Ráj: Láska

Uf, toto bola silná káva. Myslel som si, že sex je len otázka ceny a v podstate každý je ochotný sa s kýmkoľvek vyspať za tučnú sumičku či inú protihodnotu. Tereza mi bola mentálne nesympatická od prvej minúty a keď bola nahá, zmocnil sa ma priam fyzický odpor. Ja by som to nedokázal za žiadne peniaze. Film vykazuje znaky dokumentu (scenár, kamera) a to ho podľa mňa zráža o stupienok nižšie, v porovnaní s plnokrvne hranými filmami s podobným námetom. Bŕr, hnus! (07.09.2015)

Ulrich Seidl se v tomto filmu definitivně projevil jako pokrytec a misantrop, který se nanejvýš dokáže uboze vysmívat svým postavám. Zatímco jeho předchozí snímek Import/Export se dal obhájit argumentem, že poukazuje na palčivé skutečnosti naši společnosti (např. sexuální ponižování), v případě Ráj: Láska už to neplatí. Nebo si snad někdo myslí, že "sugar mamas" je nějaké závažné téma, kterému bychom měli věnovat pozornost? To těžko. Seidlův film se tak redukuje pouze na posmívání se starým ženským a jejich tloušťce, ošklivosti, povrchnosti a blbosti. Nikdy jsem netvrdil, že by humor měl mít nějaké hranice, jsem přesvědčen, že sranda se dá dělat ze všeho, ale Ráj: Láska není komedie nebo satira, na to se tváří příliš vážně a důležitě. Film ale neobstojí ani ve své snaze být realistický, neboť je příliš naivní a dost zjednodušující. Těžko se dá věřit tomu, že lze padesátnici okouzlit neustálým opakováním "Já tě miluju" a že naletí na tak průhledné záminky, jak z ní vytáhnout peníze. Seidlův "realismus" se omezuja na předstírání, že je nezávislý pozorovatel, jednotlivé scény ale stylizuje a uměle vytváří trapné situace pro pobavení publika. To se spolu s tvůrcem může cítit povýšeně nad postavami ve filmu, které jsou dehonestované na blbé škaredé nány a vychcané černošské podvodníky (velice primitvní rasismus). Je tu sice jistý náběh (velice nepatrný) na film o životní deziluzi a snaze, alespoň na chvíli, vrátit ztracená léta, ale veškeré potenciální emoce jsou záhy pohřbeny (dvojnásobný telefonát matky její dceři, která ji nevolá zpět v den matčiných narozenin, je nahrazen ultratrapnou scénou "čtyř na jednoho"). Seidl umí postavit dobře kameru, pracovat s mizanscénou a zkomponovat zajímavý obraz, ale v tomto případě je to sakra málo. Ráj: Láska je film zábavný jen do té chvíle, než si uvědomíte, jak moc je ubohý a zvrácený. P.S.: Přiznačná je už první scéna filmu znázorňující mentálně postižené na pouti. Nemá žádnou spojitost s tím, co přijde (zjištění, že hlavní hrdinka je asi pečovatelka v nějakém ústava, je irelevantní) a je tu prostě jenom na to, abychom se hezky zasmáli blbým obličejům mentálů, kteří jsou u vytržení při jízdě na autodromu. Haha... (05.07.2012)

Poměrně zajímavé téma snímané v zajímavé exotické lokaci s velice zajímavou hlavní postavou naivní, ale ve finále manipulativní ženy, která chce jen být milována. Tím tématem mě Seidl celkem zasáhl. Je zde prezentováno několik hlubokých témat, která zkoumají problémy dnešního kapitalistického světa, prohnilost turistického ruchu v afrických zemích a až náznaky čím dál fundovanějšího neokolonialismu a celou dobu rezonuje morálními dilematy na pozadí příběhu o hledání lásky a pocitu vzrušení. Režisérsky je to velice citlivé, ale pak příjde moment, kdy chcete zavřít oči a sklopit uši, protože ve vás určitá scéna dokáže opravdu vyvolat výčitky. Hádám, že u Seidla je toto normální stav a proto je to režisér ve svém slova smyslu unikátní. Při narozeninové postelové scéně jsem už mě trochu chuť přetáčet. Je to ale asi jediný film z té trilogie, na který si často vzpomenu už jen kvůli tomu příběhu. (13.02.2024)

Typický špinavý propocený Seidl, snažící se opět soustředěně a trpělivě dokázat, že bílý Evropani nejsou nic víc než jen odporný, morálně rozložený dobytek. Tentokrát na příkladu stárnoucích žen, hledajících v africké destinaci chybějící cit, něhu a zaujetí, trefně popisuje schéma turismu v rozvojových zemích jakožto v zásadě nástupce původního kolonialismu. Zatímco zabordelený chaos skutečné Keni je plný odpadků, pobouraných slumů a korupce, za branou turistického letoviska se udržuje svět falešného ráje s kulturním programem, devótní služebnictvem, golfovým trávníkem a výhledem na místní rybáře. Vše důkladně hlídáno muži v uniformách s penderky a praky. Vzhledem k tomu, že turismus je ideální platforma ke sledování krize kapitalismu, tak Paradise: Liebe též poslouží jako demonstrace toho nakolik ani jedné straně zdánlivě vzájemně prospěšná směna nezajistí radost, jen potřebu zvyšovat tlak a intenzitu svých nároků na zážitky a naplnění. (25.09.2023)

Tímto filmem se prosmějete od začátku do konce. Z kina budete ale vycházet z pocitem životní prázdnoty. Stejně jako hlavní hrdinka... Margarete Tiesel i její kolegyně si zaslouží palec nahoru za explicitní scény, kdy by se jiné ženy raději neodhalily... leč taková je realita všedních dní, kterou nezachrání ani pobyt v "africkém ráji"... naopak - kromě celulitidy a faldů vyhřezne na povrch to, že žijete třeba život odnikud nikam... (11.07.2012)