Slova

V mém kritickém oku to je kus pis of shit, no v mé slabé chvilce to je docela snesitelná dávka jakýchsi emoci na pokraji emancipace. Nic mně nešokuje, rozhodně se mně nic nedotklo. Jedině tak flaška červeného mně pomkla k citu a zachováni jakési důstojnosti. Nebudu tady hulákat, jak dobré to bylo, protože bohužel nebylo, no v rámci norem, společenských domluv a mého výhradního vkusu bych to mohl kvalifikovat jako průměr (ehm) a ještě po tom co jsem včera viděl Hobita, pche. 5/10 a to stejně jen kvůli čokoládové Saldaaane. (17.12.2012)

Docela kýčovitý film o literatuře, morálních dilematech, plagiátorství, touze po úspěchu & uznání a o důsledcích pošetilých rozhodnutí. Tedy lépe řečeno "rádoby o"... Vyprávění se vrství do několika rovin, které se tváří jako dílčí důmyslné nositelky hlubokých myšlenek, ale ve výsledku film tragicky líže povrch a nakonec zůstává opravdu jen u toho vyprávění tří samostatných příběhů, spojených celkem nezajímavými styčníky... Literatura nejsou pouhé "vyprávěnky" (byť tragických) příběhů, literatura není historka natažená na dvěstěpadesát stran... Z úryvků autorského čtení Claye Hammonda, vyprávění Starého muže i letmých náhledů do "geniálního románu", který Rory Jansen ukradne, snad každý knihomol vycítí, že "literatura" v tomto filmu má blíž k rodokapsu (banální styl, klišé) než např. k odkazovanému Hemingwayi. Ono by to tak nevadilo, kdyby se toto sahání po "vysoké kultuře" neopíralo o ten nejprůměrnější styl hollywoodského filmkunstu se všemi těmi známými nešvary (pomalou jízdou kamery při každém druhém záběru počínaje a patetickou hudbou konče; o banálních dialozích nemluvě). Čert vem krásnou výpravu, perfektní vypucované interiéry (a zuby) a dokonalou kameru - to je snad u takového filmu samozřejmost... Pro mě je podstatné, že film položí otázku (morální dilema), ale dál se vykašle na jakékoli rozvíjení daného tématu. Pouze naznačí, že jsou tu možná jakési souvislosti s autorem na nejvyšším stupni vyprávění, tj. s Clayem Hammondem (nazvěme to "syndrom točící se káči z Počátku"). Žádná skutečná myšlenka, pouze příběhový výlet do ztracena...Velmi se mi líbil Jeremy Irons a i jeho postava byla asi to nejzajímavější z celého filmu. Vše ostatní ale bohužel líbivý průměr. (11.10.2012)

Typický hollywoodský produkt "s ambicí", který však nenabízí nic, co bychom už stokrát neviděli snad vyjma složité rádobysofistikovné narativní struktury, která však do jisté míry ničí emocionální dopad hlavního příběhu, pokud by se za tím nablýskaným vizuálem a pěknýma tvářičkama Saldanové a Coopera snad měl nějaký skrývat. Nechci se rozčilovat nad tím, že spisovatele hrají samí hezouni a všechno je neuvěřiteně předvídatelné a banální, tak už to v Hollywoodu bývá, ale vadí mi to tehdy, když z filmu cítím umělecké ambice, jako v tomto případě. Jo a Quaid začíná bejt oteklej jak Mickey Rourke. (18.09.2012)

Původní myšlenka - příběh v příběhu v dalším příběhu se mi moc líbí, ale provedení už pokulhává. Vždycky mě naštve, když tak skvělý potenciál zabije rutinní režie, herci jedoucí na manuál (s výjimkou Jeremyho Ironse, ten je tu coby kouzelný smutný dědeček k sežrání) a rychle utrnutý konec - jako by najednou splaskl balonek. A jsem jediná, komu ten francouzský příběh přišel plný neskutečných klišé? I přes všechny výtky ale palec nahoru za snahu a nutnost diváků zapojit mozkové závity. PS: Prosím, řekněte už někdo Zoe Saldaně, že nedostatek chemie mezi herci se nenahradí věčným osaháváním hereckého partnera. To, jak se věčně věšela na Coopera, bylo ke konci už otravné. (14.10.2013)

Jednoduché a divácky vřelé převedení sofistikované vyprávěcí struktury do filmu a zároveň velké překvapení, které se nescvrkává jen na uslzené americké melodrama, ale nabízí také témata a otázky spojené s autorstvím a hranicí mezi fikcí a realitou. Nedořečenost závěru vlastně ani nezavání tím, že by debutující režiséři nevěděli, jak svůj snímek zakončit - i tady opět odkazují k podstatě sebe samého a ukončují příběh naprosto stejně jako všechny tři vrstvy vyprávění tím, že vlastně žádný konec nemají. Ten totiž následuje až po posledních slovech knihy a vlastně i po závěrečných titulcích filmu, který symbolicky načrtává čtvrtou strukturu celého příběhu. Perfektní herecké výkony a vysoká technická kvalita navíc Slovům přidávají na diváckém zážitku, který tentokrát zůstává těsně pod maximem. (20.11.2012)