Já, padouch 2

Tolik barev, výbuchů, bleskových hlášek a mimoňských vykutálených eskapád, že mírnějším povahám musí jít hlava kolem ještě teď. Přeřadit po tomhle na běžnou tvorbu, kde se pozvolna tvoří zápletka, vyžaduje jít tak o čtyři rychlostní stupně dolů. Jenže právě za to, že v tomhle kolotoči všichni přítomní nezadusí sebe ani diváky, musím jít v hodnocení nakonec do plných. Nějakou dobu mi trvalo si na žlutou lavinu opětovně zvyknout, ale už při Gruově plíživém tanečku jsem slzel smíchy a při finální boy band vsuvce cítil, že tohle zkrátka nejde nemilovat. (07.12.2014)

Pokračovanie úspešného animáku ma príjemne prekvapilo. Síce sa stále nejedná o akúsi epickú bombu - ako to vyšlo napríklad Megamozgu, ale film má v prvom rade Minionov a s nimi je to animák na tak vysokej úrovni infantilných vtipov, že celá Ice Age sa môže ísť schovať. Týto žltý poskokovia sú stokrát zábavnejší ako Scrat a dupú na plyn tam, kde hlavný príbeh trocha pokryvkáva. Film má spád, niekoľko dejových zvratov a krásnu animáciu, jeden s tých filmov, ktoré sú doslova stvorené pre 3D, aj keď ja som ho videl v normálnom prevedení. Síce je hlavná zápletka rovnako ako v prípade prvého dielu jednoduchá, ale rozmanitosť a pôsobivé vykreslenie postavičiek spôsobujú, že sa na to dobre pozerá. O trošičku lepšie ako prvý diel a ak sa bude dať, čaká nás tretia časť, na ktorý sa úprimne teším. Animáky, ktoré si držia štandard a nechcú prekonávať samých seba, ale len posúvať životný príbeh hrdinov ďalej, nie je veľa. Despicable Me vlastne nad nimi vyčnieva. A pritom zostáva stále verný svojej myšlienke a je zábavný. (30.07.2013)

Je až neuvěřitelný, jak dokážou "vedlejšáci", kteří jsou tam jen tak na doplnění, táhnout celý film. Je mi vlastně v podstatě uplně jedno, že to nemá skoro žádný děj, nebo né zrovna super promakaný. Že tam jsou stejné postavy, že film staví spíše na královsky vtipných miniscénkách, než na celku a ani mi nevadí, že to je krátké. MIMOŇOVÉ prostě válej a já se směju až se za břicho popadám! (19.07.2013)

Tohle o velký kus předčilo jedničku. Příběh byl ucelenější a hlavně nápaditější, což zaručilo, že jsem se od začátku až do konce bavila a oproti jedničce jsem nezaznamenala jediné hluché místo. Dost tomu pomohla i nová postava agentky Lucy. A hudba Pharrella Williamse se k tomu perfektně hodila (za sebe musím říct, že na písničku Happy nedám dopustit, ale nemluvím pouze o ní, ale o Pharrellově hudebním výběru celkově). No a konečně, minioni mě tentokrát opravdu rozesmáli, těším se na jejich vlastní film, který by u nás měl jít do kin za pár měsíců. ~(4,2★)~ (28.04.2015)

První láska v dvojím provedení, typická zápletka s děckem majícím jen jednoho rodiče toužícím po druhém (jako velmi úlevné vnímám, že babičku ti sirotečci už mají, takže je rozumný předpoklad, že sháňky po prarodičích ve třetím padouchovi zůstane už tak dost ztýraný divák ušetřen), napravený padouch zahradníkem, tedy pátračem po padouších v aktivní službě a spousta a spousta žluté a posléze fialové. Fialová je, podle jakési psychologické poučky, barvou hysterek. Cenit na mě zuby popudlivý fialový piskoř, asi bych se pod tuhle definici fialové podepsala bez rozmyšlení. Mimoně vymyslel někdo, kdo měl prudkou potravinovou alergii na arašídové křupky, jinak si vznik těchhle postaviček neumím vysvětlit. Se mnou se zkrátka tohle přebujelé tupé veselí míjí a jako jedinou kloudnou myšlenku vnímám použití guacamole jako potravinového antidepresiva. Určitě je to mnohem dietnější verze než zmrzlina. (07.11.2015)