Sweet Charity

Rozpačitý slepenec. V titulcích najdete mimo jiné jména Federico Fellini, Neil Simon a Bob Fosse. Každý z těchto pánů je silná osobnost s nezaměnitelnou poetikou a jejich "společné" dílo (dá-li se to tak nazvat; ve skutečnosti jde o Fosseho adaptaci Simonovy adaptace Felliniho filmu ;-) se dá shrnout slovy "každý chvilku tahá pilku". Felliniho TÉMA shazují vtipné Simonovy DIALOGY a debutující režisér Fosse se jen místy prosadí některým ze svých geniálních NÁPADŮ. Znamenitá je třeba ryze taneční scéna na večírku dekadentních snobů nebo úsporná choreografie slavného hitu Hey! Big Spender! To už je slibná předzvěst Kabaretu. Ale jsem sand jediný, komu se zdá, že Shirley MacLaineová už byla na roli naivky příliš stará a tlustá? 60 % (25.02.2005)

Rozverný snímek, veselý, romantický... Hudba mi sedí, některá taneční čísla jsou prostě úžasná (Pomeii Club), jen ten konec už se mi zdál moc natažený (ta jednotlilvá hudební čísla už mohla být zkrácena nebo vynechána). Závěr jsem takový nečekal, ale proč ne? Film měl na víc, přesto jsem velmi spokojen, 85%, 26.8.2013. (27.08.2013)

Shirley MacLaine (nevím proč, ale nemůžu se zbavit osobní nevraživosti vůči téhle herečce...) není Guillieta Masina a Bob Fosse není Fellini.... Opravdu mi to nedalo, abych nesrovnávala s Felliniho filmem "Cabiriiny noci". Ačkoliv poslední dobou docela značně ujíždím na muzikálech, tenhle patřil spíše ke slabšímu průměru... (28.01.2007)

Hollywood si tentokrát nevypůjčil z Broadwaye jen muzikál, ale rovnou i jeho režiséra - Boba Fosse. A díky tomu má filmová historie jednoho z nejoriginálnějších muzikálových režisérů. Pokud tenhle žánr příliš v lásce nemáte zkuste zejména další jeho dva filmy - oscarový "Kabaret" a "All that Jazz". Tenhle muzikál patří ještě k těm tradičnějším, ale má to hlavní, co všechny ostatní - osobitou invenci. Stejně tak je už tady patrný větší důraz na vyjádření tancem a pohybem než písní a civilnější začlenění muzikálových čísel do děje. Bob Fosse byl totiž nejen režisér, ale zároveň i choreograf. I když na obyčejnou cestu za štěstím a vysněnou lásku jsou 2,5 hodiny opravdu moc a místy je vystavěn spíš podle jevištní než filmové logiky, má film řadu výborných jednotlivostí (snobský večírek, klaustrofobní scéna ve výtahu, "ulítlý" výkon Shirley Mac Laine, aj.), díky kterým si tu čtvrtou hvězdičku určitě zaslouží. Za zmínku ještě stojí, že film má natočený i alternativní konec. (12.03.2007)

Čirou náhodou jsem Sladkou Charity zhlédl jen pár dnů poté, co jsem viděl Felliniho Cabiriiny noci a měl jsem tak jedinečnou možnost porovnat za čerstva obě verze zpracování jednoho příběhu. Obvykle se totiž při posuzování remaku nebo originálu stává, že srovnáváte filmy, mezi jejichž zhlédnutím vás dělí delší časový úsek, mnohdy i řada let, a tak nevyhnutelně dochází ke zkreslení. Byl jsem přesvědčen, se znalostí tvorby obou filmařů, že Bob Fosse udělí Fellinimu lekci, jak má vypadat divácky přitažlivý snímek, aniž by rezignoval na výpovědní hodnotu. Boba Fosseho totiž formovala Broadway se svými neúprosnými požadavky na atraktivitu a komerční úspěch, takže Fosse se dokonale naučil prodat své dílo v tom nejatraktivnějším balení. Navíc v daném žánru představuje nezpochybnitelnou špičku, a to nejen na území USA. Pokud jde o hlavní roli, i tady měla americká verze všechny předpoklady uspět líp, protože při vší úctě k herectví Giulietty Masiny, hraje Shirley MacLaine ve světové kinematografii jinou ligu. Kupodivu oba dva pánové nakonec vyšli z tohoto klání nerozhodně. Je to i kvůli studiové připosranosti americké produkce, která tradičně obrušuje hrany potenciální kontroverznosti, takže z laciné nevzdělané prostitutky udělala počestnou tanečnici, ale především kvůli scénáři, který potenciál divadelní předlohy tak nějak rozmělňuje a příběh jde do ztracena. Tvrdit, že Bob Fosse tady po taneční resp. choreografické stránce jen vykrádá své úspěšné hity, je nesmysl, protože Kabaret i All That Jazz přišly o poznání později. Spíš je to tak, že Bob Fosse se tady ještě hledal, neměl dostatek zkušeností a výsledek tomu odpovídá. Pár tanečních čísel v první polovině filmu i tak stojí za vidění, jenže ve druhé části už byste neuhádli, že máte před sebou legendu muzikálové režie. Celkový dojem: 55 %. (21.08.2014)