Slova

Velice příjemné skvěle obsazené psychologické drama, které mě chytlo od první minuty a do samého závěru nepustilo. Smekám, jak citlivě se podařilo zachytit příběh tří zlomených mužů a zároveň je propojit dohromady tak, aby si méně ostražitý divák dokázal vše správně dovtípit. Nyní vycházející hvězda Bradley Cooper si rozhodně své projekty umí vybírat a já jsem moc rád, že jsem se k poměrně nenápadnému, o to více však strhujícímu, the Words dostal. PS : Jeremy Irons by si nějaké ocenění bezpochyby za svou emotivně vypjatou roli přesvědčivého starce zasloužil....90% (20.03.2015)

Jednoduché a divácky vřelé převedení sofistikované vyprávěcí struktury do filmu a zároveň velké překvapení, které se nescvrkává jen na uslzené americké melodrama, ale nabízí také témata a otázky spojené s autorstvím a hranicí mezi fikcí a realitou. Nedořečenost závěru vlastně ani nezavání tím, že by debutující režiséři nevěděli, jak svůj snímek zakončit - i tady opět odkazují k podstatě sebe samého a ukončují příběh naprosto stejně jako všechny tři vrstvy vyprávění tím, že vlastně žádný konec nemají. Ten totiž následuje až po posledních slovech knihy a vlastně i po závěrečných titulcích filmu, který symbolicky načrtává čtvrtou strukturu celého příběhu. Perfektní herecké výkony a vysoká technická kvalita navíc Slovům přidávají na diváckém zážitku, který tentokrát zůstává těsně pod maximem. (20.11.2012)

Jak by řekl Homer Simpson: „Kecy, kecy, samé kecy a kydy..“ Je ironií osudu, jak se premise „když průměrnost ovinou ambice, přicházejí ke slovu klam i sebeklam“ dokonale obtiskla do profilu Klugman-Sternthalovy narativní matrjošky. Konec s odmítnutím náruživé fanynky Olivie si lze vysvětlit i tak, že se protkla fikce s realitou a úlisného spisovatele Quaida dostihla i jiná než tvůrčí impotence.. (07.04.2017)

Slova jsou film z rodiny naivity pro pokročilé, jako bylo Pokání nebo Zeptej se prachu. Každý malý intelektuál má radost, protože se tu cituje John Fante. Z hereckého výkonu Bradleye Coopera mi bylo fyzicky nevolno a nezachránil to ani Jeremy Irons hrající na jistotu. V momentě, když už jsem si začala rvát vlasy, trochu jsem se nechala ukonejšit vloženým příběhem s Benem Barnesem a Norou Arnezederovou z Paříže poloviny 40. let, ale ani to nebo pouhá přítomnost Johna Hannaha nedokázala povznést výsledný tvar nad běžný blábol (čti: ambiciózní drama s trojí narativní linkou a pokusem o myšlenkový přesah). #čsfdprojekce (19.09.2012)

Ako bolo v jednej recenzii trefne poznamenané, film pripomína atmosférou Pokánie. Musím dodať, že nielen atmosférou, ale aj kvalitou. 3 úrovne filmu sú nakrútené veľmi prehľadne, divák nemá pocit chaotickosti, nestráca sa, naopak, vďaka týmto dejovým líniám sa mu odkrývajú tajomstvá. Trojica Irons- Quaid- Cooper bola snáď tým najlepším riešením, čo sa týka zahrania charakterov postáv. Ide o filozoficko- umelecký film, ktorý mňa osobne pohladil na duši. (02.05.2016)