Slova

The Words nabízí vytříbený vizuál v podobě dokonale zabaleného, luxusního dárku, na jehož výzdobě se podílí především krásné tváře hlavního partnerského dua, Bradleyho Coopera a Zoe Saldany. K nim by se mohla směle přidat i "Thirteen" Olivia Wilde, která svým kočičím pohledem dokáže svést téměř kohokoliv:) Po herecké stránce to u mě vyhráli Jeremy Irons a J.K. Simmons (sakra, proč tomu chlapovi někdo konečně nedá nějakou pořádnou hlavní roli?:) I když The Words obsahují všechny ty podnětné filozofické rozhovory a moudra o životě, psaní a samotné existenci člověka, měla jsem pocit, že je zde i tak větší důraz kladen na onen vymazlený vizuál. Bradley je krásný chlap, ale když přišlo na scénu s pláčem, či nějaké jiné scény směřující k dramatičnosti, měla jsem často dojem, že působil lehce křečovitě a strojeně. Ale co, hereckou kariéru má v podstatě teprve před sebou a možná do určitých rolí a výkonů musí pouze dospět. Hudba Marcela Zarvose je nádherná. The Words jsou kvalitním snímkem, který kdyby trochu ubral vší té dokonalosti a prvoplánovosti a přidal o trochu více přirozenosti, byl by možná ještě lepší. (22.09.2013)

V posledních minutách se tempo snímku opovážlivě zpomaluje, chvílemi jsem dokonce byl i v rozpacích - zajímalo by mne, kolikrát se závěr samotný přepisoval. Jinak jsou The Words zdařilým důkazem toho, že slova se dají s noblesou přenést na plátna kin i bez toho, aniž by diváci v sále slyšeli šustit papír. (21.09.2012)

[ČSFD projekce] Pomalé a klidné drama, tři příběhy, tři spisovatelé, tři vzájemně propojené linky tří životů. Pravdivých nebo fiktivních? Dívalo se mi na to dobře a po dlouhé době jsem zas viděl nějaký solidní film, kde nehrály hlavní roli jen zbraně a krev. Možná i proto jsem byl shovívavější v hodnocení. The Words je průměrný film, který se snaží vnutit divákům svou nesmírnou hloubku, ale chybí mu zaujetí a vtažení diváka mezi postavy na plátně. Rád bych řekl, že jsem byl unešen, ale nestalo se. Snaha o intelektuální spletitý hlavolam se nakonec minula účinkem a rozvila se do podoby ploché představy o spisovateli, který chtěl být jiným, lepším, ale věděl, že takový nikdy nebude. Nerad spoileruji v komentech, takže mohu jen doporučit ke zhlédnutí, ale nic převratného nečekejte. 70% (19.09.2012)

Slova jsou film z rodiny naivity pro pokročilé, jako bylo Pokání nebo Zeptej se prachu. Každý malý intelektuál má radost, protože se tu cituje John Fante. Z hereckého výkonu Bradleye Coopera mi bylo fyzicky nevolno a nezachránil to ani Jeremy Irons hrající na jistotu. V momentě, když už jsem si začala rvát vlasy, trochu jsem se nechala ukonejšit vloženým příběhem s Benem Barnesem a Norou Arnezederovou z Paříže poloviny 40. let, ale ani to nebo pouhá přítomnost Johna Hannaha nedokázala povznést výsledný tvar nad běžný blábol (čti: ambiciózní drama s trojí narativní linkou a pokusem o myšlenkový přesah). #čsfdprojekce (19.09.2012)

Ladně rozvrstvené vyprávění do tří přehledných linií se společnou pointou tematizace spisovatele, jeho vášně psát, touhy mít úspěch, nároku na autorství... Avšak film vůbec nepůsobí, jako by měl být čistě o psaní, v centru jsou charaktery, jejich emoce a prožívání. Působí to nesmírně kompaktně, uceleně a vyspěle, a to i bez jasného zakončení, či omamných twistů. Herecké performance jsou na výši, vystupování postav vypadá velice prožitě. Začínající scenaristické/režisérské duo má taktéž zářnou budoucnost a já zkrátka nemám s čím být nespokojen! 8/10 (21.12.2012)