Paragrafy na kolech

V priebehu rokov 1984 až 1989 bol v československej televízii vyprodukovaný komediálny seriál "Paragrafy na kolesách". Bolo natočených deväť častí. Spoločnou témou týchto zhruba trištvrte hodinových príbehov bol automobilizmus. Režisérsku taktovku nad týmto projektom držal skúsený filmár Milan Rúžička. Seriál je zložený z epizód: 1. Susedia, 2. Kamaráti, 3. Stopárka, 4. Črepy pre šťastie, 5. Smoliar, 6. Fígeľ, 7. Vráta, 8. Deti k pohľadaniu, 9. Šampáňo. Vo svojej špecifickej dobe doznievajúceho socializmu, to bolo možno aj celkom vtipné, ale ja som sa teraz pri sledovaní niekoľkých častí z tejto starej seriálovej televíznej komédie nijak zvlášť nepobavil. Ale tak trochu som aj rád, že som natrafil na tento dnes už prakticky zabudnutý tv seriál. ** (09.03.2024)

Každý díl Paragrafů na kolech jsem si sám pro sebe ohvězdičkoval, pak jsem hodnocení zprůměroval a vyšlo mi 3,444 hvězdičky, což si myslím je poměrně odpovídající. Seriál tvoří díly opravdu dobré, vtipné a jemně satirické (Střepy pro štěstí, Šampáňo, Vrata), pak díly spíše úsměvné (například Fígl mohl být ještě lepší, kdyby to pánům Císlerovi a Sobotovi nekazili neschopní spoluhráči, zejména ten panák v kožené bundě) a jeden opravdu blbý (Smolař). Zaujalo mě herecké obsazení. Jediný, kdo hraje stále tutéž roli a Paragrafy tedy jaksi spojuje, je Miloš Kopecký coby advokát Kulovaný, jinak to však vypadá tak, že Iva Janžurová v jedné části hraje žalovanou, v následující soudkyni, pak několik matek a na závěr nesnesitelnou manželku, ale většina těch postav je hrozně ledabyle napsaná, Jiří Císler si zase užívá jeho typické podvodníčky, aby pak ve Vratech dostal roli uťápnutého filharmonika, která mu ale moc nesedí, a spoustu ne tak moc odlišných příleižtostí dostal také Ladislav Křiváček. Kdyby byl herecký ansámbl pestřejší, bylo by to ještě lepší. Chtělo to víc takových překvapení, jakým byl skvělý Oldřich Kaiser coby Marcello / Dežo. (19.01.2014)

Jak ty mě, tak já tobě aneb sousedské naschvály. Je zábavné, že přibližně ve stejné době (1982 – 1989) vedle sebe vznikaly dva navlas podobné televizní cykly, jejichž hlavním protagonistou je zkušený právník – tím druhým (a slavnějším) je Dietlův Doktor z vejminku. Obě díla spojuje navíc i prostředí – vesnice, kde si každý vidí do talíře a kde o drobné rozmíšky a naschvály není nouze. Tehdy i dnes. Problém je v tom, že postava glosujícího advokáta, hraného s neodolatelným espritem Milošem Kopeckým, který hledá řešení pro zdánlivě neřešitelné konflikty, je několikrát z nepochopitelných důvodů alternována Josefem Bekem a v jednom případě dokonce ženou, Janou Štěpánkovou. Úroveň jednotlivých epizod velmi kolísá, některé jsou veselé, jiné naopak ne, leccos se dnes, s odstupem třiceti, pětatřiceti let jeví jako velmi triviální... Při pohledu na bláznivé herecké kreace Jiřího Císlera a Ladislava Křiváčka je ale jasné, že to nebrali vážně snad ani sami tvůrci. (25.05.2020)

Podařený cyklus krátkých malých televizních komediích o tom, jak s paragrafy bojuje obyčejný, obvykle tak trochu (více) vyčůraný občan. Ve 2. díle nazvaném Kamarádi jeden chlap v hospodě přerazí druhému čelist a pod vlivem alkoholu ho zaveze do nemocnice. Jenže případ se dostane před soud, když vyjde na jevo, že nešlo o krajní nouzi a že ten, kdo řídil, jel pod vlivem alkoholu - proto dostane nepodmíněný trest. Poměrně slabý díl, ve kterém tradičního advokáta Kopeckého nahradil zcela nevýrazný Josef Bek, 40%. 3. díl se jmenuje Stopařka a líčí příběh mladé dívky, která se na seně vyspí s vězněm, který má na dva dny propustku. A samozřejmě otěhotní. Aby z toho nebyla ostuda, vydá se stopovat a odchytit si tak solidního nápadníka a "otce" svého dítěte. Zastaví ji "Ital" Marcello v parádním Porsche. Jenže skutečnost se má zcela jinak a bude to ještě hodně kostrbatá cesta k pravdě a řešení. Na krátkém prostoru je vykreslen parádní příběh s koncem, který jakoby vystřihl život. Skvělý díl, 100 %. 4. díl nese název Střepy pro štěstí a je o tom, kterak si nedát pokoj a snažit se zpeněžit vše, co se dá, třeba i podvodem. Podařený, úsměvný díl s tradičním Kopeckým jako advokátem tak kdesi v pozadí, 60%. Díl číslo 5 s názvem Smolař vypráví o námořníkovi Oldřichu Navrátilovi, kterému na bazénu vykradou skříňku a zároveň odcizí i zcela nový vůz. Plavečák samozřejmě nechce vůz nahradit, pojistku vozu majitel neměl, nezbývá než se obrátit na advokátku Janu Štěpánkovou a najít skutečného zloděje. Díl průměrný, 60%. V 6. díle nazvaném Fígl se Jiří Císler s Luďkem Sobotou pokoušejí díky volnému clu na svatební dary zajistit dovoz výtečného zahraničního vozu. Ovšem realita bude úplně jiná. Zábavný díl, 60%. V 7. díle s názvem Vrata nabourají Janžurová s Křiváčkem vrata Císlera a Bohdalové a půjde o to, kdo a jak jim to opraví či nahradí škodu. "Chalupářský" díl docela pobavil, 60%. Předposlední 8. díl nazvaná Děti k pohledání vypráví příběh dědy a jeho kamaráda, který se nemůže dívat na situaci, kdy děda odkázal dětem skoro úplně vše a ony na něj zcela kašlou. A tak jim sehrají scénku, že je děda nemocný a po smrti rozdělí mezi tři děti tři sta tisíc. Samozřejmě se děti začnou předhánět v péči o dědu, jenže když děda opravdu umře, žádné peníze se nenajdou - byla to totiž jen komedie s penězi. Jenže ničeho se neštítící děti to chtějí dát k soudu a tak věrný dědův kamarád musí o pomoc poprosit advokáta Miloše Kopeckého. Tradiční, ale milý díl, 60%. 9. díl Šampáňo viz - http://www.csfd.cz/film/278414-sampano/. Vynikající díl série, 80%. Hudební režie v celém cyklu: Jiří F. Svoboda (27.11.2011)

Nevadí mi komunistické seriály a jejich pomalejší tempo, nebo řekněme zápletky z mateřské školky. Ale tohle je vážně slabota. Bavily mě pouze díly Stopařka, Vrata a Děti k pohledání. Fígl byl nejen překomplikovaný, ale vlastně úplně nesmyslný, Smolař nebyl špatný, ale žádná sláva to taky nebyla. Zbytek nestojí vůbec za řeč. (02.10.2016)