Nadechni se

Jen pro to krátké zachvění srdce, do kterého ti vlétne. Poetická nábojnice s nejkřehčím citem. Odbourá /po/tíže zemské. Rozezní doteky v tóniny nebeské. Očarovaní smrtelníci, kteří jste zabloudili do zátočiny blízkosti něžné. Nechejte proudit celým tělem. Koncert lásky v pozdním létě, i když bude s bolestí dohraný. Poraněni o úlomky času, které nás pojily, jen nám patřily. Však mlčky si v sobě laskej a notuj dál tu /s/novou melodii. (22.07.2018)

"Hudba umí být silné afrodiziakum." Nevím teda, jestli tohle někdo někdy řekl, ale v tomhle filmu to platí dvojnásob. Aneb když se najdou dvě duše se stejnou vášní pro něco, co mohou plně pochopit jen ony. Od začátku 100% chemie a napětí ve vzduchu tvořeno jak pevnou režií a atmosférickou kamerou, tak parádními hereckými výkony, kdy divák jak Felicity, tak Guyovi (tady úplnej Krajčo) žere každý mimický záchvěv. Výborně zahrané už od prvních letmých pohledů až po jedno z nejlepších filmových romantických vzplanutí, které je o to lepší, že je mnohem více duševního rázu, než-li toho sexuálního. To nejdůležitější je však celková pointa, kterou si každý musí přebrat po svém. Jediné, co mě mrzelo, byl povinně americký přehnaně drámo konec, kterej celou tu příjemně snovou atmosféru zakázané lásky chtě nechtě docela zazdil. Každopádně ta klavírní hudba, to byla hotová slast. (30.08.2016)

Dům na venkově, spořádaná rodinka s dospívající dcreou. Do domu přicestuje na kratší pobyt studentka. Otec je hráčem na cello, ona válí na klavír. A průser je hotový. Parádně natočený film, pomalý a nenudící. Guy Pearce dokazuje, že je neprávem opomíjen, předvádí výborný výkon. Film je v podstatě banálním příběhem o trojúhelníku, ale účastníků dramatu je vícero, všichni pěkně vykreslení. Pátou hvězdu přidávám za zvuk a hudbu. 80% (19.09.2020)

Tady budu muset v hodnocení zaplout hodně nízko, jelikož se mi snímek do gusta netrefil ani malinko. Takový příběh o životem znaveném a znuděném tátovi, který by zkrátka rád vyplul z ubíjejícího životního stereotypu a vyzkoušel v životě něco malinko jiného. Jakýsi nový impulz mu do života vloží výměnná studentka. Vztah mezi nimi se pomalu prohlubuje a atmosféra houstne. Každý netrpělivě čeká, kdy konečně Guy polechtá svým pyjem dívčinu vulvu. Samozřejmě jsem to lehoulince nadnesl, ve vzduchu je cítit spíše takové platonické splynutí. Ano, tohle sousloví jsem si právě vymyslel, takže vám možná nedává ani malinký smysl. Co vám budu dále povídat... Celé to plyne až nesnesitelně pomalu a nikdo z herců, ba dokonce ani děj, není až tak zajímavý, aby si divák dovedl vychutnávat jednotlivé okamžiky. Za malou pochvalu stojí snad pouze hudba, ale ani ta mě kdovíjak neokouzlila. Krize středního věku se mě zatím netýká, takže možná snímek dovedu patřičně docenit až v hodně vzdálené budoucnosti, i když bych raději sáhl po nedocenění snímku a vynechávce krizičky. Pěknější odpádek. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film mi vybrala uživatela mat.ilda. (02.05.2016)

Plnit si sny a následovat své touhy je přece tak snadné…anebo ne? Ten domeček z kostek v úvodu příběhu předznamenal ráz prakticky celého filmu. Ostatně hned od začátku je jasné, že výměnná studentka Sophie je nejen obrovsky hudebně nadaná, ale také velmi vnímavá, zvlášť k o mnoho let staršímu Keithovi…Nadechni se má v podstatě dost jednoduchý a předvídatelný příběh, žádný ze zvratů diváka nijak zvlášť nepřekvapí. Jenže na druhou stranu nabízí převážně příjemnou, vtahující atmosféru (podpořenou opravdu krásnou hudbou), uvěřitelné emoce, hezky vystihnuté náznaky problémů, podezření, žárlivosti, a více než solidní herecké výkony. Má řadu silných scén, od perfektního klavírního „ahoj“ přes lekce dýchání, osamocení v dešti až po hořký konec (sice také předvídatelný, ale to mu nijak neubralo na působivosti). A nejvíc se mi na filmu líbilo, jak pracoval s tou spoustou všeříkajících pohledů, z nichž každý má svou důležitost a nahrazuje spoustu (zbytečných?) slov postav. Tomuhle filmu o zakázané lásce dám silné 4*. (01.11.2020)