Teď a tady

Film, který má už z podstaty děsně silný příběh. Krutý, ale pravdivý. Nebylo mi z toho dobře, ale pozitivně naladěná Dakota Fanning mi to lehce vynahrazovala. Říkám lehce, protože to, co jsem tady četl, je údajně pořád nic oproti samotné knize, která je totální depka. Tady jsem z toho filmu zase takový pocit neměl. Na druhou stranu mi nejlépe bylo v momentě, kdy se objektiv stočil na překrásné záběry britských skalisek u moře. V tu chvíli jsem si přišel svobodnej jak ten pták a myslím si, že Dakota to neměla jinak. Čtyři naprosto poctivé hvězdy příběhu tak reálnému, že nic reálnějšího už asi neexistuje. (11.05.2014)

Hodně silný film, který se ale bohužel neubrání tomu, aby zároveň sám sebe nevysával - myslím tím zejména pasáže kde je Tessa ta nejsilnější z celé rodiny/přátel/známých. A i když byl závěr filmu tahem na moje slzné kanálky, musím konstatovat, že se mi Now is good s celou tou svojí myšlenkou, že naše životy jsou tvořeny jednoduchými okamžiky, které směřují k jedinému bodu, líbil. Snad jen ten skelný pohled Dakoty bych vyměnila za nějakou - pro tuhle roli vhodnější - jinou herečku. "Zbytek" hereckých výkonů (zejména otec, matka a bratr) ale nemá chybu. (03.05.2013)

Problém vidím především v tom, že oproti jiným filmům s touto tématikou je Now is Good nevýrazný. První polovina je díky hlavní postavě trochu otravná, jakmile ale začne jít do tuhého, deprese padne na diváka naplno a musím říci, že ji bylo na mě v závěru až moc. Scény s hroutícími se rodiči mě dostanou pokaždé. Sice naštěstí nemluvím z vlastní zkušenosti, ale dle mého názoru je horší, než umírat na rakovinu, je mít dítě, které umírá na rakovinu. Každopádně zatímco 50/50 mělo vtip a The Fault in Our Stars příjemnou romantiku, Now is Good je v obou ohledech mírnější, až moc reálný a tudíž i těžší a ne moc zábavný. Dakota hraje skvěle, ale přesto to na víc jak 3* nevidím. (28.08.2014)

Námet možno nie je práve najoriginálnejší, v poslednej dobe je filmov o umieraní viac než dosť, ale aj tak ide o silný, dojemný príbeh. Hlavne zásluhou perfektného výkonu Dakoty Fanning. Nemôžem sa však ubrániť porovnaniu s filmami Pre moju sestru (2009) a Neklid (2011), ktoré aspoň pre mňa, predstavujú v tomto žánri absolútnu špičku. Pravdou je, že ma to emotívne zasiahlo menej ako tieto filmy. Ťažko vysvetliť prečo, atmosféra vo filme bola síce dojemná, ale nedokázala navodiť taký pretlak citov, aby potom na konci prišiel očakávaný výbuch. Bolo to smutné, bolo to dojemné a perfektne zahraté, ale pomyselnú hranicu geniálne emotívnej drámy to neprekročilo. 80/100 (02.04.2014)

Po 50 / 50, Restless a dalších přišel další film se stejným tématem, ale tentokrát je hlavní hrdinkou Tessa, dívka v mém věku, se stejnými radostmi i starostmi jako já... A konec je taky poněkud jiný. Možná se to někomu může zdát jako hra na city, ale je to prostě krutá realita a takové filmy o rakovině prostě jsou. Ne vše ve filmu bylo dokonalé, ale prostě splnil to, co asi mě, rozbrečel mě a dlouho mi ležel a bude ležet v hlavě. Už ho nikdy nechci vidět (jistě každý pochopí proč), ale přesto 5 hvězdiček a to bez rozmýšlení... (27.12.2012)