Slova

Baví mě příběhy o spisovatelích. Zrovna jsem dohrál počítačovou hru Alan Wake a měl jsem tu čest vidět i The Words a obojí má v sobě takové zvláštní napětí. Oba příběhy v sobě mají takový roztomilý (trochu zcizovací) prvek, kdy postavy z děje vytvářejí příběh ve své hlavě a za běhu. I když jde v ději The Words jen o "blbou" jednu knížku, autorům se podařilo vystavět brilantní mnohavrstevnaté drama. S moc příjemnou hudbou, která stojí i za samostatný poslech a s několika necharismatickými (Olivia Wilde a Zoe Saldana) a s několika charismatickými herci (Bradley Cooper, Nora Arnezeder). Zvláštní kolonku si zaslouží Jeremy Irons v jedné z nejlepších rolí své kariéry. (13.09.2012)

Možná ne bůh ví jak hluboké, ale svou myšlenkou a vrstvením (příběh v příběhu příběhu) posunuje problém morálky, kreativity, vlastního pocitu vyhoření a srážka ega a tužeb s realitou do popředí divákovy mysli. Určitě se nenechte odradit relativně nízkým hodnocením, tenhle film stojí za vidění a zamyšlení. To, že mě mrazilo nejen v závěru, ale ve většině scén s Jeremy Ironsem beru jako vlastní emoční selhání... Ve Slovech je toho víc, než by se někdy na první pohled zdálo. PS: kvůli fanynkám jako je Olivie Wilde asi začnu psát knihy... (02.01.2013)

Velice příjemné skvěle obsazené psychologické drama, které mě chytlo od první minuty a do samého závěru nepustilo. Smekám, jak citlivě se podařilo zachytit příběh tří zlomených mužů a zároveň je propojit dohromady tak, aby si méně ostražitý divák dokázal vše správně dovtípit. Nyní vycházející hvězda Bradley Cooper si rozhodně své projekty umí vybírat a já jsem moc rád, že jsem se k poměrně nenápadnému, o to více však strhujícímu, the Words dostal. PS : Jeremy Irons by si nějaké ocenění bezpochyby za svou emotivně vypjatou roli přesvědčivého starce zasloužil....90% (20.03.2015)

Hezký film, plný inspirujících myšlenek. Tematizuje vztah reality a fikce a mimo jiné ukazuje, jak se někdy náš život může dílem náhody navždy změnit. Současně je to film, jehož umělecká výpověď podle mě balancuje kdesi hlubokými životními moudry, které mohou citlivého diváka rozlítostnit, a banálními poznatky, nad jejichž povrchností lze bezstarostně mávnout rukou. Osobně bych se opatrně přiklonil spíše k prvnímu náhledu, protože se mi nakonec tahle pohodová podívaná opravdu líbila. A to především zásluhou zajímavých postav, sympatického obsazení (z Olivie Wilde jsem šel do mdlob), a hezké kamery i hudby. Plný počet ale nedám, protože se nemohu ubránit určitému vágnímu pocitu, jako by tento film chtěl mermomocí sdělit cosi závažného, ale prostě se mu to nepodařilo. A mimochodem připomněl mi částečně jiný film Tajemné okno, a jistě by se snímků s podobným námětem dalo najít i víc. Ale co už, za sebe můžu tento film s klidným svědomím všem pouze doporučit. (18.09.2012)

"Má chyba byla, že jsem miloval slova víc, než ženu která mě k nim inspirovala". Zajímavá a v každém případě originální podívaná. Rozhodně nic průměrného, je to něco, do čeho se buď ponoříte a nebo vás to úplně mine. Příběh napsaný, jako příběh v příběhu a mě opravdu ten ponor chvilku trval, než se objevil Clay v podání vynikajícího Jeremyho Ironse a pak už jsem jen sledovala jak se ty tři příběhové linie různě proplétají a mně vyvstávalo na mysli spousta otázek týkajících se hlavně Roryho a Claye s jejich motivy, skutky až po jejich sebedestruktivní chování. Nejintenzivněji na mě zapůsobil životní příběh Claye s např. i jeho slovy "oui - yes, byl to perfektní vztah", kdo viděl, tak ví. V žádném případě se nejedná o vysloveně odpočinkový, nebo dokonce romantický snímek. Jen mi tam scházelo víc emocí a možná ten konec mně taky dvakrát nesednul. Film, na který se ještě jednou chci určitě podívat. Jinak Brian a Lee mají docela slušně našlápnuto na kariéru výborných režisérů. (19.12.2012)