Obsahy(1)
Světoznámý spisovatel Terry Pratchett bojuje poslední léta svůj marný boj s Alzheimerovou chorobou, jak už jsme se o tom mohli coby diváci přesvědčit mj. v dokumentu Terry Pratchett: Living with Alzheimer's z roku 2009. Na své smutné pouti dorazil k bodu, kdy si tváří v tvář nevyhnutelnosti své choroby začíná klást ty nejbolestnější otázky. Tou nejzásadnější z nich je legitimita jeho práva na asistované ukončení života, tedy euthanasii. Jelikož ale tato vysoce kontroverzní metoda není ještě zakotvena v britském právním systému, vydává se s kamerou doprovodit několik podobně postižených Britů do Švýcarska, kde je euthanasie již nějakou dobu legální, a to dokonce i pro nešvýcary. Vydejme se na tuto smutnou pouť s ním. (Radek99)
(více)Recenze (20)
pocta géniovi pera a fantázie. Skvostný človek, ktorý po sebe zanecháva fantastickú ryhu, ale aj jedinečný bonus - veľmi úprimnú poslednú adaptáciu svojho románu život versus smrť.Viem, že v posledných chvíľach bol objímaný dokonalou prítomnosťou svojich strážnych anjelov a učinil svoje posledné pratchetovské AHA ()
Maximálně sugestivní britský dokument o fenoménu tak kontroverzním, jak jím jen euthanasie může být, dokonalý formou a vynikající svým mediátorem. Dílo Terryho Pratchetta nijak zvlášť nevyhledávám a nemohu ani říci, že jsem jeho velkým fanouškem, jako člověka, jak jsem ho měl možnost poznat nejen z tohoto dokumentárního filmu, si ho však vysoce vážím a dá se říci, že mi imponuje. Silné charisma, nesporný intelekt, především ale odvaha otevírat tabuizovaná témata a tváří v tvář nepříznivému (a krutému) osudu s neskloněnou hlavou prošlapávat pro druhé cestu, která je ovšem abnormálně trnitá a vyžaduje velkou osobní statečnost. Terryho pouť do Švýcarska, při níž doprovázel několik Angličanů odjíždějících tam zemřít, je natolik strhující, že ze mne coby původně akademicky mírně se přiklánějícímu k legalizování euthanasie udělala člověka pochybujícího, znejistěného a tázajícího se... (možností zneužití tohoto institutu je až příliš mnoho...byznys s asistovaným ukončením života, jaký si rozjel ve filmu vystupující švýcarský právník, neboť těch 10 tisíc liber z něj i přes všechna vzletná slova výnosný byznys dělá; 21% jeho klientů, kteří netrpí žádnou nevyléčitelnou nemocí, jen jsou ,,unaveni životem" a někdo jim dává možnost ,,snadno" zemřít, podivně odosobněné prostředí posledního aktu, umocněné ještě lokalizací budovy uprostřed tovární zóny atd.) ()
Bolestivé pre tých z nás, ktorí vyrastali s Terryho Zemeplochou a sebecky dúfali, že sa v zdraví dožije aspoň 120 rokov, aby mohol písať aj naďalej. Na tento prekliaty svet je z roka na rok ťažšie sa usmievať, s Terryho knihami to však ide omnoho lahšie. K téme eutánazia - odísť zo sveta skôr, ako sa z nás stane prázdna schránka bez pamäti a citov mi príde ako ušlachtilý plán. ()
Výborný dokument, který upřímně a lidsky seznamuje s problémem euthanasie. O tom, že by měla být povolena jsem byl přesvědčen už před tím, než jsem dokument viděl, a po jeho shlédnutí jsem se v tom jenom utvrdil. Není to ale tak, že by se diváka snažil přesvědčit - spíš naturalisticky ukazuje: takhle to probíhá! Osobní závěr si z toho může každý vyvodit sám. ()
Patetický Pratchett. Toho jsem se dožít nechtěl. Vložte mi do ruky kelímek s jedem, ať zapomenu. Smrt je vážné téma. Obzvláště, když začne člověk usilovat o tu svou. Od Pratchetta bych ovšem čekal naprosto odlišný přístup. Pokud si nedokáže udělat nezřízenou srandu z vlastní smrti, a vlastního Alzheimera, není to až takový humorista. Ovšem výběr protagonistů byl téměř dokonalý. Manželé, kde ženuška čeká na poslední zachrápání svého muže, aby mohla zavolat tomu mladšímu. Synáček, kterého doprovází ohavně nastajlovaná matička plná takového(!!?!??) soucitu. Oj, v takových vztazích já žít, také uvažuju o službě za 300 000,- (jak nemorální poplatek, když vezmeme v potaz jaké že dobro to ti zvláštní lidé dělají). Mistrovství v bezcitnosti, které protagonisté předvedli, bylo neuvěřitelné. Ano, do tří čtvrtin dokumentu jsem si říkal, že to bude tou obtěžující kamerou, která jim prostě nedovolila projevit se jako člověk. Poslední čtvrtinu jsem toto myšlení zavrhnul. Nebyli to lidé, ale postavy z Palahniukova románu. Bizarní zrůdy doprovázené patetickým, v pravý čas smrkajícím. ()
Reklama