Anna Karenina

Obrazově nádherný film, kde teatrální stylizace, jakkoliv nápaditá, mne po celou dobu rušila. Nakonec to ale byla jindy vážně milá Keira Knightley, kdo pro mne pohřbil celý film těžkým afektem. Po celou dobu jsem měla čas přemýšlet o jiných věcech, o pravé povaze vztahu Tolstého k ženám, o nevěře, o hysterkách, o verzi s Seanem Beanem, kterou bych viděla mnohem raději. Směšný milenec nebo celý film? Prostě ve chvíli, kdy konečně tato fraška skočila, jsem si uvědomila, jak moc lidský a lidsky sympatický byl dík tlumenému herectví Judea Lawa úředník Karenin. (06.01.2013)

Wright experimentuje namísto toho, aby se držel konceptu důvtipné a rytmické smršti emocí ala Pokání. Tenhle jeho papundeklově divadelní pokus nemá ty správné grády a díky proměnlivému tempu a i celkovému neslanému nemastnému ladění snímku to ve finále akorát nudí. A to může hrát Keira Knightley jako o život - mimochodem nebýt jí, je to podprůměr. Osudová knižní předloha se dala využít "po staru" asi tak 100x lépe. (28.12.2015)

Anna Karenina je od Joe Wrighta po Pýše a předsudkua a Pokání opět trefou do černého. I zde se výtečně popasoval s náročnou předlohou, ale řekl bych, že zmíněným filmům se nevyrovná. A to i přesto, že nový Wrightův film je opět vizuální slastí a přehlídkou skvělého herectví. Jude Law i Kiera Knightley jsou parádní, ale nejvíce dle mého názoru září Aaron Taylor Johnson coby Vronský. Jenomže Wright se tak moc snaží dokázat jaký talentovaný umělec že to je, až ta jeho invence chvílemi připomíná exhibici a předávdění. Nápad situovat film do divadelních kulis je sice fajn, osudový tanec Anny a Vronského je taky esteticky povedený, ale chvílemi už to celé připomíná spíše videoklip, než důstojnou adaptaci novely. Chtělo by to trošku ubrat na egu. Ale opravdu jen trošku. (14.01.2013)

Po technické stránce téměř dokonalé. Nápad s divadelními kulisami byl vytěžen na jedničku, kamera je plná nápadů a výborná hudba také některým scénám hodně pomáhá. Jinak je to však na Wrightovi poměry překvapivě chladné a v druhé půlce již znatelně utahané. A to v případě Wrightových filmů, hlavně těch s (opět výbornou) Keirou, není zvykem. I tak ale slušný nadprůměr a hlavně díky technické stránce to správné doplnění čtenářského deníku. (22.12.2012)

Ano, je to stále ten Stoppard, a ano, je to stále ten samý rošťák Wright. Zasadit celý film do jednoho divadelního sálu je brilantní nápad, obvzlášť pokud se jedná o tak vypjaté melodrama jakým je Anna Karenina. Ač postavy cestují mezi Petrohradem a Moskvou, tak jsou neustále pasivními figurkami, které se sice mohou vnitřně bouřit, ale sami nic nezmůžou. Jsou uvězněni ve škrobené ruské společnosti a jediným východiskem je v podstatě očisťující venkov. Vše podstatné se odehrává ve tvářích a nitru našich hrdinů a jakýkoliv ideál svobody, nespoutané lásky je tak jenom divadelní iluzí. Pokus o narušení zaběhnutých pořádků je tak už na začátku odsouzen k neuspěchu. A právě proto se neustále ocitáme v těch samých kulisách téhož divadelního sálu, kdy se do skutečných exteriéru dostáváme pouze zřídka a právě tyto scény mají roli jakéhosi vnitřního očištění. Myslím, že by i takový Čechov z toho měl radost. Potud všechno klape na jedničku. Tvůrci si však někdy až okatě zahrávají s kočičím zlatem v podobě kýčovitých obrázků, za které by se nestyděl ani Franta Brabec, a to u tak chytrého filmu jednoduše nečekáte. PS: Pro zasvěcené, kteří mají Wrightovu Pýchu a předsudek nemálo v oblibě, je tam jedna scéna, kdy prostě zaplesáte štěstím. Aneb jak by to na Pemberley vypadalo po deseti letech . PS2: Někteří kritici se vás budou snažit přesvědčit, že nová Karenina se snaží o jakousi antitezi melodramatu. Já na to zcela vědomě prohlašuji, že právě Wrightova a Stoppardova Karenina je čistým melodramatem, ví to o sobě a je na to hrda. Nenechte se tak ošálit divadelní stylizací, melodrama je to jako řemen. (07.12.2012)