Obsahy(1)
Světoznámý spisovatel Terry Pratchett bojuje poslední léta svůj marný boj s Alzheimerovou chorobou, jak už jsme se o tom mohli coby diváci přesvědčit mj. v dokumentu Terry Pratchett: Living with Alzheimer's z roku 2009. Na své smutné pouti dorazil k bodu, kdy si tváří v tvář nevyhnutelnosti své choroby začíná klást ty nejbolestnější otázky. Tou nejzásadnější z nich je legitimita jeho práva na asistované ukončení života, tedy euthanasii. Jelikož ale tato vysoce kontroverzní metoda není ještě zakotvena v britském právním systému, vydává se s kamerou doprovodit několik podobně postižených Britů do Švýcarska, kde je euthanasie již nějakou dobu legální, a to dokonce i pro nešvýcary. Vydejme se na tuto smutnou pouť s ním. (Radek99)
(více)Recenze (20)
Patetický Pratchett. Toho jsem se dožít nechtěl. Vložte mi do ruky kelímek s jedem, ať zapomenu. Smrt je vážné téma. Obzvláště, když začne člověk usilovat o tu svou. Od Pratchetta bych ovšem čekal naprosto odlišný přístup. Pokud si nedokáže udělat nezřízenou srandu z vlastní smrti, a vlastního Alzheimera, není to až takový humorista. Ovšem výběr protagonistů byl téměř dokonalý. Manželé, kde ženuška čeká na poslední zachrápání svého muže, aby mohla zavolat tomu mladšímu. Synáček, kterého doprovází ohavně nastajlovaná matička plná takového(!!?!??) soucitu. Oj, v takových vztazích já žít, také uvažuju o službě za 300 000,- (jak nemorální poplatek, když vezmeme v potaz jaké že dobro to ti zvláštní lidé dělají). Mistrovství v bezcitnosti, které protagonisté předvedli, bylo neuvěřitelné. Ano, do tří čtvrtin dokumentu jsem si říkal, že to bude tou obtěžující kamerou, která jim prostě nedovolila projevit se jako člověk. Poslední čtvrtinu jsem toto myšlení zavrhnul. Nebyli to lidé, ale postavy z Palahniukova románu. Bizarní zrůdy doprovázené patetickým, v pravý čas smrkajícím. ()
Bolestivé pre tých z nás, ktorí vyrastali s Terryho Zemeplochou a sebecky dúfali, že sa v zdraví dožije aspoň 120 rokov, aby mohol písať aj naďalej. Na tento prekliaty svet je z roka na rok ťažšie sa usmievať, s Terryho knihami to však ide omnoho lahšie. K téme eutánazia - odísť zo sveta skôr, ako sa z nás stane prázdna schránka bez pamäti a citov mi príde ako ušlachtilý plán. ()
Za prvé, dnes je den, kdy Terry Pratchett zemřel. Kdy jindy se na tenhle dokument podívat? A upřímně, tenhle dokument je skvělý, jeden z nejlepších, co jsem kdy viděl a nedovedu si představit, jak by mohl být natočen lépe, dokonce si myslím, že tenhle dokument je vhodný pro každého, pro kterého jsou podobné otázky z různých důvodů na pořadu dne (a to říkám jako člověk, který pracuje se seniory a dobře se zná s mnoha mladými lidmi, která čeká předčasná, hnusná a plíživá smrt). Přitom se Pratchett dokáže vyhnout zbytečnému patosu a emoce jsou zde ukázány tam, kde mají být a nejsou zneužívány pro bulvární záběry, k čemuž by dost možná s jiným štábem došlo. Navíc, v závěru příjde jedna z nejniternějších a nejsilnějších filmových scén, které jsem kdy viděl - scéna, kdy nevyléčitelně nemocný vypije jed a následně, v obětí své ženy, umírá. Scéna natolik silná, že si protentokrát odpustím i jakékoliv zmínky o chapadlech. a teď vzhůru na nějakou zeměplochu, není lepšího způsobu, jak uctít památku tohoto mistra slova.. ()
pocta géniovi pera a fantázie. Skvostný človek, ktorý po sebe zanecháva fantastickú ryhu, ale aj jedinečný bonus - veľmi úprimnú poslednú adaptáciu svojho románu život versus smrť.Viem, že v posledných chvíľach bol objímaný dokonalou prítomnosťou svojich strážnych anjelov a učinil svoje posledné pratchetovské AHA ()
100% - Velmi silný dokument přibližující divákovi estetickou formou myšlenku eutanázie. Nechce se mi tu příliš rozepisovat o svém osobním názoru na danou problematiku, protože se mi líbí právě otevřenost s jakou Terry Pratchett k tématu přistoupil. Hlavním vzkazem filmu byla touha po možnosti mít volbu dobrovolně zemřít i ve své domovské zemi a nemuset jezdit do Švýcarska. Já s jeho touhou soucítím a maje na paměti lidi, kteří žijí, nebo museli žít v prodlužováné agónii a touží po tomtéž, nemohu hodnotit jinak, než za plný počet. Mimochodem, mám v originále téměř celou Pratchettovu Zeměplochu a včera jsem se zrovna kochal knihou The Truth: "There are, it has been said, two types of people in the world. There are those who, when presented with a glass that is exactly half full, say: this glass is half full. And then there are those who say: this glass is half empty. The world belongs, however, to those who can look at the glass and say: 'What's up with this glass? Excuse me? Excuse me? This is my glass? I don't think so. My glass was full! And it was a bigger glass! And at the other end of the bar the world is full of the other type of person, who has a broken glass, or a glass that has been carelessly knocked over (usually by one of the people calling for a larger glass), or who had no glass at all, because they were at the back of the crowd and had failed to catch the barman's eye." Když jsem dnes viděl tento dokument a dal si jeho nejsilnější scénu do smutného a poněkud sadistického kontextu s výše uvedeným citátem, považuji angažovanost Sira Terryho Pratchetta v otázce asistované smrti za boj o právo člověka na poslední skleničku a dobrovolně oputstit bar, než aby tam pomalu hynul žízní. ()
Reklama