jako natáčené na mobil. Zdaleka neposledním kladem filmu je, že ta Íránka je opravdu velice krásná. ()
46th KVIFF 2011 - VARIETY´S TEN EURO DIRECTORS TO WATCH - Deset evropských režisérů očima Variety (Fleurs du mal / FLOWERS OF EVIL / Květy zla) ()
Love story s pouhejma dvema postavama. On portyr v hotelu (stvarneny hodne naturalisticky, nehercem), ona mlada iranka co se prave v jeho hotelu ubytovava (tady uz herecka, sice ne tak bezprostredni jako On, ale jako fakt kus). Byl by to tuctovej pribeh, kdyby nebyl doplnovan sledovanim aktualnich / realnych videi na YouTube z te doby (volby v Iranu spojene s rozsahlymi nepokoji) a 'vymenou informaci' pres Twitter. Zajimavej napad, navic paradne zrealizovanej. ()
MFF KV 2011. Ústřední dvojice prostě skvělá - nejlepší apekt filmu z mého pohledu. Rachidovy neustálé pohybové variace mě vyloženě bavily a Aliciin úsměv, optimismus a charizma mě zasáhly taktéž. Film se rozjel nadmíru nadějně, postupem času ale jaksi ustrnul. Ne že by se rapidně zhoršil, ale jako by už neměl dále co říct, tak zkrátka doplul bez nějaké větší gradace a inovace do konce. Přesto - jsem rád, že jsem ho viděl. ()
[MFF Karlovy Vary 2011] Čekala jsem něco víc. Mnohem víc. Nadchlo mě zapojení facebooku, youtube a dalších sociálních sítí do děje, ale nakonec to tvůrci vůbec nevyužili natolik, jak mohli. Zařazení videí do filmu bylo jednoznačně pozitivní, ale čekala jsem nějaký zajímavější konec. Větší pointu, myšlenku, zápletku, cokoliv. Klasický festivalový film, který se vám sice na jednu stranu základním nápadem/zamyšlením líbí, ale postrádáte lepší příběh. ()
Studentsky vyhlížející film, který má za úkol politicky se angažovat a zasahovat v otázce střetu dvou kultur, je určitě zajímavý zpracováním. Ne každému ale bude vyhovovat amatérský styl, twitterování, facebook a google bonusy ve filmu. Občas budete mít dojem, že jde o velkou reklamu na iphone, google a apple. A s rostoucí stopáží se ten pocit bude stupňovat. Problémem možná je, že lidi už jsou všech těhle technických vychytávek tak přehlcení, že sledovat 99 minut někoho, kdo googlí a chatuje, začne být vyčerpávající, ať už se za tím skrývá jakkoliv vychytané a dramatické téma. K výslednému efektu nepřidal ani věčně "tancující" Gecko, jehož výstupy omrzí (a těm, kdo zažili Sunflower Hour budou neustále připomínat Davida). Rozpolcenost Anahity je sice hezké téma, ale samo o sobě příběh nedrží pohromadě - její prožitky jsou skrze snahu začlenit tančící individuum a všechny ty smart-phone-internet vynálezy tak nějak upozaděné, a tím ztrácí na prožitku to, na co jsem se těšila. Ta rozervanost. Vidíte ji občas. Jindy jen sledujete zprávy z domoviny a výlety po Paříži s hopsajícím frajerem. Ale i tak to byl fajn nápad. A nápad se cenní. ()