Jako bych tam nebyla

Snímků o válce v Jugoslávii jsem moc neviděl, možná jich ani příliš nevzniklo, ale tenhle rozhodně beru jako podnětný a vypovídající a je úplně jedno, že ho natočili Irové. Nejedná se o klasický válečný film, soustředí se na méně sledované pozadí válečného konfliktu. Vypovídá o neblahém osudu žen za války a činí to způsobem poměrně zdrcujícím. Příjemný zážitek to není, režisérka Juanita Wilson ťala do živého a vsadila všechno na jednu kartu - na sílu příběhu. Podle mně tahle sázka vyšla. Líbilo se mi, že Natasa Petrovic neměla potřebu vůbec přehrávat a působila nesmírně přirozeně. (06.06.2014)

Smutné a bezútěšné. Válečné útrapy balkánského konfliktu očima zajatých bosenských žen, které musí sloužit svým uchvatitelům jako sexuální otrokyně. Obžaloba války a násilí coby agrese mužského světa. Vždyť ženy zpravidla války nerozpoutávají. Půvabná Natasa Petrovic, která připomíná mladičkou Ornellu Muti , nemusí promluvit ani slovo, její oči dostatečně vyjadřují strach, bolest i rezignaci. A když hlavní hrdinka nakonec pohlíží na ten nechtěný následek, který si z války přinesla, nelze v tom pohledu nevidět obavy z toho, co jednou vyroste z jejího chlapce.Viděno v rámci Challenge Tour 2015:30 dní se světovou kinematografií. (08.04.2015)

Deklaroval už viac krát že na vojnu doplácajú najviac nevinní. Tento film je však ukážkou hyenizmu a mainstreamu „západnej“ kinematografie. Opäť si Ustašovci a potomkovia muslimských divízií SS z BaH kopli do Srbov, tentokrát pod réžiou Írky. tento veselý a priateľský národ vychutnávačov dieslu Guinness ani nevie kde to je a o čom to je.Žeby sa už minula téma terorizmu IRA ? Scenár napísala režisérka Juanita Wilson. Neviem koľko kníh o histórii Balkánu táto dáma prečítala, ale zjavne históriu v tomto filme vymazala. Podkladom pre scenár bola kniha Chorvátskej novelistky a feministky Slavenky Drakulic´ Kao da me nema. V roku 1992 bola vplyvnými Chorvátskymi médiami anonymne označená za čarodejnicu (a iné, možno aj synonymum Drakula padlo) pretože nezastávala názor Chorvátskej intelektuálnej väčšiny v tom zmysle, že znásilňovanie žien Bosanskými Srbmi nie je cielenou súčasťou vojenskej taktiky, ale len „nedefinovanými mužmi“. Tlak nevydržala a tak radšej zmizla do Švédska. Ale domov to ťahá, a tak v roku 1999 svoj názor poopravila a ešte pritvrdila v uvedenej knihe. Prečítal som si jej zaujímavý článok (Spiegel, 2009) s názvom „Prečo sa nemôžem vrátiť do Belehradu“ kde pokračuje v šírení protisrbskej propagandy a nezmyslov . Mimo iné, nevidela to tam od začiatku r. 1991... a kto by ju tam tak asi aj chcel vidieť ? Záver: pravá ukážka ODPADU charakteru a mienkotvorného mainstreamu. Ja som na Balkáne ako doma a možno v Srbsku najradšej. Len to treba vidieť na vlastné oči a presvedčiť sa, že Srbi nie sú žiadny vyvrhelovia Európy ako sa ich takýto a im podobní snažia predstavovať a zakryť vlastné vojnové zločiny vrátane Jasenovackej genocídy. Косово је Србија a Крым русский (15.02.2019)

Cinema Mundi 2012. Křiklavá a neúprosná obžaloba především maskulinního světa natočená podle skutečných událostí odehrávajících se v průběhu bosensko-srbské války svou naturalistickou přímočarostí téměř přikovala diváky v sále. Více tady. (02.03.2012)

,,SVLÍKEJ SE!“… /// Deset minut (úvodních) klidu střídá vnitřní neklid. Můj (vo Samiře samozřejmě taky nepochybuju). A bohužel (z lidskýho hlediska vole) furt přituhuje, takže MŮJ neklid se zvětšuje. Naštěstí vod Samiry mám kliku, a to, že nejsu hezkej v tom nehraje roli. Vono totiž bejt hezká má za války jednu výhodu. Nezabijou vás hned. Ovšem vono bejt hezká, má za války i nevýhodu. Třeba tu, že vás (překvapení!) nezabijou hned. Několikaminutová scéna znásilnění (chtěl bych bejt v jednotce Benjamina Forda!) a to, že je tam malá holka – jsem na rozpacích…. je to vydírání nebo skutečnost? Bejt to horor, tak tomu spousta lidí napálí 5*. Ale takhle? Skutečnost? Skutečnost, na kterou neměla žaludek ani Angelína. Z chlapskýho úhlu pohledu to pak trochu zvolní, ale jestli si někdo myslí, že druhá půlka je v důsledku ,,konania postáv menej dôveryhodná“, tak je kokot a nechal bych ho zavřít ve správnou chvíli na správný místo. Třeba by mu nějakej čurák projetím análu utřídil myšlenky. Vono totiž čekání na naději může vypadat všelijak. Překvapením je i to, že na konci neservírujou žádnej lacinej citovej cajdák. Za mě: drama jako prase! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Čumím jen na filmy založený na skutečnosti. 2.) Chystám se prozradit parchantovi trochu silnější pravdu než Penélope Cruz. 3.) Víc asi nevím, snad jen třeba … násilí? 4.) Thx za titule ,,endstand“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ *** (04.09.2013)