Jako bych tam nebyla

,,SVLÍKEJ SE!“… /// Deset minut (úvodních) klidu střídá vnitřní neklid. Můj (vo Samiře samozřejmě taky nepochybuju). A bohužel (z lidskýho hlediska vole) furt přituhuje, takže MŮJ neklid se zvětšuje. Naštěstí vod Samiry mám kliku, a to, že nejsu hezkej v tom nehraje roli. Vono totiž bejt hezká má za války jednu výhodu. Nezabijou vás hned. Ovšem vono bejt hezká, má za války i nevýhodu. Třeba tu, že vás (překvapení!) nezabijou hned. Několikaminutová scéna znásilnění (chtěl bych bejt v jednotce Benjamina Forda!) a to, že je tam malá holka – jsem na rozpacích…. je to vydírání nebo skutečnost? Bejt to horor, tak tomu spousta lidí napálí 5*. Ale takhle? Skutečnost? Skutečnost, na kterou neměla žaludek ani Angelína. Z chlapskýho úhlu pohledu to pak trochu zvolní, ale jestli si někdo myslí, že druhá půlka je v důsledku ,,konania postáv menej dôveryhodná“, tak je kokot a nechal bych ho zavřít ve správnou chvíli na správný místo. Třeba by mu nějakej čurák projetím análu utřídil myšlenky. Vono totiž čekání na naději může vypadat všelijak. Překvapením je i to, že na konci neservírujou žádnej lacinej citovej cajdák. Za mě: drama jako prase! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Čumím jen na filmy založený na skutečnosti. 2.) Chystám se prozradit parchantovi trochu silnější pravdu než Penélope Cruz. 3.) Víc asi nevím, snad jen třeba … násilí? 4.) Thx za titule ,,endstand“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ *** (04.09.2013)

silná veľmi silná dráma s prvkami naturalizmu, o trpiacich ženách. Neverím, žeby toto srbi v rámci akejsi sebareflexie vedeli tak natočiť ako táto írka. Dej pomaly plynie, menej slov viacej výrazových prostriedkov, úžasný komparz. Za ten kríž vyrezaný na chrbáte malého moslimského dievčatka by mali odťať každému civilistovi ruku držiacu zbraň všade na svete, Neviem iné povedať iba že vojna je strašné zverstvo. (06.11.2013)

Možná až příliš odosobněná artová zpráva o běsech nedávné balkánské války. Opravdu neobyčejně silné téma, kterému trochu chybí adekvátnější forma zpracování a s ní související emoční tlak. Ta existenciální reflexe obsažená již v samém názvu je z pohledu diváka trochu problematická, protože pak ani on sám ,,tam" úplně není. (Při zásadní scéně znásilnění má hlavní hrdinka čistě existenciální vjem, umělecky provázaný s Cizincem Alberta Camuse, kdy během znásilnění vnímá především mouchu usednuvší na zeď místnosti, než samotný ponižující akt). Silný film, který se ovšem dal natočit ještě mnohem působivěji... (05.06.2014)

Hnusný a neskutečně intenzivní film o jedné z kapitol bosenského konfliktu. Celý příběh působí tiše a bezemočně, ale pokud se jím necháte pohltit, zjistíte, že pravý opak je pravdou. Vše pak vygraduje v samotném závěru, kdy jsem lapal po dechu ze strachu, co hlavní hrdinka udělá. Natasa Petrovic podala dechberoucí a hlavně uvěřitelný výkon a co se režisérky týče, tak tomuhle se říká debut z říše snů. Už to nechci nikdy vidět. 90% (23.09.2014)

Deklaroval už viac krát že na vojnu doplácajú najviac nevinní. Tento film je však ukážkou hyenizmu a mainstreamu „západnej“ kinematografie. Opäť si Ustašovci a potomkovia muslimských divízií SS z BaH kopli do Srbov, tentokrát pod réžiou Írky. tento veselý a priateľský národ vychutnávačov dieslu Guinness ani nevie kde to je a o čom to je.Žeby sa už minula téma terorizmu IRA ? Scenár napísala režisérka Juanita Wilson. Neviem koľko kníh o histórii Balkánu táto dáma prečítala, ale zjavne históriu v tomto filme vymazala. Podkladom pre scenár bola kniha Chorvátskej novelistky a feministky Slavenky Drakulic´ Kao da me nema. V roku 1992 bola vplyvnými Chorvátskymi médiami anonymne označená za čarodejnicu (a iné, možno aj synonymum Drakula padlo) pretože nezastávala názor Chorvátskej intelektuálnej väčšiny v tom zmysle, že znásilňovanie žien Bosanskými Srbmi nie je cielenou súčasťou vojenskej taktiky, ale len „nedefinovanými mužmi“. Tlak nevydržala a tak radšej zmizla do Švédska. Ale domov to ťahá, a tak v roku 1999 svoj názor poopravila a ešte pritvrdila v uvedenej knihe. Prečítal som si jej zaujímavý článok (Spiegel, 2009) s názvom „Prečo sa nemôžem vrátiť do Belehradu“ kde pokračuje v šírení protisrbskej propagandy a nezmyslov . Mimo iné, nevidela to tam od začiatku r. 1991... a kto by ju tam tak asi aj chcel vidieť ? Záver: pravá ukážka ODPADU charakteru a mienkotvorného mainstreamu. Ja som na Balkáne ako doma a možno v Srbsku najradšej. Len to treba vidieť na vlastné oči a presvedčiť sa, že Srbi nie sú žiadny vyvrhelovia Európy ako sa ich takýto a im podobní snažia predstavovať a zakryť vlastné vojnové zločiny vrátane Jasenovackej genocídy. Косово је Србија a Крым русский (15.02.2019)